Bývalý reprezentant v házené Daniel Čurda: Dukla je moje srdcovka a tak to bude až do konce života
Hostem středeční talkshow Na place s Davidem Novotným je bývalý úspěšný reprezentant v házené Daniel Čurda. Jaké důležité osobnosti ovlivňovaly jeho kariéru? Dokáže se během komentování házené držet zpátky? „Já jsem hodně emotivní člověk, baví mě to a myslím, že obecně sport je emotivní a házená extrémně,“ říká borec, který už se sportu nevěnuje profesionálně, ale spíše v roli funkcionáře. Poslechněte si celý rozhovor se sportovním ředitelem Dukly Praha.
Je dobré, že se v házené může do soupeře žďuchnout, někomu něco říct a pracují tam hodně emoce?
Ano, to mě baví. Já jsem hodně emotivní člověk, baví mě to a myslím, že obecně sport je emotivní a házená extrémně. Jsem přesvědčen, že kontaktní sport je emotivní a i to vyjadřování hráčů mezi sebou, něco si řeknou. Před 20 lety jsme hráli finále a tehdejší trenér říkal, že na křídle proti tobě hraje starej pardál, tak jdi a popíchni ho, že je komunista. Já na něj koukal, byl jsem vykulenej mladej kluk a běhal jsem okolo něj na křídle a stejně jsme to finále prohráli. Byl asi zkušenej a zvládl to.
Co kromě rodičů a chuti sportovce jako tebe ještě formuje? Byl to třeba trenér ze Železného Brodu?
Jednoznačně. Trenér mi zahrál na ego, řekl, že bych tu házenou mohl zkusit a mě ti kluci chyběli a sport se mi líbil. Když pak najednou někdo přijde a řekne z fleku pojď si zahrát i bez tréninku, tak já šel.
Čtěte také
Tři roky v Železném Brodě, pak Jiří Kotrč a Dukla. Je Dukla pořád srdcovka?
Jirka přijel na trénink a všechno mě naučil. Naučil mě hrát s pivotem, já to vůbec neuměl, byl jsem levák v křídle a házel jsem jen obloučky. On přišel a asi ve mě viděl herní myšlení, takže všechny situace se mnou dělal na tréninku. Najednou to po půl roce začalo jít, začal jsem se prosazovat a odlifrovali mě na vojnu do Dukly, protože jsem končil školu a tam ta láska začala. Dukla bude srdcovka vždycky. V roce 2017 jsem ale skončil v práci a řekl jsem si, že budu dělat srdcovku, i za méně peněz. Budu dělat něco, co chci dělat do konce života a dělat to, co mě baví a v klubu, který mi tu možnost dal.
Můžeš vůbec v pozici komentátora někomu fandit?
To je otázka. Já nikdy nic takového nevystudoval, takže nevím, co do toho patří a co je správně. Já jsem ale tip komentátora, který fandí. Když je tam český hráč, tak to řeknu, že budu víc fandit. Když třeba Kiel hrál finále německého poháru a mají českého trenéra, tak si nemyslím, že to promlouvá do mých komentářů, ale řeknu to. Fanoušek to ví, ale troufám si říct, že to komentuju normálně. Kdybych nebyl nestranný a někomu fandil, tak stejně po zápase řeknu, že tenhle tým si to víc zasloužil, protože byl lepší.
Související
-
Rafterka Anna Kašparová: Na vodě je potřeba získat spoustu zkušeností a rozhodně si nehrát na hrdinu
Má světová šampionka v raftingu ráda moře? Proč si myslí, že Češi mají kladný vztah k vodáctví? Poslechněte si příběh Anny Kašparové.
-
Hokejista Viktor Hübl: V Litvínově si titul přál každý. Těší mě, že jsem měl možnost být u toho
Jaká byla černožlutá pohádka v roce 2015? Proč Viktor Hübl nikdy neokusil zahraniční ligu? Doceňuje už nyní svoje individuální rekordy v počtu kanadských bodů?
-
Fotbalistka Kateřina Svitková: Před odchodem do West Hamu jsem chtěla uspět se Slavií v Lize mistrů
Jak opora české fotbalové reprezentace vzpomíná na angažmá ve Viktorii Plzeň? Jak si momentálně užívá působení v Anglii? Poslechněte si příběh fotbalistky Kateřiny Svitkové
