Když jsem ženě oznámil, že vyrážím do Anglie, tak mi řekla, ať dopiju pivo a vrátím se domů, vzpomíná Knoflíček
Dalším fotbalovým hostem Pavla Nečase v pořadu Na place byl bývalý reprezentant Ivo Knoflíček. Ve studiu Radiožurnálu Sport se vyjádřil i k pondělnímu incidentu českých reprezentantů směrem k fanouškům. Jaké to bylo hrát v dorostu Zbrojovky Brno před dvacetitisícovými návštěvami? Jak probíhal jeho útěk s Lubošem Kubíkem do zahraničí? Jak prožíval to, když mu FIFA zakázala hrát fotbal? Proč nedal v reprezentaci víc gólů? Poslechněte si celý rozhovor v oblíbené talkshow.
Ivoši, jak se díváš na aféru, která se rozjela po pondělním vyhraném utkání české fotbalové reprezentace proti Gibraltaru, kdy hráči nepřišli poděkovat kotli nejvěrnějších?
Je jedno, zda se vyhraje nebo prohraje, ale hráči musí jít poděkovat před kotel. Je to taková tradice. Hráči mají mít kontakt s fanoušky a postup v Olomouci nebyl správný.
Proč si myslíš, že se to stalo?
Hráči byli poslední dobou dost podráždění. Trápili se jak pod koučem Ivanem Haškem, ani teď není ta situace dobrá, navíc nemají jasného hlavního trenéra. Nezbývá nic jiného než držet klukům palce, aby zvládli baráž.
Čtěte také
Je adekvátním trestem to, že FAČR po incidentu v Olomouci sebere hráčům prémie a Součkovi kapitánskou pásku?
Je to trest k ničemu. Hráči si to zavinili výkony sami. Fanoušci jim nemohou odpustit, že hráči nežerou trávu a nejezdí po zadku. Měl by to někdo dát dohromady, protože kolektiv není dobrý.
Láska ke Slavii a Zbrojovce
Tvoje začátky s fotbalem byli v Šardicích?
Je to tak. Jednou když jsem po škole dorazil v sedm večer domů, tak mě táta vyhnal ještě zpátky, abych se vrátil na hřiště a byli jsme tam až do tmy. Táta pořád tvrdil, ať se vykašlu na školu a věnuji se fotbalu. Máma mu vždy vynadala. V patnácti letech si mě vyhlédli ze Zbrojovky Brno a tak jsem tam putoval na učiliště. Měl jsem na výběr - soustružník, mechanik, frézař. Táta mi řekl, že budu frézař.
Byl jsi u titulu Zbrojovky Brno?
Byl jsem přímo u toho, protože jsme jako dorost hrávali předzápasy. Jelikož jsme začínali zhruba dvě, tři hodiny před hlavním utkáním, tak už i na nás přišlo třeba dvacet tisíc diváků. Zažil jsem i čtyřicetitisícové návštěvy.
Tvoje srdce bije pro Slavii, ale je tam někde v koutečku i brněnská Zbrojovka?
Samozřejmě. Pocházím z Moravy, takže je jasné, že jsem vždy fandil Brnu. V osmnácti letech jsem přestoupil do Olomouce, kde jsem hrál s Petrželou a Uličným. Dal jsem hned po půl roce nejvíc gólů v druhé lize a přijela Slavia, která chtěla koupit Petrželu. My hráli proti Prostějovu, dal jsem dva góly a nakonec odvezli mě.
Čtěte také
Jak se událo to, že fotbalová Slavia jela v roce 1988 na soustředění do kapitalistického Německa do Hannoveru? Nebyl to risk?
Nevím, kdo to zařídil. Jinak v té době nebylo vůbec možné vyrazit někam na čtrnáct dní.
Útěk do ciziny
Jak to bylo s vaším odchodem s Lubošem Kubíkem do Anglie?
On o tom věděl už v týdnu před tím, než pro nás přijel borec z Anglie. Během pěti minut jsme se popakovali, problém byl, že jsme neměli pasy. Večer jsme se měli vracet ze soustředění, tak jsem volal manželce, že se nevrátím a že zůstávám v zahraničí. Řekl jsem jí, že vyrážím do Anglie. Když to slyšela, tak mi hned řekla, abych přestal pít pivo a ať přijdu domů.
Jak tedy probíhala doprava do Anglie?
Autem jsme jeli přes hranice do Belgie bez pasu na černo. Chtěli jsme se nalodit. Multimilionář Robert Maxvell, který vlastnil Derby County, řekl, že dokud nám nevyrobí pasy, tak že budeme bydlet ve Španělsku. Bydleli jsme na zámku u moře v Cáceres. Půl roku jsme čekali, než nám udělají bolivijský pas. Vůbec jsme neuměli anglicky, dělali jsme tam kotouly a individuálně trénovali. Poté, co nám zařídili pas, tak jsme letěli na Gibraltar a pak do Londýna.
Ale fotbal jste hrát nemohli, že?
FIFA nám oficiálně zakázala hrát na 18 měsíců fotbal. Jednou po třech, čtyřech měsících jsem Lubošovi zaklepal na dveře pokoje, že půjdeme na trénink a Luboš nikde. Nic mi neřekl a odešel do Prahy. Volala mi paní, kde jsem, protože Luboš má na letišti tiskovou konferenci. Já jen řekl, že jsem zůstal v zahraničí. On se dostal do Prahy, ale rázem ho pustili do Fiorentiny.
Za reprezentaci jsi odehrál 38 zápasů a dal sedm gólů. Je to dost?
Na pozici křídla je to dost. Mě do vápna moc nepustil Skuhravý, takže jsem hodně nahrával. V lize to bylo jiné, tam jsem měl také skvělé spoluhráče, takže jsem chodil třeba čtyřikrát, pětkrát sám na bránu a dával góly.
Jak to bylo s koncem kariéry v Příbrami?
Bylo to, když mi bylo šestatřicet, kdy mi kariéru ukončily rozhašené křížové vazy. Je to vážné zranění.
Nyní funguješ ve Slavii na jaké pozici?
Pracuji s mladými kluky a pomáhám u B-týmu.
