Snažím se propojit sportovce a kulturu. U silných příběhů někteří aktéři i brečí, říká herec Novák
Hostem středečního pořadu Na place s Davidem Novotným byl herec, ale i vášnivý sportovec Rostislav Novák mladší. Ve studiu Radiožurnálu Sport se rozpovídal o tom, jak se snaží propojit herce a lidi z kulturní branže se sportovci. Show s názvem St.art cílí mimo jiné i na fanoušky sportu. Umělecký ředitel Cirku La Putyka totiž zapojil do akce české reprezentanty a ukáže artefakty, které psaly dějiny. K vidění bude třeba loď Vavřince Hradilka či dres Evy Adamczykové.
Rosťo, jaké máš spojení se sportem?
Do osmnácti let jsem snil o kariéře profesionálního sportovce. Chtěl jsem nějak utéct od toho, co se ode mě ze strany rodiny čekalo. Jaksi se nezadařilo. (smích) Studoval jsem na Sportovním gymnázium Přípotoční v Praze a věnoval jsem se atletice. Trénoval jsem na Slavii a zažíval jsem zlatou éru českého desetiboje. Byl jsem velkým fanouškem Tomáše Dvořáka a jeho foto jsem měl vylepené v pokojíčku na stěně. On vybočoval z řady ať už s účesy atd. Pak jsem se začal věnovat oštěpu a to zase byla éra Jana Železného. Bohužel mi ale zjistily, že mám velkým problém s páteří, takže jsem přestal vrcholově sportovat.
V osmnácti letech už jsem stál na jevišti Strašnického divadla a pak se to všechno zvrtlo ohromně rychle. Ke sportu jsem měl hodně blízko a můj bratr měl sen, že bude sportovním novinářem, takže studoval žurnalistiku. Ten ví o sportu snad úplně všechno. Oba jsme trochu utíkali ke sportu a fascinuje nás dodnes. Já s bráchou dvakrát absolvoval extrémní triatlony - Ironmany. Před sedmi lety jsme přišli s bráchou na nápad, že uděláme představení o vrcholovém sportu.
Jak se nové představení jmenuje a co vše přinese?
St.art. Devadesát procentů to stejně čte jako start, lidé z divadelního prostředí v tom hledají něco svatého a berou to jako Saint. Nikdy jsem nedělal těžší projekt. Zásadní zlomový moment pro mě byl, když jsme se po šesti letech, kdy jsem to měl nějak naplánované, sešli u Kulatého stolu. Byli tam se mnou Jakub Voráček, Lukáš Krpálek, Karel Poborský, Radek Jaroš, Honza Veleba, Vávra Hradilek, Petr Vabroušek. Eva Adamczyková a Tereza Martincová. Potřeboval jsem jejich pohled na náš nápad. Bylo tam také osm našich herců, kteří si o tom povídali. Chtěli jsme přijít na to, co vrcholové sportovce spojuje.
Představení samo o sobě je hodně náročné. Jednu z rolí hraje i můj syn Matyáš, který se také věnuje atletice, když ho trénuje Bára Špotáková. Má ohromně zátěže na jevišti a Bára řekla, ať si dá volno od atletického tréninku a jde "jen" na představení. To je ale ohromná makačka. Pro mě je ale hlavní, že najednou chodí sportovní komunita do divadla. Máme na jevišti normálně zátěžový test s dýchací maskou. Od Českého rozhlasu a České televize jsme dostali archivní zvuky, které můžeme skvěle využít. Skvěle se dostaneme do hlavy vrcholového sportovce.
Divadlo a sport spojuje hodně věcí. Máš kostým, máš dres, máš režiséra, máš trenéra. Hraješ před publikem, běžíš před publikem. Odvedeš výkon, proběhneš cílem, spadne opona a emoce pokračují dál. Rozlišuje nás asi to, že plno herců neví, co je prohra. Plno z nich si nedovede představit to, že něco někam směřuje, věnuje tomu kus života a pak o něco přijde. Sportovci to naopak zažívají často. Běh je hodně signifikantní pro spoustu sportů, tréninkových metod, ale je to věc, kterou v sobě máme zakódovanou od úplných začátků. To se v tom představení také propisuje. Baví mě hledat hrdinství a vrchol, po čem sportovci jdou. Máme autentické vybavení od sportovců. Máme k dispozici třeba kord od Jirky Berana, věci, ve kterých závodil Vávra Hradilek na olympiádě. To je famózní, co všechno nám poskytli.
Chtěli jsme mít i maskota našeho představení. Třeba maskot fotbalové Bohemky je opravdu bizarní. Naše představení je takové, že na něj musíš koukat s otevřenou myslí a dosazuješ si za to. Vrcholový sport už dělat nemůžu, tak jsem o něm udělal alespoň představení.
Jak představení vnímají sami sportovci, kteří jsou aktéry?
Jsou dojatí. Když ti někteří sportovci řeknou, že plakali během představení, tak si myslím, že to splnilo účel. Když viděli scénu se zraněním, tak tvrdili, že se jim všechny problémy vracely do hlavu. Souvisí to s tím, aby se lidé nevzdávali. Pan Kejval z olympijského výboru říkal, že to pro něj byl hluboký zážitek. Představení jsme zatím odehráli osmkrát a vidělo ho nějakých dva a půl tisíce lidí. Někdo na to chodí opakovaně. Sedmdesát procent představení končilo potleskem ve stoje, což také není úplně běžné.
Rosťo pozvi posluchače na představení St.art.
Hrajeme ho teď v listopadu a prosinci v dlouhém bloku čtrnácti dnů. Pak od 2. do 16. prosince. Všechny zvu. Kdo má rád sport, tak je to pro něj ideální. Kdo nemá rád sport, tak mu to může otevřít nový obzor.
