Snažím se propojit sportovce a kulturu. U silných příběhů někteří aktéři i brečí, říká herec Novák
Hostem středečního pořadu Na place s Davidem Novotným byl herec, ale i vášnivý sportovec Rostislav Novák mladší. Ve studiu Radiožurnálu Sport se rozpovídal o tom, jak se snaží propojit herce a lidi z kulturní branže se sportovci. Show s názvem St.art cílí mimo jiné i na fanoušky sportu. Umělecký ředitel Cirku La Putyka totiž zapojil do akce české reprezentanty a ukáže artefakty, které psaly dějiny. K vidění bude třeba loď Vavřince Hradilka či dres Evy Adamczykové.
Rosťo, jaké máš spojení se sportem?
Do osmnácti let jsem snil o kariéře profesionálního sportovce. Chtěl jsem nějak utéct od toho, co se ode mě ze strany rodiny čekalo. Jaksi se nezadařilo. (smích) Studoval jsem na Sportovním gymnázium Přípotoční v Praze a věnoval jsem se atletice. Trénoval jsem na Slavii a zažíval jsem zlatou éru českého desetiboje. Byl jsem velkým fanouškem Tomáše Dvořáka a jeho foto jsem měl vylepené v pokojíčku na stěně. On vybočoval z řady ať už s účesy atd. Pak jsem se začal věnovat oštěpu a to zase byla éra Jana Železného. Bohužel mi ale zjistily, že mám velkým problém s páteří, takže jsem přestal vrcholově sportovat.
V osmnácti letech už jsem stál na jevišti Strašnického divadla a pak se to všechno zvrtlo ohromně rychle. Ke sportu jsem měl hodně blízko a můj bratr měl sen, že bude sportovním novinářem, takže studoval žurnalistiku. Ten ví o sportu snad úplně všechno. Oba jsme trochu utíkali ke sportu a fascinuje nás dodnes. Já s bráchou dvakrát absolvoval extrémní triatlony - Ironmany. Před sedmi lety jsme přišli s bráchou na nápad, že uděláme představení o vrcholovém sportu.
Jak se nové představení jmenuje?
St.art. Devadesát procentů to stejně čte jako start, lidé z divadelního prostředí v tom hledají něco svatého a berou to jako Saint. Nikdy jsem nedělal těžší projekt. Zásadní zlomový moment pro mě byl, když jsme se po šesti letech, kdy jsem to měl nějak naplánované, sešli u Kulatého stolu. Byli tam se mnou Jakub Voráček, Lukáš Krpálek, Karel Poborský, Radek Jaroš, Honza Veleba, Vávra Hradilek, Petr Vabroušek. Eva Adamczyková a Tereza Martincová. Potřeboval jsem jejich pohled na náš nápad. Bylo tam také osm našich herců, kteří si o tom povídali. Chtěli jsme přijít na to, co vrcholové sportovce spojuje.
Představení samo o sobě je hodně náročné. Jednu z rolí hraje i můj syn Matyáš, který se také věnuje atletice, když ho trénuje Bára Špotáková. Má ohromně zátěže na jevišti a Bára řekla, ať si dá volno od atletického tréninku a jde "jen" na představení. To je ale ohromná makačka. Pro mě je ale hlavní, že najednou chodí sportovní komunita do divadla. Máme na jevišti normálně zátěžový test s dýchací maskou. Od Českého rozhlasu a České televize jsme dostali archivní zvuky, které můžeme skvěle využít. Skvěle se dostaneme do hlavy vrcholového sportovce.
Divadlo a sport spojuje hodně věcí. Máš kostým, máš dres, máš režiséra, máš trenéra. Hraješ před publikem, běžíš před publikem. Odvedeš výkon, proběhneš cílem, spadne opona a emoce pokračují dál. Rozlišuje nás asi to, že plno herců neví, co je prohra. Plno z nich si nedovede představit to, že něco někam směřuje, věnuje tomu kus života a pak o něco přijde. Sportovci to naopak zažívají často. Běh je hodně signifikantní pro spoustu sportů, tréninkových metod, ale je to věc, kterou v sobě máme zakódovanou od úplných začátků. To se v tom představení také propisuje. Baví mě hledat hrdinství a vrchol, po čem sportovci jdou. Máme autentické vybavení od sportovců. Máme k dispozici třeba kord od Jirky Berana, věci, ve kterých závodil Vávra Hradilek na olympiádě. To je famózní, co všechno nám poskytli.
