Kostelník: Zbrojovce moc fandím a snad pro ni vše dobře dopadne. Za Lužánkami a Brno patří dohromady
Hostem středečního pořadu Na place s Pavlem Nečasem byl bývalý fotbalový brankář a v současnosti trenér gólmanů Petr Kostelník. Má v krvi více fotbalový klub z Brna nebo z Prahy? Jak se fotbalově dostal z Děčína do Guatemaly? Jak je spokojený se současným stavem mládežnických reprezentačních výběrů? Souhlasil by s tím, kdyby se k seniorskému A-týmu přesunul zahraniční trenér? Poslechněte si celý rozhovor.
Jaký máš tým tvého srdce? Hraje tam prim Zbrojovka Brno?
Brno mám určitě hodně hluboko v sobě. Začínal jsem ve Zbrojovce, kterou mám hodně rád. Ve dvaceti letech jsem ale odešel na vojnu do Dukly Praha a stal se ze mě Pražák. Sport a život mě zavedl do Prahy. Zbrojovce ale moc fandím, protože jsem tam vyrůstal od žáčků až do dospělých kategorií. Pamatuji si, jak jsem jako čtrnáctiletý kluk stával za bránou, když chytal legendární Pepa Hron. Na zápasy tehdy chodilo čtyřicet tisíc lidí, takže to byl famózní zážitek. Byl jsem pravý Brňák a chodil jsem fandit i na hokej nebo basketbal.
Čtěte také
Pozici v bráně sis zamiloval hned od úplných začátků?
Když jsem chodil hrát se starším bratrem mezi starší kluky, tak jsem cítil, že to v poli není ono. Fotbal jsem ale miloval, tak jsem si v pěti, šesti letech vlezl do brány a už jsem z ní celý život nevylezl. Začalo mě to trefovat, všímali si toho i kluci na ulici.
Přijde mi nedůstojné, že Brno hraje až druhou ligu. Máš to stejně?
Mám. Brno je druhé největší město a je to pojem. Nechápu, že se Za Lužánkami nehraje. Zbrojovka patří Za Lužánky.
Brno a ikonický stadion?
Proč se podle tebe v Brně na ikonickém svatostánku nehraje?
Nechápu, proč se to teď tak všechno vleče. Je to ikonické místo a kdyby se tam postavil národní stadion pro třicet tisíc diváků, tak by to byl skvělý příběh. Dřív tam na fotbal jezdil celý Jihomoravský kraj. Když jedu dvakrát do roka do Brna, tak se tam chodím projít a mám slzy v očích. Pro mě je to těžká situace.
Máš vážnou představu o tom, že by tam mohl být fotbalový národní stadion?
Sedělo by to tam. Moje žena říká, že v Brně je to všechno kósek, takže se dá všude dobře dojít. Stadion by pro český fotbal byl v Brně ideální volbou. Fandím, aby to dobře dopadlo.
Při působení za Duklu Praha jsi byl placený od vojáků?
Byl. Měl jsem šarži rotný v záloze. Ve dvaceti letech jsem narukoval ze Zbrojovky a přišel jsem do Dukly Praha. Byl jsem v tandemu s Karlem Stromšíkem, v kádru byli Petr Rada nebo Ladislav Vízek. Byla to pro mě velká čest si zahrát s takovými osobnostmi.
Čtěte také
Po krátké anabázi v Blšanech sis prožil i dvě sezony ve Spartě. Jak ti přirostla k srdci?
Šprajc mezi Spartou a Brnem byl vždy velký, ale spíše jsem to cítil na hokeji. Nikdy jsem s tím ale neměl problém, protože jsem byl i dlouholetý kamarád s Petrem Koubou. Ke Spartě mám vřelý vztah, klub respektuji a mám tam hodně kamarádů.
Ze Sparty jsi pak šel na rok do Viktorie Žižkov. Jak se to stalo?
To byl takový smutný příběh. V té době Košice kupovali Spartu. Věřil jsem, že budu ve Spartě pokračovat, ale bohužel pro mě si Košice přivedly nového brankáře. Byl jsem přeřazený do B-týmu a byl jsem z toho smutný. V Žižkově, Lázni Bohdaneč a Děčíně už to nebylo ono.
Co mi ale řekneš o přechodu z Děčína do Guatemaly?
Byl to krásný příběh. Před x lety jsem se jednoho dne potkal s kamarádem Viktorem Mrázem a díky němu jsem se dostal do Guatemaly. Ukázalo se, jak je důležité mít kamarády.
Neměl jsi v Guatemale strach? Přece jen tam panují trochu jiné poměry.
Měl. Bylo to tam divočejší. Po jednom nepovedeném utkání odváděla ochranka trenéra a jednoho slovenského spoluhráče tak, aby se nic nestalo. Já šel drze mezi rozbouřený dav, kde klidně mohl přijít nějaký úder nožem, naštěstí se mi ale nic nestalo. Mě tam měli rádi, protože mám kladný vztah k dětem. Absolvoval jsem několik besed a nějak si na mě zvykli. V ne úplně bezpečném kraji jsem se i díky tomu cítil bezpečně.
Po roce v Guatemale jsi zamířil do Plzně. Jak vzpomínáš na tento krok?
To už byla moje fotbalová brankářská křeč. Upeklo se to tak, že Viktorka Plzeň pouštěla do Olomouce Radka Havla a potřebovala rychle gólmana na soupisku UEFA. Byl jsem ready na telefonu a jel jsem na otočku do Plzně. Můžu říct, že jsem profesionální kariéru ukončil v Plzni, ale nevzpomínám na to moc rád.
Práce u reprezentace
Funguješ jako trenér brankářů u reprezentace U19. Jak probíhá spolupráce s ostatními trenéry a realizačními týmy?
Všechno koordinuje Miroslav Beránek a klape to podle mě skvěle. Čtvrtým rokem už to táhneme pohromadě a pořád se posouváme. Za čtrnáct dní nás čeká první kvalifikace na Maltě.
Můžeme se těšit na velké výkony tohoto výběru?
Nálepku velmi talentovaných kluků získali borci už v šestnácti letech. Individuality jsou to skvělé. Na všech postech jsme silní a našli jsme i střelce, protože za nás bude hrát i Luis Buffon. Nechci urazit fotbalového boha, ale máme tak silný tým, že kvalifikaci s Ázerbajdžádnem, Severním Irskem a Maltou zvládneme.
Ještě se chci vrátit k vystoupení českých fotbalistů na půdě Faerských ostrovů. Jak se ti zápas líbil?
Samozřejmě se mi to nelíbilo. Výsledek ani předvedená hra. Shodou okolností jsem na umělém hřišti na Faerských ostrovech hrál. Prostředí tam není jednoduché, ale kluci měli zahrát rozhodně lépe.
Bylo rozumné po zápase na Faerských ostrovech odvolat z funkce trenéra Ivana Haška?
Nedokážu vyhodnotit, zda to byl dobrý nebo špatný manévr. Každopádně je to rozhodnutí kluků z vedení a je potřeba ho respektovat. Každopádně českému fotbalu fandím, aby se znovu dostal tam, kam patří.
V médiích se proslýchá, že by k národnímu týmu mohl přijít zahraniční trenér. Jaký na to máš názor?
Říkám si, že proč to nezkusit. Ještě to tady nebylo a třeba to bude mít pozitivní výsledek pro český fotbal.
