Kajakář Krejčí: Když by klapla účast na olympiádě, tak ji chci vyhrát. Nejel bych se jen zúčastnit
Hostem středečního pořadu Na place s Davidem Novotným byl vodní slalomář Jakub Krejčí. Ve studiu Radiožurnálu Sport zavzpomínal na mistrovství světa v Austrálii, odkud si přivezl cenné kovy, ale také promluvil o jeho začátcích s kajakem. „Zpočátku mi to moc nešlo. Vodní slalom mě začal pořádně bavit někdy ve dvanácti letech, kdy už jsem měl cit na vodu,“ přiznal třiadvacetiletý závodník. Jak vnímá silnou konkurenci v reprezentaci? Jak často přemýšlí o olympijských hrách?
Jakube, nedávno jste se vrátil s medailemi z mistrovství světa. Můžete to posluchačům trochu představit?
Závodili jsme v Penrithu v Austrálii a získal jsem stříbrnou a bronzovou medaili. Cennější pro mě byla určitě ta z klasického slalomu. Bronzová byla z časovky, z které se pak kvalifikujeme do olympijského kajakkrosu.
Jak vám seděl tamní vodní kanál?
Mám to tam rád. Před obdobím covidu jsme tam jezdili hodně často trénovat. Po covidu nám tam zakázali létat. Po konci šílenství s covidem to bylo ohromně drahé. Cestování s lodí by nás pak vyšlo až na 60 000 korun.
Měl jste už v dětství nějaké vzory mezi sportovci ve vodním slalomu?
Neměl jsem vyloženě žádný vzor. Vždy jsem si chtěl od každého vzít něco a trochu si to přemodelovat na sebe. Měl jsem tu čest vyrůstat v období největší české kajakářské slávy.
Čtěte také
Bylo rodinou předurčeno, jaký sport budete dělat?
Ne. Rozhodnutí bylo na mně. Vodní slalom mě zpočátku nebavil. Začínal jsem v devíti letech a to mě to tolik nebavilo. Až někdy ve dvanácti, třinácti letech, kdy jsem trochu nacítil vodu, tak jsem si s tím začal víc hrát. Proud už se mnou přestal házet. Vyzkoušel jsem si i jiné sporty - fotbal, florbal nebo atletiku. Děda, táta, brácha pádlovali. Zkusil jsem kolektivní sporty a zjistil jsem, že to není nic pro mě. Buď jsem chtěl mít zodpovědnost já nebo jsem byl naštvaný, když mi to někdo pokazil.
Jinak jsem si od těch úspěšných kluků bral to nejlepší - Vávra měl extrémní sílu a vždy jsem chtěl mít bicepsy jako on. Od Jirky jsem si chtěl vzít to, jak on dokáže jet mezi brankami nejkratší možnou stopu. Vítek umí využít vodu ve svůj prospěch a vždy to bylo z jeho pohledu krásně klouzavé. A náš čtvrtý mistr světa Ondra Tunka byl takový nenápadný.
Vodácká rodina
Jsou závodníci kolem vody opravdu jako rodina, jak se neustále opakuje?
Jo. Sport se samozřejmě posouvá a už to není tak punkáčský jako dřív. Pořád si ale myslím, že atmosféra kolem vody je výjimečná a jiné sporty by nám mnohdy záviděly. Jsme schopní společně zajít na pivo a navzájem se podpořit. Respektujeme vodu a respektujeme i soupeře.
Podle mě máme jízdy soupeřů hodně nakoukané, takže občas když někde sedíme, tak se ptáme, co ten druhý dělá jinak. Hledáme detaily jízdy. Trochu si rýpnu do Francouzů, kteří jsou pyšní na francouzštinu a neradi mluví anglicky. Oni jsou ale špička, takže my k nim jezdíme na soustředění a snažíme se toho, co nejvíc nakoukat.
Jak moc je důležitý materiál lodě?
Vše je karbonové. Pádla se snaží výrobci dělat co nejlehčí. Podle pravidel by loď měla mít nejméně 9 kilogramů.
Jak těžké je se prosadit mezi českou špičkou vodních slalomářů?
Zatím jsem se tam jen dostal, takže uvidím, jak těžké bude se tam udržet. Nebude to vůbec sranda, ale doufám, že se mi podaří tam vydržet, co nejdéle. Sport chci dělat do té doby, dokud mě to bude bavit. Určitě bych to nechtěl dělat jen kvůli penězům. Dostat se na olympiádu je velký boj. Vítek Přindiš je toho příkladem, kdy jako mistr Evropy nebo mistr světa vždy bojoval a třeba neúspěšně s dalšími top závodníky, jako byl Vavřinec Hradilek nebo teď Jirka Prskavec.
Ostré lokty na kajakkrosu
Jaké emoce jsou u disciplíny kajakkros, kde je toho mezi závodníky přece jen povoleno trochu víc?
Je to občas masakros. Občas dochází k sečným ránám. Někdo dostane lodí a pak má hezký monokl. Je tam ale trochu uvolněnější atmosféra a přirovnal bych to ke slalomu, který se jezdil před deseti lety. Občas se tam i lámou kotníky. Při seskoku z rampy se může stát něco s páteří, není to úplně bezpečné mnohdy.
Nezačnou se někteří závodníci vyloženě specializovat na disciplínu kajakkrosu?
Je to jen otázka času. Až ta disciplína zestárne, tak se budou určitě závodníci specializovat.
Jak se můžete chránit proti šťouchancům a úderům při kajakkrosu?
Používá se větší helma. Je to helma, kterou používají ti blázni, kteří skáčou ty vodopády a jezdí těžké řeky. Máme chrániče na zuby a chrániče na lokty. Často si dávám před sebe pádlo, abych se chránil. To je efektivní.
Je pro vás olympijský závod hlavním cílem?
Je to jeden z hlavních cílů. Když už bych se tam dostal, tak bych olympiádu chtěl vyhrát. Nejel bych tam jen pro účast. Dříve jsme měl krátkodobé cíle ale cíle se zvyšují. Na olympiádě bych chtěl zajet nejlepší jízdu, na kterou mám.
Co na disciplínu kajakkros říkají trenéři?
Trenéři to přijali celkem dobře. Podporují to, i když někteří se zaťatými zuby.
Nový kouč
Trenérské vedení a Jakub Krejčí. Jak to v současnosti vypadá?
Jsem v Dukle Praha a do letošní sezony mě trénoval Honza Vondra. Vedl mě od mých šestnácti, sedmnácti let. On se ale nyní rozhodl, že si dá roční pauzu a bude dovolenkovat. Nyní prý založí webové stránky a bude fotit surfaře. Živel vody nás provází celý život, jak je vidět i u něj. Nyní si mě pod křídla vezme Ondra Tunka.
Chystáte se hodně na spolupráci s Ondrou Tunkou?
Nijak extra. Jsem připravený na změny a zároveň už jsem schopen korigovat trénink dost sám. Ondra byl skvělý závodník, což nemusí znamenat, že bude skvělý trenér. Tak jsem zvědav, jak se s tím popere.
Jste s Ondrou velcí kamarádi?
Jsme. U vody jsem skoro s každým kamarád. (smích) Můžeme se zde sejít za rok a řekneme si, jak ta spolupráce funguje.
Budou se o vás trenéři i směrem k olympijským hrám hodně prát?
Za rok se může stát hodně věcí. Nadcházející sezona dost napoví o budoucnosti.
Co je pro vodní slalomáře nyní aktuální?
Soustředění na Réunionu. Na přelomu listopadu a prosince tam budeme. Přípravné závody nás čekají až v únoru. Letíme i do Austrálie na sedm týdnů a vše zakončíme v Oklahomě, kde bude trať na mistrovství světa i olympiádě. Profesionální sportovci musí být trochu blázni, když podstupují takové sebetrýznění a těžké tréninky. Teď to bude hodně o objemech.
