Vždy jsem se snažil vymýšlet blbosti a v pravidlech hledat šedé zóny, směje se Folprecht

Zdeňku, když tvůj tým čelil přímému kopu soupeře, stával jsi ve zdi?

Určitě, už před zápasem se říká, že při standardce ze strany jsou ve zdi dva nejmenší hráči, kteří nechybí pro případný hlavičkový souboj ve vápně. Většinou jsem chodil normálně do vápna, protože si myslím, že jsem měl slušnou obrannou hlavu. Když se stavěla tzv. velká zeď, tak tam jsem se dostával na čtvrtou, pátou pozici, tam jmenovitě víte, kdo kam přesně jde.

Klasicky ruce v rozkroku, jo?

Ano, ale jednou se mi to nevyplatilo. Když jsme hráli v Ázerbajdžánu, tak při jednom venkovním zápase nás hrozně řezal rozhodčí. Bránili jsme standardku, zeď jsme měli postavenou už ve vápně, útočící hráč mě trefil do rozkroku, který jsem si právě chránil a rozhodčí pískl penaltu. Mluvilo se tam rusky, křičel jsem na rozhodčího, jak to může písknout, když mám ruku na "chujovi" (smích). Dostali jsme gól z penalty a myslím, že zápas skončil remízou 1:1.

Měl jsi strach při postoji ve zdi?

Neměl. Když mě někdo trefil nebo jsem zablokoval střelu, tak mě to nikdy extra nebolelo.

Pobavme se o možnostech, jak zatraktivnit fotbal. V ligovém utkání mezi Plzní a Slavii byl čistý čas zápasu čtyřicet sedm minut a třiatřicet sekund z celkových 98 minut. Není to málo, když se víc jak polovinu času pořád na něco čeká?

Je to hodně málo. Hlavně, když to řekneš laikovi, tak ti řekne, že to není možné, že se fotbal hraje přece devadesát minut. Vím, že to tak je. Pamatuji si, když nám třeba stříhali trenéři video po zápase, tak říkali, že se hrálo jen padesát tři minut a podobně. Otázkou je, zda jít cestou ostatních sportů jako jsou hokej, basketbal, kde se hraje čistý čas. Zastávám názor, že k tomu stejně jednou dojde. Dřív také gólmani brali malou domů do ruky a teď to nejde. Pravidla se nějakým způsobem vyvíjí. 

Čtěte také

Na výjezdu: Fotbalovou bitvu mezi Slavii a Plzní provázela nevraživost rivalů, ale s výtečnou kulisou

Nizozemci se v amatérských soutěžích snaží zrychlit fotbal a inspirovali se hokejovými pravidly. Místo udělování karet trestná lavice a pětiminutový trest. Představ si to hlášení čas 37:30, vyloučen hráč s číslem 9 Jan Kuchta za podražení...

Z těch jejich pěti pravidel, které navrhují mi přijde tohle ještě jako to lepší. Je pravda, že nyní už žlutá karta nic moc neřeší, hráč do toho jde s tím, že jí může dostat a je mu to jedno. V zápasech je to tak třeba pět pět na žluté karty a myslím si, že pětiminutové oslabení tým potrápí mnohem víc. Muselo by se to nějak modifikovat, třeba při druhém faulu to zvýšit na deset minut a potřetí už jdeš ven. Podle zpráv od Nizozemců, kteří to testovali v nižších soutěžích, to fotbalu pomohlo. Úplně nepotřebujeme, aby padalo více gólů, ale spíše nám musí jít o plynulost hry. 

Co říkáš na obsah Fanklubu defenzivního fotbalu, který je aktivní na sociálních sítích?

Mně se líbí tyto trochu sarkastické účty a na jejich stránce se vždy pobavím. Baví mě, co tam kluci dávají.

Ještě k těm případným změnám, co říkáš na neomezené střídání?

To je blbost. Byl by z toho rázem americký fotbal, kde budeš mít připravené speciální formace. Dáš tam pět dvoumetrových borců, kteří půjdou jenom na rohy. 

Auty by se neházely, ale kopaly by se?

Nechal bych autové vhazování. Kdyby se kopaly, tak by to byla další standardka, kterých je hodně. Aut je zajímavý prvek v tom, že je to signál, který můžeš využít zase nějak jinak a je to něco jiného. Při autech jsem vždy rád vymýšlel blbosti. Nikdo mi nevymluví, že jsem do Česka přivedl aut o záda já. 

Popiš nám ten váš signál...

Začali jsme s tím ve druhé lize. Lukáš Bartošák nebo někdo jiný měl balon, že bude házet, ale přišel jsem já, takže to vypadalo, že budu házet já. On když odcházel, tak jsem mu to hodil o jeho záda, odrazilo se mi to zpátky a hrál jsem dál. Poprvé mě to napadlo v dorostu a pak jsme to začali hrát vědomě ve druhé lize na Žižkově. Petr Mareš, který tam byl s námi, odcházel do ligy do Hradce Králové a už to tam taky hráli. Jsem se vztekal, protože najednou se začalo říkat, že Hradec hraje v lize aut o záda, stejně tak v Jihlavě. Hráli jsme to i v Liberci v Evropské lize, třeba v Izraeli to komentovali hodně emotivně: olalalala. Vždy jsem se snažil vymýšlet blbosti a v pravidlech hledat šedé zóny. Při rohu jsem zkoušel obíhat branku zevnitř kolem tribuny. 

Marco Van Basten pro změnu navrhuje takové "samostatné nájezdy" místo penalt. Co si o tom myslíš?

Viděl jsem to před lety, že to zkoušeli v Americe. Dokonce i někdy na tréninkách jsem zažil, že když byly malé hry, tak místo penalt se jezdilo tohle. Ślo to do rozhodnutí, bylo to zajímavější. Není to špatný nápad, ale penalta je pořád penalta. Zavedl bych, že pokud je v zápase penalta, tak by to mohlo být jak v rozstřelu, pokutový kop a konec, odpadlo by dobíhání.   

Kotle fanoušků

Zdeňku, jaký čas výkopu utkání ti vyhovoval?

Večerní. Pokud se hrál zápas pod světly, tak to bylo krásné. Mělo to úplně jinou atmosféru,  pohárová utkání byla ještě slavnostnější, protože se stadion oblékl do té barvy Evropské ligy. Když se hrálo večer, tak to mělo něco navíc.  

Když jsi hrál na Žižkově, tak jsi musel být hodně smutný ne? Výkop v 10:15...

Člověk se tam probouzel až v sedmé, osmé minutě zápasu. To jsem si prostě vyndaval ospalky. Hráli jsme tak jediní, tak jsme si na to zvykli oproti soupeři, který tak brzy hrál jen u nás. Většinou tam chodili fanoušci, kteří se v sobotu večer opili a šli rovnou na fotbal.

Byl jsi někdy při zápase politý pivem?

Nepamatuji si to. Myslím, že ne.

Může ovlivnit chování fanoušků v kotli výkon hráčů na hřišti? Třeba, když se hraje na Slavii proti tribuně Sever nebo naopak s ní v zádech?

Obrovský rozdíl to je. Pamatuji si, třeba když jsme hráli na stadionu PAOK Soluň, kde jejich fanoušci jsou opravdoví blázni. Na prstenci na zadní tribuně jich bylo hodně a byli strašně hluční. Přijeli jsme tam s Libercem na zápas Evropské ligy a vítězství by nás posunulo dál. Oni nás začali ale hrozně valit a při rohu to za naší brankou začalo vřít. S klukama ve vápně jsme na sebe začali koukat, co se to jako děje. Báli jsme se, že nás tam uvařej (smích). Hrozně to na tebe v zápase dýchne. Co se týče Slavie, tak určitě je doma tak silná i díky tribuně Sever.  

Čtěte také

Největší fotbalový stadion v Česku, ohlušující tribuna Sever a největší fotbalové muzeum. To je Sinobo Stadium pražské Slavie

Šel jsi vždy po vítězném utkání pod kotel?

Jo, chodil jsem i po prohraném. Přijde mi to jako prokázání úcty fanouškům, že přišli.

V Liberci je to ale zvláštní ohledně fanouškovské podpory, že?

Jsou tam křížem od sebe dva kotle. Na pohárové zápasy v Evropské lize fanoušci chodili, ale na ligu kromě velkých zápasů moc lidí nebylo. Byl by asi lepší jeden kotel o sedmdesáti lidech, než jeden o čtyřiceti a druhý o třiceti. Vždy jsem bral jako hlavní kotel ten který byl v levém rohu na stadionu v Liberci.

Líbí se ti pyrotechnika na fotbalových stadionech?

Pyro není zločin. Asi jo. Po dvanácti letech jsem byl v Edenu jako divák a musím přiznat, že při zápase Slavie s Plzní bylo pyro krásné. Bylo i bezpečné, ti borci, kteří to stříleli, byli oblečení v takových mundúrech. Pyro bylo takový ohňostroj a nebyl problém s tím, že nevidíme, bylo to v pohodě. Sice zápas začal o tři, čtyři minuty déle, ale to určitě můžu akceptovat. Zážitek to pro mě byl velký.  

Přezdívky fotbalistů

Ve fotbalové kabině se to hemží přezdívkami. Jak to je?

Každý Novák je Novas, každý Procházka je Prochy, Svoboda je Svoby. Je to čistě praktické, potřebuješ přezdívku, která je dvojslabičná. Tak komunikuješ na hřišti a potřebuješ komunikovat rychle. Tobě by říkali třeba Nyčák, protože neskloňuješ, což je taky zbytečně dlouhé.

Vždy přezdívka ale nesouvisí s jménem. Vratislav Lokvenc byl šoula, David Hovorka gadži..

David Hovorka je gadži, protože když byl jako malý ve Spartě, tak mu trenér říkal, že je rychlý jako motorka gadživa. Tenkrát prý byla taková značka motorky. Karlovi Poborskému se říká Steve, protože kdysi někdo přišel s tím, že na olympijských hrách startoval americký sjezdař Steve Podborski. Tak se Karlovi začalo říkat Steve a už se to s ním táhlo. Buď je to spojené s příjmením nebo něčím, co se událo.

Víš ještě o přezdívkách hráčů, které nesouvisí s příjmením?

Vtipné mi přijdou přezdívky cizinců, kteří hrají u nás v Česku. Máme tady dobrý smysl pro humor a vím, že když byl ve Spartě Bogdan Vătăjelu, tak se mu říkalo "Božo". Na motivy trenéra ze seriálu Okresní přebor. Teď je ve Spartě Qazim Laçi, který při příchodu do Sparty nebyl rozehraný, hodně kazil, tak mu místo Qazim říkali "Kazim" a uchytilo se to (smích). 

Úplně mimo, ale nejlepší bylo, když do Liberce přišel Ubong Moses Ekpai, který s námi jel na soustředění, byl tam asi na zkoušku. Někdo přišel s tím, že má ve jméně Richard a podle toho se mu začalo říkat Ríšo. Celou dobu to byl Ríša, i když se tak vůbec nejmenuje. On pak odešel do Zlína, tam už byl Lukáš Bartošák, který ho znal z Liberce a tak se mu i ve Zlíně říkalo Ríša. Ve Slavii byl realizák z Liberce, takže zase to samé. Je to přezdívka úplně mimo, ale prostě s mu tady v Česku tak říká.  

Můžeš mít v Česku na dresu přezdívku?

Nevím, jestli tady. Na Kypru se mě ale vyloženě ptali, co chci na záda. Jelikož mám takové krásné jméno, tak jsem to nevyužil (smích).

Když přijde do fotbalové kabiny třeba sedmnáctiletý mladík, tak začne i ty nejzkušenější hráče oslovovat přezdívkou?

Pokud jim tyká, tak ano. Pokud jim vyká, tak ne.

Ty jsi v kabině zažil Tomáše Řepku, viď?

To byl jediný fotbalista, kterému jsem vykal. Když jsem do Sparty přišel, tak tam byli i Patrik Berger a Jarda Blažek kterým jsem automaticky ze slušnosti říkal dobrý den. Berger s Blažkem hned na mě spustili, že nejsou tak staří a hodili to do srandy a "Řepa" nic neřekl. Na hřišti jsem se vykání vyhýbal tím stylem, že jsem křičel "hej" (smích).

Jaký byl vůbec Tomáš Řepka?

Byl svůj. Nemůžu o něm moc říkat, možná ani nevěděl, že jsem v té kabině s ním byl (smích). V kabině byl celkem nenápadným článkem. Byl to profík a nebyl extra výrazný, na hřišti naopak bouřil.    

Oslovuješ přezdívkou i soupeře?

Jo. Kluky znám, takže i jejich přezdívky. Zajímavé je, že přezdívkou ti říká i rozhodčí. Když se znáte, tak to hodně používá nebo si jí sám vytvoří. Jeden rozhodčí na mě volal Folpri, tak jsem si myslel, co dělá ten kaštan (smích). Jinak na rozhodčí jsem vždy mluvil stylem "pane, rozhodčí". 

Jak dopadl kvíz mezi Zdeňkem Folprechtem a reportérem Radiožurnálu Sport Martinem Charvátem? Co Věřte, nevěřte s posluchačem? Chodil bývalý záložník Liberce za fanoušky i po prohraném zápase? První dotek odpoví.

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas