Vaclík: Zápasy Ligy mistrů si pamatuji všechny, stejně jako hattrick od Messiho. Konec v Olympiakosu byl hořký

Státní svátek znamená sváteční hosty. Hostem pořadu První dotek byl fotbalový brankář Tomáš Vaclík. Se Zdeňkem Folprechtem si povídal o úspěšných letech v Seville, vztahu s brankářem Bonem, ale také probral, proč nikdy nenastoupil za Baník, i když pochází z Ostravy. Jak těžce nesl odchod z Olympiakosu Pireus? Na jaké superhvězdy nejraději vzpomíná? Jak se pral s tím, že se nemohl přes Petra Čecha dostat do reprezentační branky? Užijte si celý díl Prvního doteku.

Tomáši, kde budete hrát v příští sezoně?

Opravdu nevím. Pomalu se rozjíždí gólmanské domino, musím počkat na určitý pohyb a pak snad budu jeho součástí. 

Víte, v čem můžete vyrovnat českého rekordmana Jiřího Jarošíka?

Jirka vyhrál čtyři ligy, já tři. Ještě bych se mohl k něčemu připlést.

Kolik ovládáš zahraničních jazyků?

Anglicky, španělsky umím, něco rozumím německy a francouzsky. V Basileji jsme mluvili anglicky, což mě na tom angažmá mrzí, že jsem se nedonutil naučit se německy. Měli jsme tam portugalského trenéra, takže hlavní jazyk byla angličtina.

Jaký jazyk vám dal nejvíce zabrat?

Asi španělština, protože v Seville se se mnou nikdo nemazal. Za tři měsíce se mnou nikdo nepromluvil anglicky, takže tam se musel člověk postarat sám. 

Angažmá v zahraničí

Kde se vám během zahraničních angažmá nejlépe žilo?

Ve Španělsku, protože tam bylo parádní teplo, jídlo a hlavně také muzika. Když člověk začne víc rozumět jazyku, tak i ty písničky si víc užívá. Švýcarsko je také krásná země, sice drahá, ale člověk dostane za tu cenu servis zpátky. 

Co Anglie?

Supr, na severu Anglie sice pršelo vodorovně, což bylo šílené (smích). Jinak jsem si tam ty tři měsíce extrémně užil. Přišel jsem do klubu, kde byly hodní lidé a brali to jako sport, že prostě někdo prohrát musí. Samozřejmě nikdo nechce prohrát, ale rozhodně se to neřešilo tak jako v Řecku, kde sice s Olympiakosem vyhrajete pět, šest zápasů, pak jeden prohrajete a máte to pořád na talíři. 

Čtěte také

Jak vzpomínáte na váš první zápas Ligy mistrů, který jste si zachytal proti Realu Madrid?

Nevěděl jsem do čeho jdu. Jelo se tam s pocitem, že odvedeš maximum, ale tušíš, že ten zápas asi nevyhraješ. Před zápasem jsem byl hodně nervózní, protože za Real chytal Iker Casillas, což byl vždy můj vzor.

Tomáši, jakým byl Zdeněk Folprecht spoluhráčem?

Jako teď, vysmátej, ukecanej a skvělej fotbalista.

V Seville jste byl dva roky jasnou jedničkou, ale poté vás v brance vystřídal marocký brankář Bono..

Bono přišel z nouze, nebyl tam nikdo jako číslo dvě. V prvním tréninku si dal vlastní gól, ale ukázala se jeho povaha, že se smál, protože všechny ty kluky znal ze zápasů, které proti nim hrál před tím. Po tom, co přišlo zranění, tak mě vystřídal a už mě do brány nepustil. Vycházeli jsme spolu ale hodně dobře a do dneška jsme v kontaktu.

Jak vzpomínáte na zápas v dresu Sevilly proti Slavii?

To byl hořký moment. Hlavně v tom venkovním zápase jsem už chytal s utrženým břišním svalem, ale o zápas jsem nechtěl přijít. Teď bych o něj radši přišel (smích).

Působíte jako hodný kluk, měl jste někdy vůbec nějaký průšvih?

Myslím si, že ne. Nikdy jsem neprovedl nic, že bych musel být v bulváru.

Odchod z Olympiakosu

Docela těžce jste nesl konec působení v Olympiakosu Pireus...

Nebylo to jednoduché, protože už v létě jsem měl nabídku z La Ligy, ale klub řekl, že jsem neprodejný. Pak jsem se ale zranil a čtrnáct dní po operaci mi přišla zpráva, že v lednu můžu odejít zadarmo. To byl pád ze sta na nulu během tří týdnů. 

Byl to nejtěžší moment v kariéře?

Od doktora mi bylo řečeno, že to bude pauza na šest až osm měsíců a pokud bych přišel třeba o půl roku později na operaci, tak už sval nenatáhne zpátky. Tam už to smrdělo koncem kariéry. Pak jsem trénoval sám a dělal servis stoperům, že jsem kopal centry. Byl jsem úplně odstřižený a v situaci, kterou jsem dosud neznal.

Jak jste to zvládal psychicky?

Neužíral jsem se tím. Věděl jsem, že v lednu odejdu a připravoval jsem se tak, abych byl stoprocentně připravený. Zároveň mě ale nebavilo stoperům kopat centry. 

Jakého nejlepšího spoluhráče jste měl kolem sebe?

Z Čechů rozhodně Tomáš Rosický a v Seville Éver Banega.

Kde chcete po konci kariéry bydlet?

Manželka by chtěla bydlet ve Španělsku, které ji přirostlo k srdci. Třeba se tu ale sejdeme za tři roky a budeme bydlet v Praze nebo Ostravě, opravdu nevím. Konec kariéry rozhodně ještě nevyhlížím, ale určitě je to už blíž než v pětadvaceti letech (smích).

Proběhla nějaká komunikace ohledně možné spolupráce Tomáše Vaclíka se Spartou? Jak prožíval český brankář čas v Anglii bez rodiny? Vybavuje si všechny zápasy, které odchytal v Lize mistrů? Kdo vyhrál souboj ve fotbalovém kvízu mezi Folprechtem a Vaclíkem? Dozvíte se v Prvním doteku. 

První dotek Zdeňka Foprechta
autoři: David Nyč , rej
Spustit audio

Související