Radek Sňozík: V lize mi chybí brankářské osobnosti. Zvažuji nabídku ze světa MMA

Často se hovoří o tom, že brankáři jsou „jiní“. Radku, jak to bylo u vás?

Říká se, že brankáři a levý obránce jsou z Marsu. Stoupnout si do brány a padat po hlavně proti kopačkám nemůže dělat každá modelka, takže to přirovnání asi sedí. 

Kolik času tráví gólmani odděleni od ostatních hráčů?

Jsme takové mužstvo v mužstvu. Brankáři mají vlastní tým, tráví spolu hodně času a i v Příbrami mi všichni gólmánci tykají, takže máme úplně jinou partu. Řešíme si plno věcí úplně separé od týmu a chci, abychom měli alespoň jednou v týdnu trénink úplně sami. 

Vybavujete si Folpiho přímo z trávníku?

Přiznám se, že ne. Gól mi snad nedal (smích). 

Zdeňku, ty si pamatuješ fotbalové střetnutí s Radkem Sňozíkem?

Potkali jsme se jednou, když mně bylo devatenáct let. Bylo to v sezoně, když jsem podruhé přišel hostovat na Žižkov. Hrálo se na Žižkově, prohráli jsme 0:1, ale měl jsem dvě pološance, kdy to mohlo vyjít na můj první ligový gól, ale „Sňóza“ mě vychytal. Jednu jsem dal přímo doprostřed a tu druhou jsem nabíhal ze strany, střílel jsem na přední tyč, ale on to nohou vykopl. 

Se 185 centimetry nejste úplným brankářským obrem..

Hádal bych se, že mám 186 centimetrů. Nikdy jsem se tím ale netrápil, že by nějaké centimetry chyběly. Rádi se tím zabývají trenéři nebo experti. Bohužel to teď začíná už u mládeže, protože se kouká na to, aby byli brankáři vysocí a už se tolik neřeší, zda umí chytat, což mi docela vadí. Takhle pohřbíme gólmana už třeba v deseti, patnácti letech kvůli tomu, že nebude mít dva metry. 

Radku, vybavíte si nejhorší gól, který jste dostal?

Vybaví se mi zápas s Bohemkou, kdy jsme vedli v Boleslavi 2:1 po poločase a gól na 2:2 jsem dostal tak, že byl z přetaženého centru, kdy jsem to chtěl hodit přes břevno, ale spadlo to do brány. V poslední minutě jsem udělal penaltu a prohráli jsme 2:3. Byl to peklo zápas a dva dny jsem kvůli tomu nespal. 

Znáte to ale i v poli, jak vzpomínáte na zápasy mimo bránu?

Když jsem začínal v Tachově, tak jsem v šestnácti letech chytal za A-tým divizi, v neděli ještě za dorost a odpoledne za B-tým B. třídu normálně v poli. Měl jsem zajímavou bilanci, že jsem třeba ve čtrnácti zápasech dal dvanáct gólů. V poli jsem hrál a pomohlo mi to v tom, že nebyl problém hrát nohama. 

Jak fungujete na sociálních sítích s ohledem na to, že trénujete mladé gólmany?

Používám je především kvůli brankářské akademii, ale jsem v tom hrozný vandrák. Tréninků natáčím hodně, ale abych je nasdílel dál, tak mě k tomu musí mladí kluci „dokopat“. Pošlu jim videa, oni je vloží na sítě, označí mě a já je přesdílím. Určitě bych se v tom měl zlepšit. 

Nebyl jste někdy „kyselý“, když se vám nedostávalo prostoru v brance?

Měl jsem štěstí na to, že jsem většinou chytal. V Příbrami, když jsem přišel jako bezejmenný hráč z Tachova, byly ikony jako Jarda Blažek, Michal Špit, takže bylo pro mě ctí jenom s nimi trénovat a učit se. Když jsem šanci dostal, tak jsem v bráně víceméně vydržel. V Příbrami jsem přestal chytat, když jsem dal ve Zlíně hlavičku Janíčkovi. Pak začal chytat Olda Pařízek a i po jeho nezdarech mě tam trenér Tobiáš nechtěl dát zpátky, což jsem kousal špatně. Možná i díky tomu jsem odešel do Bohemky, kde jsem chytal hodně.

Sňozík a MMA

Radku, jste fanouškem MMA a nastoupil jste i do zápasu v kickboxu?

Do oficiálního zápasu jsem nenastoupil. Neoficiální zápas ale proběhl normálně v ringu. 

Je pravda, že by jsi mohl být součástí projektu, který se týká MMA?

Byl jsem oslovený s tím, že se něco chystá a jestli bych byl ochoten se toho zúčastnit. Už víc přemýšlím, protože nejsem mladý Janek, který vletí do všeho. Když už do něčeho půjdu, tak tomu chci dávat sto dvacet procent a vím, že to zabere hodně času, když chce být člověk připraven v top formě. Zatím tomu nechávám lehce volný průběh. 

Co vás přitahuje na MMA?

Akční věci. Je to férová věc, určitě lepší než když se někdo pere na ulici. Jsou to atleti, kteří musí být všestranně vybavení.

Měl jste oblíbené brankářské rukavice, ve kterých jste rád chytal?

Chytal jsem v tom, co jsem dostal od sponzora. Neřešil jsem, zda se mi to hodí k pleti, účesu nebo kopačkám.

Brankáři v české lize

Kdo je podle vás aktuálně nejlepším brankářem v české lize?

Anketu vyhrál Matěj Kovář ze Sparty a komplexně s tím můžeme souhlasit. Jinak jsem ale z úrovně ligových brankářů v Česku zklamaný. Ve Spartě, Slavii i v Plzni bych očekával výraznější osobnosti, které budou jedničkami i pro národní tým. Musí ten tým táhnout i když se nedaří, což úplně Jindra Staněk v Plzni a Ondra Kolář ve Slavii nepředváděli, Matěj Kovář ve Spartě možná ke konci sezony. U top týmů bych si představoval, že budou mít top brankáře, kteří třeba po třech letech vystřelí do zahraničí. Staněk měl skvělou sezonu, když Plzeň vyhrála titul, ale teď se jim nedaří a on se sveze s nimi. To samé se dá říct o Kolářovi. Nejsem z nich unešený.

Co říkáte o brankáři Jedličkovi v Bohemians?

Mám ho rád, Bohemce rozhodně pomohl. Z trenérského hlediska ale vidím mezery a určitý prostor pro zlepšení. Je to dané tím, že v Bohemce je averze fanoušků proti Valešovi. Moc tomu nerozumím. 

Jak bys jako trenér gólmanů reagoval na situaci, která se odehrála ve víkendovém ligovém kole, kdy Valeš v domnění, že je přerušená hra, udělal velký kiks a daroval Spartě penaltu?

Shodou okolností jsem si druhý den psal s Mírou Millerem, který je v Bohemce trenér brankářů. Říkal mi, že „Valda“ žil v tom, že je přerušená hra, bylo to vidět i na Kuchtovi, který šel vedle něj a nechtěl hrát. Zničehonic na oba aktéry začali křičet, ať hrají. Neznáme komunikaci rozhodčího směrem k hráčům, takže těžko hodnotit.

Stalo se vám někdy něco podobného?

Ne, naštěstí ne. 

Měl jste během kariéry raději pocit, když z pozice jedničky byly nůžky k druhému brankáři hodně otevřené nebo vás větší konkurenci vybičovala k lepším výkonům?

Nikdy jsem neměl manažera a v Bohemce byl každý půlrok tlak na to, aby přišel někdo ze Sparty, Slavie nebo ciziny. Zažil jsem spoustu frajerů na zkoušku, ale vždy jsem chytal já. Vše jsem dělal naplno, trénoval jsem na sto deset procent, když se vyhrálo, slavil jsem naplno. Úplně jsem to neřešil, kdo je za mnou. 

Mluvil jste o tom, že Valeš není úplným oblíbencem fanoušků Bohemians. Vás mají ale rádi, že?

Bohemku miluji, vždy jsem jí fandil a s prckem chodíme pravidelně na domácí i venkovní zápasy, když to jde. Lidi mě poznávají, zdraví, nefackují, takže mě snad mají rádi.

Nevyrostl jsi za rohem Ďolíčku, tak kde se v tobě vzalo bohemáctví?

Jsem ročník 1975 a když Bohemka získala jediný titul, tak mi bylo sedm, osm let. Tehdy jsem začal vnímat fotbal, kolem mě to byli fanoušci Sparty a Slavie, tak jsem chtěl jít trochu proti proudu. Doma jsem měl vyvěšené plakáty Tondy Panenky, Zdeňka Hrušky. Vše se semele tak, že přijdeš do Ďolíčku a najednou chytáš. 

Vychytal ve fotbalovém kvízu Radek Sňozík bývalého ligového fotbalistu Zdeňka Folprechta? Jaký vztah má úspěšný brankář k bojovým sportům? Proč si Sňozík myslí, že návrat brankáře Kováře do Anglie je nesmysl? I to zaznělo v Prvním doteku. 

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas