Poslechněte si novou sportovní talkshow První dotek Zdeňka Folprechta. Každý čtvrtek od 10:06

Zdeňku, pro posluchače jsme připravili nový pořad První dotek. Kde se ten název vzal?

Má to hned několik rovin. V první řadě si myslím, že první dotek byla moje silná fotbalová stránka. Rychlé nohy Zdeňka Folprechta to by asi úplně nesedělo, protože jsem nikdy nebyl sprinter. Za druhé je to pomyslný oficiální první dotek s vaším rádiem. I když jsem sem chodil během mistrovství světa ve fotbale jako expert, tak teď jsme to hodili na oficiální vlnu. A v neposlední řadě je první dotek v moderním fotbale hodně důležitý. První dotek je také důležitý v životě muže a ženy (smích).

Spal jsi na dnešek dobře, nějakých standardních sedm, osm hodin?

Spal jsem standardně šest, sedm hodin, protože máme dvě malé děti. Ráno v 7:30 jsem vezl malého do školky, takže klasika.

Ptám se, protože Cristiano Ronaldo prý spí pětkrát denně po devadesáti minutách. To jsi nikdy nepraktikoval?

Tak to mu závidím. Myslím si, že má víc chův než dětí. Slyšel jsem o jeho návycích, dokonce snad má na každý spánek čistě vyprané povlečení. Když bych přišel s takovým návrhem domů, tak by se to asi nesetkalo úplně s podporou.

Cristiano Ronaldo má spánkové kouče a i díky němu před spaním nepoužívá mobilní telefon a spí ve fetální pozici. To znamená, že spí v klubíčku, to ti taky nic neříká?

Vím, jak se spí v klubíčku. Možná někdy tak spím, ale je to čistě náhodná věc.

Slavný Portugalec bude hrát v Saúdské Arábii za Al Nassr. Proč se tak rozhodl?

Základní pohled na věc je, že ho nikdo jiný moc nechtěl. Před mistrovstvím světa, kdy proběhl velký rozhovor, kdy hanil Manchester United, tak měl v hlavě, že na šampionátu dá jako volný hráč čtyři, pět gólů a dostane Portugalsko minimálně do semifinále a oni se o něj ještě porvou.

Čtěte také

Nejlepším řešením pro všechny strany bude lednový odchod Cristiana Ronalda z Manchesteru United, tvrdí Mikolanda

Není to spíš tak, že nikdo nechtěl tak drahého Cristiana Ronalda?

Myslím si, že kdyby dostál těm svým slovům, že chce hrát ještě top fotbal, tak by přece mohl slevit z těch svých nároků. Mohl by jít třeba do průměrného španělského týmu, v jeho hlavě by tam byl za drobné, ale třeba by vstřelil za půl sezony devět gólů, další sezonu taky, a fotbal měl jako hlavní prioritu. Teď ale ukázal, že už si sportovně tolik nevěří, protože mistrovství se mu tolik nepovedlo. Zvolil tuhle cestu a pro jeho fanoušky je to dost smutné. Vzal jim náboje pro diskuzi, jestli Messi nebo Ronaldo.

Vnímáš to i tak, že rezignoval na zdolávání fotbalových vrcholů?

Přesně tak. Myslím, že by nebylo tolik negativních komentářů, kdyby před pěti lety neřekl v jednom z rozhovorů, že chce končit na vrcholu a do arabských zemí nikdy nepůjde jenom pro peníze.

Myslíš si, že si se soupeři v arabské lize bude dělat, co bude chtít?

Podle mě nebude každý zápas dávat tři góly. Díval jsem se na soupisku týmu, kam přestoupil, a tam nejsou špatní hráči. Bojují tam o první flek a nemyslím si, že to bude úplná one man show.

Zdeňku, přišel jsi někdy pozdě na týmový sraz?

V Česku možná o nějakou minutku, ale to jsem vždy nějakým způsobem okecal. V Itálii jsme vždy den před zápasem měli týmovou večeři, jezdilo se na ní asi dvacet minut autem od mého domova, kde jsem bydlel. Jednou jsem minul nějaký sjezd na dálnici, najednou mi to prodloužilo cestu asi o dvacet pět minut. Volal jsem vedoucímu, že na večeři přijedu pozdě, ale tam nikdo neuměl anglicky. Jak se říká, cizí řeč umíš, až když v ní umíš telefonovat. Snažil jsem se mu situaci vysvětlit italsky, potom jsem přijel pozdě, všichni se mi smáli a chtěli po mně, abych se jim omluvil. Prohlásil jsem stupido čecho a všichni se tomu zasmáli. Nakonec se to zahrálo na vtipnou vlnu.

V sobotu oslavíš 32. narozeniny. Všem fotbalistům se ale věk věřit nedá, protože ve výběru hráčů Kamerunu do 17 let něco tak trochu nesedí. Podle vyšetření zápěstí magnetickou rezonancí se zjistilo, že jednadvaceti hráčům ze třiceti už bylo osmnáct let...

Řekl bych, že je to u afrických týmů už taková klasika. Dostat kluka z Afriky do Evropy není úplně lehké. Pokud je tam někdo talentovaný, tak je lepší prodávat sedmnáctiltého hráče než dvaadvacetiletého. I můj bývalý spoluhráč ze Sparty Bony Wilfried čelil narážkám na svůj věk, protože byl extrémně vyspělý. Když hrál v Nizozemsku za Vitesse Arnhem, tak mu tam dělali podobný test. V té době se to ale nebralo oficiálně, odhalili mu, že teoreticky měl být o čtyři až pět let starší.

Tuzemské kluby se právě připravují na jarní část fotbalové sezony. Předpokládám, že ty jsi byl typem fotbalisty, který chtěl mít míč hned u nohy?

Ano, rád jsem hrál s míčem. Na druhou stranu mi příprava nevadila, protože kvůli svému stylu fotbalu jsem toho musel hodně naběhat na hřišti. Za zápas jsem měl kolem dvanácti kilometrů jako střední záložník. Přípravu jsem nebral ani jako nutné zlo. Věděl jsem, že když bude dobrá, povede se i sezona.

Určitě znáš scénku z Okresního přeboru, kde si fotbalisté stoupali na váhu. Musí i profesionální hráči po Vánocích na váhu?

Jasně, stoupají si hned na prvním srazu po Vánocích. V současnosti si ale stoupají, když ne denně, tak rozhodně alespoň jednou týdně. V každé kabině byl někdo, kdo platil pokuty za nadměrnou váhu. Jednou přišel na kondiční soustředění na Spartě Martin Zeman, který byl sice střízlík, ale měl pěknou cejchu na břiše (smích). 

Jak jsi si užíval během zimní přípravy u fotbalistů ne úplně oblíbené tréninky na běžkách?

Shodou okolností jediného Afroameričana, kterého jsem viděl stát na běžkách, je zase Bony Wilfried. Byla to spíše sranda. Už se ale od běžek spíše ustupuje, protože negativa z toho převyšují nad pozitivy. Devadesát procent lidí na tom jezdit neumělo, navíc se z nepříjemných sjezdů mohli lehce zranit. Zažil jsem soustředění s A-týmem Sparty, kde jsme s vášnivým běžkařem a v té době asistentem trenéra Martinem Haškem, vyrazili se zdatnější skupinou na celodenní výlet. Vypadalo to, jak ve filmu Sněženky a machři, jen jsme věděli, že to nezapíchneme v první hospodě (smích). 

Čtěte také

Fotbalista Zdeněk Folprecht: Angažmá na Kypru bylo přínosné pro celou rodinu. Moc se nám tam líbilo

Není tajemství, že v Česku mají fotbalisté nejdrsnější přípravu u Jindřicha Trpišovského. Jako kouč vedl i tebe, jak na to vzpomínáš?

Zažil jsem s ním několik příprav. Bylo to drsné, ale rozhodně ne tak, jako legendy, které se o tom vypráví. Horší přípravu jsem zažil třeba na Kypru, kde fungoval nekompromisní skotský realizační tým. To jsme jeli na měsíc na soustředění do Lotyšska, to bylo šílené. Tady v Česku se pod Jindrou hodně běhalo. Nejtěžší trénink byl asi osmkrát jeden kilometr, což bylo jeho oblíbené. Naše lepší skupina vytrvalců to běhala v tempu 3:30 na kilometr. Třeba v druhé skupině, která běhala pod 3:40 na kilometr, byl asistent trenéra Zdeněk Houštecký, kterému bylo kolem pětačtyřiceti let. Bylo blbé, když kluky z prostřední skupinky dokázal předběhnout. Nikdo si tak nedovolil, aby to do určeného času nedal.

Už jsme to trochu nakousli a k tématu jazykových schopností se vrátíme. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Kolikrát je člověkem Zdeněk Folprecht?

Jsem člověkem v češtině, myslím si, že i dobrým člověkem v angličtině. Zároveň jsem tři malé lidi v ruštině, němčině a italštině.

Vladimír Šmicer o víkendu ukázal, že stále ještě umí dobře mluvit francouzsky, i když už je to docela dlouho, co působil v Bordeaux a Lens. Právě v Lens si totiž v roli fotbalového experta povídal ve vysílání Sport France na dálku s legendárním Thierrym Henrym. Ty jsi na zahraničních štacích nejčastěji mluvil anglicky, že?

Je to tak. I v Ázerbájdžánu jsme měli prakticky dva překladatele. Ze začátku jsem ho využíval, ale po třech měsících už mi tam stačila ruština. Zároveň uznávám, jak Vláďa Šmicer v rozhovoru s Henrym mluvil. To video sledovaly desítky milionů lidí na světě, Šmicer udělal dobré jméno sobě, ale i naší malé zemi. Na druhou stranu nechápu, že přijde cizinec hrát do Česka, je tady rok, dva a neumí nic. I když jedu někam na dovolenou, třeba na měsíc, tak bych v cizím jazyce měl umět pozdravit, poděkovat a poprosit. Hlavně, když řeknete něco v jazyce "domorodců", tak si je hned získáte. Když jsem byl chvíli v Itálii, tak jsem pořád poslouchal jejich podcasty. Najednou za měsíc a půl za mnou přišli novináři, zeptali se mě anglicky a já dal odpověď dohromady italsky. Viděl jsem hned, jak jsem v jejich očích stoupnul. Samozřejmě jsem tam ve dvou větách udělal osm, devět gramatických chyb, ale když tu bude nějaký Ital a pokusí se odpovědět česky, tak taky budeš nadšený.  

Je pravdou, že nejrychleji pochytí člověk nějaké vulgární výrazy?

To je vždy. Je to vidět i na zahraničních hráčích, kteří hrají v Česku. To umí perfektně hned od začátku.

Jak proběhl fotbalový kvíz mezi Zdeňkem Folprechtem a členem sportovní redakce Lukášem Michalíkem? Jakým fórem zmátli fotbalisté Slavie své soupeře ohledně praktik zimní přípravy? Věděl by bývalý záložník Sparty nebo Liberce, jak namazat běžecké lyže? Při jaké příležitosti závodil Folprecht s Kateřinou Neumannovou? Poslechněte si první díl fotbalové talkshow První dotek.

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas