Po titulu ho ve Spartě ostříhali dohola. Život s fotbalistou je fajn, ale někdy až moc cestování, říká Pavla Folprechtová

Zdeňku, dnes startují barážová klání Pardubic s Příbramí a Zlína proti Vyškovu. Věříš, že i za týden budou fotbalisté Pardubic a Zlína prvoligoví?

Pardubice ano, u Zlína si tak jistý nejsem, protože Vyškov je hodně zajímavý mančaft. 

V posledních dnech probíhaly oslavy titulu Sparty. Ty jsi zažil oslavu mistrovského titulu v roce 2010, kdy jsi odehrál za mistrovský tým jeden zápas. Jak na to vzpomínáš? 

Oslavy byly kratší než jaké bych očekával. Jak jsem byl mladý, tak jsem odjížděl na kvalifikaci na mistrovství Evropy hráčů do 19 let. Slavil jsem dva dny, protože pak už se jelo na kvalifikaci a tam se nedalo jet, abych byl naložený v lihu (smích). Zažil jsem předávání trofeje na balkóně a dresy se házely dolů k lidem. Jak měla Sparta nyní předávání poháru na hřišti, tak se mi to líbilo víc. Kdysi vyvolávali naše jména, což pro mě bylo nelichotivé, protože mě skoro nikdo neznal. 

Jak se slavilo?

Pro nás mladší hráče to možná mělo trochu pachuť, protože hned po skončení posledního zápasu nám Kladrubský, Kucka a Kušnír řekli, že nás oholí do hola. Hned to provedli v masérně. Moje šance, že hned večer sbalím nějakou kočičku na to, že jsem mistr ligy, tak prudce klesly. 

Kdo byl největším tahounem oslav?

Ondra Kušnír, Jirka Kladrubský a Milan Švenger.

Čtěte také

Folprecht: Klasických kapitánů jako byli Terry a Ferdinand ubývá. Pro Spartu je Krejčí ideální volba

Zaujalo mě, že aktuální šampioni ze Sparty vyjeli ve velkém počtu na společnou dovolenou. Je to běžné?

Není. I když ve světě už se to děje, třeba Dávid Hancko s Feyenoordem a celým týmem po zisku titulu letěli na Ibizu. Nyní je to moderní a líbí se mi to. Sparťané říkali, že to bylo dobrovolné. Je to fajn nápad. 

Jaké oslavy byly nejbouřlivější?

Nejvíce jsem si užil oslavu s Libercem, když jsme v první sezoně získali třetí místo v lize. Byl to pro nás takový malý titul. V posledním kole jsme potřebovali neprohrát v Mladé Boleslavi, což se po remíze 2:2 povedlo, v noci se slavilo v hospodě v Liberci a následoval přesun do Huti. Druhý den jsme jeli na golf, odpalovali jsme to tam, s přibývajícími hodinami už to bylo o ústa a třetí den jsme jeli do středověké krčmy do Dětenic. Na konci už nás bylo jen jedenáct, dvanáct srdcařů.

Jdou na posezónní oslavy peníze z týmové kasy?

Jo. Nevybavuji si, že bych za ty oslavy něco vyloženě platil.

Zdeňku, ve studiu máme i tvojí manželku Pavlínu. Jaký je podle tebe život s fotbalistou?

Úžasný a nejlepší.

Manželka souhlasí?

Určitě to není tak jednoznačné. Je to hezké, člověk pozná nové místa, seznámí se se spoustou lidí, ale má to i stinnou stránku. My jsme se častokrát hodně stěhovali. Manželka se musí podřídit fotbalistovi, protože všechno se točí kolem tréninků, zápasů a přestupů. Život manželky musí jít trochu do pozadí během trvání fotbalové kariéry. 

Pavlíno, jsi bývalá atletka. Jak by dopadl váš souboj na atletické dráze?

Na hřišti nevypadal moc rychlý, ale po 10 metrech sprintu jsem zjistila, že nemám šanci. 

Jak často se stane, že Zdeněk hraje fotbalový zápas a ty jsi na tribuně?

Nyní když už máme děti, tak se to moc často nestává. Když jsme byli v Liberci, tak tam jsem chodila pravidelně. To bylo takové vyvrcholení 14 dní. Vždy jsme se tam s holkama setkaly.

V Liberci jste se scházely jako přítelkyně fotbalistů?

Měly jsme tam fajn partu, protože jsme ještě většinou neměly děti, takže byl čas i na týmové večeře a kafíčka. V zahraničí už to takové nebylo, přirozeně samozřejmě vyhledává člověk někoho, kdo mluví stejným jazykem, na Pafosu jsem se bavila se Zuzkou Němcovou, s kterou jsem v kontaktu do dnes. 

Zdeňku, když tvoje manželka chodila na zápasy, věděl jsi na jakém místě na tribuně sedí?

V Liberci jsem věděl, kam máme vstupenky pro rodinné příslušníky. To jsem při nástupu většinou mával, ale často jsem mával jen tím směrem. Naše oči se asi nestřetly, a srdíčko po gólu jsem neposílal. 

Vzkaz Pavly Folprechtové ohledně vysvětlení ofsajdu pro ženy: „Ofsajd je to samé, jako když budeme dřív v obchodě než prodavačky.“

Pavlo, neměla jsi někdy problém s nálepkou „holka od fotbalisty“?

Ne, tak hlavně jsme nebyly manželky Milana Baroše. Tolik škatulkované jsme nebyly a spíše si to myslí lidé, kteří do toho tolik nevidí. Složitější je to v tom, že holky si úplně nemůžou budovat kariéru, protože neví, zda na nějakém místě zůstaneme půl roku nebo čtyři roky. 

Jaký vztah má Zdeněk Folprecht ke golfu a v jakém sportu by ho jeho manželka Pavla určitě porazila? Kdo doma rozhoduje o tom, kam se bude fotbalista stěhovat? Povedou Folprechtovi syny k fotbalu? Dozvíte se v Prvním doteku. 

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas