Musím si koupit zimní bundu, plánuje Rutta. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu se těší do Pittsburghu

3. srpen 2022

Do stanice Radiožurnál Sport přijal pozvání hokejista Jan Rutta. Dvaatřicetiletý obránce Pittsburgh Penguins odpovídal ve středeční talkshow Na place na dotazy moderátora a herce Ladislava Hampla, kterému mimo jiné sdělil, jaký to je pocit prohrát ve finále Stanley Cupu, kdy ještě působil v dresu Tampy Bay. Jak se těší na nové angažmá do Pittsburghu? Jak vnímá bývalého spoluhráče a kamaráda Ondřeje Paláta? Poslechněte nebo si přečtěte celý rozhovor s českým reprezentantem.

Stanley Cupový hattrick se vám bohužel s Tampou nevydařil. Jak velké bylo zklamání, že to potřetí nevyšlo?

Říkal jsem si, že když jsme to vyhráli dvakrát a potřetí to nevyjde, tak to nebude tak bolet. Člověk byl ale po tom posledním zápase takový prázdný. Ten tým byl tři, čtyři roky na vrcholu a my jsme po těch letech poprvé prohráli ten poslední zápas sezony a je úplně jedno, kolik pohárů vyhrajete předtím.

Mohli jste být týmem, který by v novodobé historii dokázal vyhrát třikrát za sebou. Jak se s tím člověk srovnává?

S odstupem měsíce už je to lepší. Z osobního hlediska jsem rád za stopu, kterou jsem v Tampě zanechal. Že se to nepovedlo dotáhnout do konce není nic, za co bych byl šťastný, ale v posledních třech letech jsme byli třikrát ve finále a dvakrát ho vyhráli. Je to neuvěřitelné, ale těsně po prohraném finále to nebylo úplně příjemné.

Čím to bylo, že vás Colorado nakonec udolalo?

Měli jsme výhodu, že byl tým takovou dobu pohromadě. Měli jsme vítěznou mentalitu a v play-off jsme vyhráli zápasy, kdy jsme byli horší a Colorado bylo nejlepší tým, na který jsme za poslední roky narazili. I tak jsme měli šanci tu sérii vyhrát, ale prohráli jsme nějaké zápasy v prodloužení. Colorado bylo o trochu lepší a tak to ve sportu někdy je.

Jak to prožívají hráči v kabině? Když se pak loučíte před dovolenou...

Těsně po zápase nikdo v kabině neřekl ani slovo. Za ty roky jsme ale jako hráči měli mezi sebou obrovské pouto, byli jsme jako rodina. Bylo to strašně krásné, nikomu se nechtělo domu a všichni se s tím snažili vypořádat za sebe, ale seděli jsme v jedné místnosti.

Tušili jste, že když jste loučil se spoluhráči, že už se v téhle sestavě třeba neuvidíte?

Určitě. Za ty tři roky jsme se vždycky rozloučili s nějakou částí hráčů a stejně tak jsme věděli, že tým nezůstane pohromadě a někdo odejde. I proto jsem si to bral nějak víc, protože jsem tušil, že to bude asi můj poslední rok v Tampě. Je škoda, že se to nepodařilo dotáhnout do konce.

Takže jste tušil, že budete měnit působiště?

Ano, za ty roky v Americe už si dokážu dát jedna a jedna dohromady. Každý chce mít nejlepší tým, ale platový strop je neúprosný a za úspěch se platí.

Kde vás zastihla informace, že se povedl váš přesun do Pittsburghu?

Můj americký agent dělal veškerou práci za mě a nechtěl mě zatěžovat každou věcí. Řekl mi ale, že až bude konkrétní nabídka na stole, tak že mi zavolá. Jakmile se otevřel trh s volnými hráči, tak mi volal s nabídkou od Pittsburgu, kteří měli velký zájem, což pro mě hrálo velkou roli a měl jsem z toho velkou radost.

Těšíte se?

Ano. Je to po čtyřech letech nějaká změna, nový tým, nové klima. Nikoho tam neznám, ale těším se moc.

A je to výhoda, že v týmu nikoho neznáte?

Nevím, ale myslím, že jsem celkem přátelský člověk a těším se, že si udělám nové kamarády. To je jedna z věcí, která mě na Americe baví.

Jaká máte očekávání z nového působiště?

Asi si nebudu balit žabky, ale musím si koupit zimní bundu. Z týmu mám výborný pocit, hráči, kteří tvoří jádro týmu jsou tam hodně let. Vědí, co obnáší vyhrávat a věřím, že bychom mohli udělat nějaký úspěch.

Jak složité bude odjíždět na novou adresu? Už máte zázemí?

Bude to pro mě poprvé, co něco takového řeším a vše bude nové. Asi budu volat agentovi, aby mi poradil. Nevím, co čekat, ale zázemí ještě nemám. Budu to řešit v následujících týdnech, abych byl zabydlený před sezonou. Je to nová zkušenost a myslím, že si to užiju.

Proč se populace v Americe podle vás přesouvá na Floridu?

Díky jejich guvernérovi tam skoro neměli covid. Já měl obrovské štěstí, protože pandemie zasáhla všechny a některé lidi hodně. Mě to nezasáhlo skoro vůbec, na Floridě nebyly skoro žádné restrikce a když jsem nejel na zápasy do Kanady nebo v létě do Čech, tak jsem o covidu skoro dva roky nevěděl. Ty poslední čtyři roky byly úžasný a uvědomuji, jak velké štěstí jsem měl.

Čtěte také

Už víte, co se po vás v Pittsburghu bude chtít?

Volal mi manažer a vítali mě v týmu. Myslím, že za ty roky v Americe jsem si svoji roli v týmu našel a bude to něco podobného, jako jsem hrál v Tampě. Jestli tam budou nějaké změny, tak to mi řeknou trenéři až na místě.

Jak se vyrovnáváte se nervozitou?

Nevím, jestli je to to správné slovo. Jdu do nového prostředí a jsem plný očekávání. Ty lidi mě tak chtěli, takže taky mají očekávání a já se budu snažit je naplnit a trochu předčit. Nervózní ale asi trochu jo.

Jak se vůbec pracuje s psychikou v NHL?

Sportovec je tam ve finále sám za sebe, ale týmy mají po ruce člověka, který pomáhá s mentálníma dovednostmi. Je to individuální, někdo je nepoužívá vůbec, někdo až moc. Já s tím sám bojoval, protože v Česku se hraje 50 zápasů za sezonu a jdete do ligy, kde se jich hraje 80 a každý zápas je v televizi, řeší se to. První dva roky jsem se v tom trochu plácal a snažil jsem se být konzistentní. Je strašně těžké toho dosáhnout. Hlava ve sportu dělá strašně moc a i za pomoci těch lidí, kteří se mu snaží poradit a nasměrovat ho. Záleží ale na každém zvlášť, co si z toho vezme a jak se s tím vyrovná. Je důležité zůstat během sezony konzistentní.

Vnímáte, že jste už mazák, co má dva Stanley Cupy, nebo budete začínat od nuly?Je to zajímavé, protože když čtu články v médiích, tak mě někde berou jako veterána, zkušeného hráče. Mě bude 32 let a vůbec se na to necítím. Jdu tam a cítím se jako mladý vlčák a budu se snažit zaujmout. Mám v sobě pořád ten hlad a necítím se na roli veterána. Nikdy jsem se za mazáka nepovažoval, spíš udělám vtípek a kluky podpořím. Nebudu asi nikdy vůdce kabiny. V Americe jsou ale kluci, kterým je 22 let a už si chtějí ošéfovat celou kabinu.

Lídři jsou ale důležití a to v každém týmu. Každý tým je potřebuje, ale když jich je moc, tak to může být na škodu. Já jsem si našel svoji pozici, která mi vyhovuje a ve které jsem dobrej a ve svém věku už to nebudu měnit. Ani by to nešlo.

Jak hodnotíte uplynulou sezonu? Ve statistice máte 76 zápasů v základní části a dalších 17 v play-off.

Byl jsem rád, že se mi vyhnuly zranění. Minulé sezony jsem byl buď zraněný, nebo přišel covid a byla sezona zkrácená. Letos půjdu do šesté sezony a jsem rád, že jsem si dokázal, že moje tělo i mysl dokáže vydržet tak velkou porci. Myslím, že to byla povedené sezona.

Jaké jsou vaše ambice na příští sezonu?

Byl bych rád, kdyby se mi vyhýbaly zranění. Mám čas se připravit a dám do toho vše, aby tělo bylo připravené. Už jsem trochu starší, tak mě osobní statistiky nezajímají a chci, aby tým hrál dobře. Moje role v týmu nebude založená na mých bodech, ale abych hrál dobře pro tým a pomáhal hráčům, kteří dokážou zlomit zápasy. Já budu rád, když se bude dařit týmu a budu prospěšný.

Jak probíhá příprava, co se týče časového harmonogramu?

Když má člověk tolik času, kolik by chtěl, tak má dva měsíce na to si udělat něco v posilovně, postarat se o tělo a až pak pomalu chodit na led a formu stupňovat až do tréninkového kempu. Když je to kratší, tak pracuju na suchu, v posilovně a z fyzioterapeuty, protože tělo dostalo zabrat, tak chci zabít asi osm much najednou. Do toho i párkrát v týdnu se jdu sklouznout na led, aby tělo ten pohyb nezapomnělo.

Jak se dokáže Jan Rutta nejlépe odreagovat?

Způsobů je víc, ale když přijedu po sezoně domů, tak se těším na klasiku - svíčková a pivo. Pivo si v Americe během sezony si moc nedávám, protože to moc nejde. Mám strašně rád Prahu, takže s rodinou nebo s kámošem na kafe, na oběd...mám rád ten šrumec.

Čtěte také

Jste ten typ, co tráví volno aktivně, nebo dáte nohy na stůl?

Já trénuji v podstatě hned, co sezona skončí. Dopoledne odjedu to, co potřebuju a pak odpoledne trávím klidně dvě až tři hodiny na obědě a jen tak koukat.

Co jiné sporty, baví vás a máte na ně čas?

Chuť mám a baví mě, ale s časem je to horší. Fotbal mám rád, baví mě, ale nejde mi to. To stejné se dá říct o golfu, že mě baví a nejde mi. Hraju to jen v létě, takže progres je minimální.

Co tenis?

Ten jsem zkoušel jednou, vytáhl mě na něj Ondra Palát na Floridě. Asi po třech minutách jsem zjistil, že si s ním nepinknu a hrozně mi to otrávil. Myslel jsem si, že mi to bude jedno, ale byl jsem hrozně vytočenej a už jsem se pak k tomu nevrátil.

Co běhání nebo kolo?

To mi znechutili na letních přípravách v Česku, když jsme nesmyslně běhali sjezdovky nebo jezdili stokilometrové etapy. To mě už neláká. Ke kolu a k běhu mám opravdu odpor, ale možná až skončím s kariérou, tak se třeba půjdu projet na kolo, ale teď to nepřipadá v úvahu.

Váš spoluhráč, tedy už bývalý, Ondřej Palát taky mění adresu. Není vám líto, že se rozdělíte?

S Paldou jsme si sedli. I jeho manželka s mojí přítelkyní si sedly, což je znak, kdy dva kluci můžou být kámoši. Věděli jsme, že v Tampě nezůstaneme a naivně jsme si mysleli, že bychom někam mohli jít spolu, ale to se nestalo. Chybět mi bude dost a doufám, že se mu v New Yorku bude líbit.

Čtěte také

Ondřej Palát je vlastně docela fenomén, který dává spoustu vítězných gólů v play-off. Sám jste říkal, že je u nás nedoceněný.

Já o něm budu mluvit jen dobře. Za čtyři roky, co jsem ho pozoroval, tak hrál výborně a my ho nemít v týmu, tak bychom měli velký problém vyhrát dvakrát Stanley Cup. Za mě je hrozně nedoceněný hráč a konečně teď dostal nějaký kredit. Jsem rád, že jsem měl šanci s ním hrát. I to, jak bere sport, je to opravdový profesionál. Moc toho nenamluví, ale člověk, když ho vidí, tak ho to motivuje.

Koho ještě ze svých spoluhráčů a kamarádů z Čech máte nejraději?

Byl tam ještě Slovák Erik Černák v Chicagu, tam nás bylo hodně. David Kampf se kterým jsem vyrůstal v Chomutově, tak jsem rád, že se mu daří v Torontu. V Praze se potkávám s Radkem Gudasem, Jakubem Voráčkem.

Jací jsou Gudas a Voráček jako hráči?

Výborní. Každý má jinou roli v týmu, ale když jsou na ledě, tak si jich všimnu. Voras měl výbornou sezonu, Columbus se trochu hledal, ale on byl strašně vidět. Sezona mu sedla. Gudas to stejné. My jsme hráli bitvu o Floridu - Tampa a Florida, takže Gudy je typ hráče toho řezníka, tak to bylo trochu vyhrocené a bylo to pro něj jak šité na míru. Když bych měl vybrat někoho, s kým jít na pivo, tak s nimi není problém.

Máte čas na osobní život, nebo vše podřizujete hokeji?

Přítelkyně je se mnou v Americe, ona má dvojí občanství, protože se v tam narodila. Sehnala si práci, ale během sezony se toho moc dělat nedá, protože já pořád někde přelétávám po hotelech a zápasech. O to víc si to pak užíváme v létě, ale je to krátké.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport

autoři: Ladislav Hampl , mim , ova
Spustit audio

Související