Ladislav Hampl

Co dělá bývalý prvoligový fotbalista po skončení profesionální kariéry? Je lehčí vystoupit na hřišti anebo s kytarou v ruce na jevišti? Kde se mu hrálo nejlépe?

Na českých trávnících fotbalista Lukáš Zelenka zářil hlavně v dresu Sparty Praha, v zahraničí se prosadil třeba v belgických týmech Westerlo a Anderlechtu.

„Vždy jsem byl maximálně šťastný už za samotnou nominaci do reprezentačního týmu. Těšil jsem se tam třeba i jako devatenáctý hráč,“ vzpomíná Kováč. 

„Milan Baroš pro mě byl dětským vzorem a najednou jsem byl v kabině vedle něj,“ vzpomíná na působení v Baníku Ostrava Tomáš Smola. 

„Rusko je nevyzpytatelné, je to velká země, velké možnosti, ale nejlepší je Švédsko. Tipuji, že když porazíme Švédsko, tak poletíme do Ruska,“ popisuje Tomáš Pešír.

„V Mostu jsem neznal nikoho a byla to pro mě velká škola. Ten rok ve druhé lize mi dal strašně moc,“ vzpomíná Jan Svátek.

„Nehráli jsme o první místo a lidé stejně chodili. Cenil jsem si toho, protože když člověk byl na dně, tak lidé za vámi stáli,“ popisuje fotbalista Theodor Gebre Selassie.

„Chtěl jsem jezdit na okruzích. Všechno mi tam přišlo bezpečnější a komfortnější. Z ničeho nic mě ale oslovil můj první mitfára a okamžitě jsem si to zmiloval,“ říká herec.

„Kdo pravidla nezná, tak se je nesnaží vysvětlit. Bohužel si někteří pracovníci médií myslí, že pravidla znají, ale nepochopili jejich správný výklad,“ myslí si Jiří Kureš.

„Naštěstí jsem tam měl Patrika Bergera s Vláďou Šmicerem, kteří mi pomohli. Tréninkový proces a všechno bylo úplně o něčem jiném,“ vzpomíná Milan Baroš.