Když se na závodech daří, tak se během dne skoro vůbec nenajím. Patří to k tomu, říká šipkař Sedlák
Hostem středečního pořadu Na place s Ladislavem Hamplem byl šipkař Vítězslav Sedlák. Jak moc náročné je v Česku uspořádat vrcholnou akci evropského a světového formátu? Kde jsou největší šipkařské základny v tuzemsku? Kdo z elitních světových šipkařů je na place arogantní? Jak se dá kloubit práce na patologii a šipkařské akce, kde předvádí výkony před halou, ve které fandí třeba čtyři tisíce lidí. Poslechněte si středeční sportovní talkshow.
Víťo, očekával jsi, že už potřetí ovládne Czech Darts Open Luke Humphries?
Čeští fanoušci pořád budou mít radši Humphriese než Littlera. Je to můj oblíbenec. Po jedné exhibici jsme s ním seděl a při povídání byl moc příjemný. Littler je proti němu arogantní, takže jsem to i Humphriesovi víc přál a jsem rád, jak to dopadlo.
Jak dlouho se znáš s Pavlem Kordou, který byl promotérem akce?
Znám se s ním od covidu, kdy jsme hráli hodně online. Je to úžasný člověk a dělá toho pro české šipky moc. Všichni bychom mu měli poděkovat.
Co tě ještě čeká v aktuální sezoně?
Kvalifikaci na mistrovství světa, kterou budeme v Česku hrát. Neměl jsem moc dobrou sezonu, tak snad se z toho vyhrabu a budu hrát tak, jako mi to šlo třeba rok a půl zpátky.
Nepřijde ti, že šipky v poslední době zažívají velký boom?
Myslím si, že teď je to obrovský boom. Dva roky zpátky to začalo a myslím si, že je to hlavně kvůli Littlerovi, který se v šestnácti letech dostal mezi profíky na mistrovství světa, kde skončil druhý a prohrál jen s Humphriesem. Je to tahák i pro mladé, kteří to dřív nechtěli hrát protože to brali jako hospodský sport. Najednou tu máme akademie v Brně a Neratovicích a mladí šipkaři se účastní českých pohárů.
Kolik času denně věnuješ šipkám?
Momentálně moc netrénuji, ale chci se do toho zase pořádně obout. O Karlovi Sedláčkovi vím, že pokaždé když jde kolem terče, tak ho svrbí ruce a musí si hodit.
Jak se trénuje počítání, aby sis to dostal pod kůži, když se u terče střídá x hráčů?
To ani nevím. My hrajeme tu stosedmdesátku, takže odpočítáváš od stosedmdesátky. Pak jsou různé aplikace a když už to tam píšeš, tak si to bude hlava pamatovat. U zavírání máš naučené kombinace. Samozřejmě když ti první šipka nevyjde, tak musíš hned přepnout a dopočítat to. Párkrát se stane, že i zkušeným hráčům se stane, že zapomenou. Komunikuješ s rozhodčím a ten by ti měl umět poradit.
Jak se ti soutěží před halou, která je plná diváky?
Když jsem nastupoval na svůj úplně první zápas, tak jsem dvakrát zakopl. Když jsem loni v Mnichově soutěžil proti německému závodníkovi a chtěl jsem podepsat stoosmdesátku, tak mi třikrát upadla fixa. Taková nervozita tam byla. Pak se ale vyleze na pódium a už je to úplně jiné. Zkušení hráči už tu nervozitu tak nevnímají, ale pokud na to nejste tak zvyklí, tak se chováte jinak.
Jak moc je důležité mít na soutěž nastavenou hlavu?
Ohromně. Michal van Gerwen řekl, že pokud se nedokážeš na sto procent soustředit, tak nemůžeš podat ideální výkon. Je to na něm vidět, že se rozvádí, a že zrovna není třeba v pohodě. Když bude mít všechno vyřešené, tak podá daleko lepší výkon.
Překvapil jsi mě, že kromě šipek jsi zaměstnaný na patologii. Jak tě to baví?
Mám kolem sebe skvělý kolektiv. Každopádně kdybych mohl, tak bych určitě vyměnil patologii za to, že bych se mohl šipkařským sportem živit.
Jak složité je dodržovat životosprávu v kolotoči šipkařských soutěží?
Není to jednoduché. Při hracím dni hodně málo jím. Ráno si dám snídani a pak pokud se daří a postupuji dál, tak si nestihnu zajít ani na oběd a po soutěži v deset večer hledáš první restauraci, kde se najíš. Usínáš s plným břichem a druhý den je to stejné. Není to ideální, ale je to součást.
