Šipky jsou plnohodnotný sport, člověk jim obětuje veškerý volný čas. Jsem rád, když si jeden den odpočinu, popisuje šipkař Sedláček

Jak to, že nejsi nyní v Letňanech v hale?

Je to celkem jednoduché. Letos PDC (profesionální šipkařská organizace – pozn. red.) změnila trošku pravidla. Nezískali jsme naše místa, která jsme s Adamem (Gavlasem) měli jisté ze žebříčku. Místo toho jsme museli absolvovat těžkou kvalifikaci v Anglii a ani jeden z nás neuspěl. Takže jednoduchá rovnice.

Šipkař Karel Sedláček s moderátorkou Kateřinou Neumannovou|foto:Zuzana Pokorná, Český rozhlas

Vysvětli, o jaký turnaj se jedná. Je to dost velký unikát a dost velká prestiž mít takovýto šipkový turnaj v Praze.

Jedná se o jeden ze třinácti turnajů takzvané European Tour, která se většinou hraje v německých městech, ale díky Pavlu Kordovi (bývalý šipkař a komentátor), který sem už myslím čtvrtý ročník tento turnaj přitáhnul, máme možnost, že si diváci můžou na ty nejlepší šipky na světě zajít i u nás v Praze.

A budou tady soutěžit ti nejlepší světoví šipkaři? Bude tady světová špička?

Bude tady, myslím, skoro kompletní, až na pár výjimek. Myslím, že tady bude snad šestnáct nebo sedmnáct hráčů z top 20, plus další a další skvělí hráči, kteří objíždějí veškeré turnaje European Tour a i ty velké majory (největší šipkařské turnaje).

Ty jsi mluvil ještě o druhém Čechovi, Adamovi Gavlasovi, který stejně jako ty má kartu pro ty největší turnaje. Proč nemají čeští závodníci šanci na takto velkém turnaji v Praze hrát?

Je to pro nás obrovská škoda, protože do letošní sezony platilo, že dva nejlepší hráči z dané země na žebříčku mají účast v domácím turnaji jistou. PDC letos změnila kritéria a pustila do hry ještě šestnáct hráčů z hlavního žebříčku, samozřejmě zvučná jména. Takže páteční večery už jsou nabité zvučnými jmény, ale vyštípali dvě domácí tutovky, které jsme tady měli loni.

Zátěž na tělo

Položím ti teď otázku, kterou nevím, jestli uslyšíš úplně rád. Jsou šipky sportem?

Za mě jsou plnohodnotným sportem, protože člověk obětuje šipkám veškerý volný čas. Když je doma, tak je pořád u terče. Neházím už tolik, jako jsem házel třeba před deseti nebo patnácti lety, kde opravdu člověk stál tři až čtyři hodiny denně u terče.

Čtěte také

iROZHLAS

Porazila soupeře i soupeřku. Transgender šipkařka získala v jednom týdnu tituly proti mužům i ženám

Dneska jsem pak už i díky té obrovské vytíženosti rád, když si třeba jeden den úplně odpočinu. Mám doma malé děti, které jsou samozřejmě rády, když mě tam chvilku vidí. Pro manželku to je samozřejmě náročné, ale snažím se šipkám opravdu dávat všechno.

Jak už jsme nakousli, když člověk získá šipkařskou licenci, tak ji má na dva roky. A když se po dvou letech nedostane mezi nejlepších 64 na světě, tak zase o licenci přijde a musí bojovat ve složité kvalifikační škole, aby ji získal znova.

Mluvil jsi o třech až čtyřech hodinách tréninku. S tím určitě souvisí i fyzická příprava, protože předpokládám, že to, jak u šipek stojíš, jak míříš, souvisí s tím, jak to zvládá tvoje tělo. Jak vypadá fyzická příprava šipkaře?

Máš pravdu, je to strašně jednostranné. Když si uvědomím, že 30 let stojím na jedné noze a už nevážím těch 80 kilogramů – trošku víc. Samozřejmě je to zátěž na tělo, na aparát.

Tělo si to samozřejmě samo řekne. Snažím se to kompenzovat. Když mám možnost, tak chodím trošku plavat. A trošku samozřejmě chodím i do posilovny, aby měl člověk trošičku pohyb, aby záda nebolely. Ono to je potom samozřejmě náročné.

Pro šipkaře není trošku těžší postava problémem, že ano?

Šipky mají dvě obrovské výhody. Jedna je ta, že nezáleží na věku sportovce. U jiných profesionálních sportů jsou po třicítce už v důchodu, když to řeknu blbě. Já jsem profesionální kariéru nakopnul ve čtyřicítce.

Čtěte také

iROZHLAS

Šipkový svět uchvátil šestnáctiletý Luke Littler. ‚Bude jedním z nejlepších hráčů všech dob,‘ myslí si experti

Když bude držet zdraví, bude všechno fungovat doma, bude to prostě v pohodě, tak jsem schopný třeba ještě do padesáti, pětapadesáti jezdit a hrát. Co to prostě dovolí, což je samozřejmě nadstandard. Dneska na okruhu potkávám hráče i šedesát plus, taková ta starší generace není výjimka.

Druhá věc je, že to není nijak omezené. Můžete být malí, velcí, širocí, jakýkoliv a prostě se můžete postavit na čáru a můžete se měřit s kýmkoliv, hrát s kýmkoliv. Takže to jsou dvě nesporné obrovské výhody.

A ještě třetí malinká výhoda je, že v šipkách není náročnost co se týče „nádobíčka“. Čili, koupíte si jedny šipky, které stojí řádově tisíce koruny, koupíte si jeden terč, ten vydrží na trénink a když budete chtít, tak vydrží rok.

Jak se šipkař Karel Sedláček připravuje na profesionální turnaje? Jaký je rozdíl mezi hraním šipek v hospodě a na profesionální soutěži? A kdo jsou světové hvězdy šipkařského sportu?