Baví mě dělat show pro lidi. Jezdit před davy fanoušků si užívám, přiznává vodní slalomářka Satková
Hostem středečního pořadu Na place s Ladislavem Hamplem byla vodní slalomářka Martina Satková. Zvládne si na dovolené alespoň na den odpočinout od sportu? Kdy se rozhodla, že už nebude kombinovat slalom a sjezd? Jaký má vztah se sestrou Gábinou, s kterou často soupeří? Co zpětně říká na bláznivý nápad vyrazit na kole s přítelem jet fandit sestře do Paříže? Jak prožívala olympijský „výbuch“ sestry? Poslechněte si celý rozhovor.
Užila jste si o dovolené alespoň den nicnedělání?
To jsem nestihla. Jako dovču jsem brala čtyřdenní návštěvu Říma, kde jsme hodně chodili, navštívili několik památek. Pro mě plavková sezona je většinou v únoru, když jsme na soustředění v teple. Léto já v Česku vynechávám.
Kam jezdíte na soustředění do tepla?
Letos jsme byli v Brazílii v Rio de Janeiru a loni jsme byli na Réunionu. Už jsme byli také v Dubaji.
Jak klasicky probíhá únorová příprava v těchto destinacích?
Dvakrát denně trénujeme na vodě a jezdíme tam kvůli tomu, že tam můžeme udělat delší tréninky. V Česku totiž mrzne a ačkoliv Vltava nezamrzá, tak je nepříjemné v tom trénovat. Na sezonu se potřebujeme maximálně připravit a v teplých krajích dokážeme natrénovat velký objem.
Čtěte také
Jaký je rozdíl mezi vodním slalomem a sjezdem na divoké vodě?
Vodní slalom se jezdí převážně na divoké vodě mezi brankami. Sjezd se pak dělí na dvě disciplíny - sprint a dlouhý sjezd. Sjezd se může jet klidně i třicet minut. Příroda pro mě znamená hodně, takže tam si to hodně užívám.
Jak se vůbec dá kombinovat slalom a sjezd, což se vám v minulosti docela dařilo?
Je to hodně náročné. Obzvlášť v konkurenci, která je pořád větší a větší, navíc ve světovém měřítku. V obou disciplínách jsem byla dobrá a těžila jsem z jedné disciplíny pro druhou. Teď už jsem se začala soustředit jen na slalom, protože vím, že chci vyhrávat velké závody. Už nemám moc sil, abych dělila energii mezi dva sporty.
Jak velký je váš realizační tým?
Máme to štěstí, že na velké závody si každý závodník může vzít osobního trenéra, pak tam máme šéftrenéra, masérku a fyzioterapeuta. Přijde mi to hodně, ale oproti ostatním sportům máme malý tým.
Vzhledem k tomu, že jste jako děti vyrůstaly v Brně, tak kam jste vyrážely na vodu?
Jezdili jsme hodně do Roudnice nad Labem nebo do Českých Budějovic. Myslím si, že většina lidí je z malých klubů, kde nejsou slalomové kanály. Ti nejlepší sportovci se pak přesouvají do Prahy, kde jsou profesionální sportovní střediska.
Čtěte také
V čem jsou krušné začátky u tohoto sportu?
Všeobecně si myslím, že u dětí celková motivace ke sportu. Je hodně jiných lákadel, co lze dělat. Naštěstí jsem z generace, kdy to ještě tak nebylo. Trenér nás naučil milovat sport, i když se nám nechce na trénink, trénovat v těžkých podmínkách a vybudovat si lásku k přírodě.
Sestře Gábině jste jeli na kole fandit na olympijské hry do Paříže. Jak tenhle nápad vznikl?
Byl to bláznivý nápad. Když jsem ale věděla, že jsem si účast na olympijských hrách nevyjela, tak jsem chtěla jet zafandit ségře. Blíž už ta olympiáda asi nebude. Dřív za mnou přijel přítel fandit na kole na mistrovství světa do Německa, když vyrazil z Prahy. Říkal, že kdybych se dostala do Paříže, tak tam za mnou také pojede. Tak když se tam dostala nakonec ségra, tak jsme si řekli, proč bychom tam nemohli jet spolu. Udělali jsme si z toho dovču, ale zpětně nechápu, jak jsme to dali. Bylo to šílené.
Jaké to bylo sledovat Gábiny závod, který ji v Paříži úplně nevyšel?
Bylo mi to hodně líto, protože na to ohromně dřela. Člověk vsadí všechno na jednu kartu a nevyjde to. Už je to rok, ale i dnes když si na to vzpomenu, tak je mi z toho smutno. Je to zážitek, který bych nikomu nepřála, ale věřím, že se z toho Gabča dostane.
Závodíte ráda před plnými tribunami nebo se spíš dostáváte pod tlak?
Mám to ráda, protože mě baví dělat show před lidmi. Děláme to pro diváky, ale musela jsem se naučit s tím pracovat. Obrátila jsem se i na psycholožku, protože já si ten moment chci užívat a nechci se strhnout tím, že jsem nervózní z lidí. Když za námi chodí lidé při Světovém poháru tady v Praze a děkují nám, jak si to užili, tak to mě moc těší.
Jak se sestrou koušete to, že si navzájem přejete úspěch, ale zároveň si konkurujete?
Musela jsem se s tím naučit pracovat. Vzhledem k tomu, že jsem o tři roky starší než ségra, tak jsem musela přijmout fakt, že mě začala i porážet. Je to sport a naučily jsme si to navzájem přát. Na vodě jsme soupeřky, ale mimo ní jsme sestry a kamarádky.
Kdo z trenérů vás nejvíce ovlivnil?
Asi můj současný trenér Jakub Jáně. S Kubou vyloženě spolupracujeme a našli jsme cestu, která mi sedí a pomáhá mi se dostat na nejvyšší úroveň.
Kdo vás ještě kromě trenéra a rodiny inspiruje?
Snažím se vzít si něco od každého. Nemám asi úplně sportovního idola. Nejlepšími kamarády vždy byli Amálka Hilgertová, Lukáš Rohan a Venca Chaloupka. Jsou to lidé, ke kterým pořád vzhlížím. Vyloženě jednoho idola nemám. Poslední dobou mě baví se učit od Gábiny.
Co bude specifické na následujícím mistrovství světa v Austrálii?
Australané to budou mít natrénované, jinak se tam Světové poháry nejezdí. My tam ale před tím jedeme na dva a půl týdne na soustředění. Snad to bude stačit. Vracím se tam po jedenácti letech a moc se těším.
O víkendu jsou na programu závody v pražské Troji. Jak byste pozvala fanoušky?
Bude to velký závod, jedná se o úroveň hned pod Světovým pohárem, ale bude tady obrovská konkurence. Jezdí se od pátku do neděle celý den. My tam určitě budeme. (smích)
