Bývalý hokejista Richter: Nebylo snadné Rusy porazit. V roce 1985 jsme si na ně věřili a vyšlo to

V roce 1985 jste s československým národním týmem slavili zisk zlatých medailí na mistrovství světa. Už od toho okamžiku uběhlo čtyřicet let, jak na něj vzpomínáte?

Doba je neúprosná. Nedávno jsme se s hráči, s kterými jsme tehdy byli na mistrovství světa, setkali. U pivečka jsme na to zavzpomínali a je dobře, že se na to vzpomíná. V té době porážet Rusáky bylo těžké a nám se to konečně po dlouhé době zase povedlo. V roce 1985 jsme si na ně věřili a konečně nám to vyšlo.

Vedle Rusů byl pro nás velmi nebezpečným soupeřem i výběr Kanady. Američané zas tolik ne, i když v základní skupině jste s nimi v tom roce 1985 prohráli, ale pak jste je porazili nevídaně 11:1. 

Málokdy jsme s Američany prohráli, ale zrovna ve skupině ano 1:3. Vystřelili jsme asi šedesátkrát na bránu, ale dali z toho jen jeden gól. To se občas stane. Hráli jsme s nimi pak ale druhý zápas ve finálové skupině a to už jim došla šťáva. Ze začátku jsme i prohrávali, ale od druhé třetiny jsme začali lítat a na ledě si dělali prakticky, co jsme chtěli. Nasázeli jsme jim jedenáct gólů.

Čtěte také

Zatčení hokejistů. Jaký trest dostali před 75 lety hráči národního týmu? Poslechněte si Speciál

V roce 1985 trénovali československý národní tým Luděk Bukač se Stanislavem Neveselým. Jací to byli trenéři?

S Bukačem jsem se potkal už v pražské Spartě, takže mě znal výborně. Se Standou Neveselým jsem se střetl už jako junior, protože on vedl B-tým národního mužstva. V B-týmu byli prakticky jen hráči do 23 let. Jezdili jsme často do Kanady a hráli tam proti výběrům z AHL a univerzitním mužstvům. Byl to takový přechod do reprezentaci. V roce 1981 končilo hodně hráčů - Hlinka, Bubla nebo Martinec. Docházelo tam k velké přeměně národního mužstva. Naštěstí se to dobře promíchalo a my navázali na úspěchy, co měli hráči před námi. Ta předchozí generace totiž vyhrála mistrovství světa v letech 1972, 1976 a 1977.

Hvězdy pro fanoušky

Tým samozřejmě tvořili Češi, ale i Slováci. Bylo mezi vámi nějaké napětí?

Říkalo se, že když by bylo v týmu čtyři a víc Slováků, tak by to nedělalo dobře. Nijak se nevyčleňovali a všichni byli dobří kluci. Nebyl žádný problém. Byli jsme jeden tým a táhli za jeden provaz. Chodilo se společně na pivo atd. Neměli jsme žádný průšvih, ale když se něco stalo na tréninku, tak to rozhodně zůstalo mezi námi v kabině. Zároveň tam byla sranda a vše se odehrávalo v dobré atmosféře.

Vnímali jste tehdy při domácím mistrovství světa to, že jste byli považováni za velké hvězdy?

Moc jsme to nevnímali, protože jsme spali v Průhonicích. Když jsme projížděli Prahou, tak před námi jel na motorce policajt. Vnímali jsme, že na nás lidé mávají, ale rozhodně jsme nepřemýšleli tak, že jsme nějaké hvězdy. Jeli jsme na trénink a na zápas a vždy jsme chtěli ukázat, že hokej hrát umíme. Na nic jsme si nehráli. Když se pak vyhrálo celé mistrovství, tak to byla fantazie.

Chystáte nyní k výročí 40 let od zlatého mistrovství světa oslavu?

To musí vymyslet Svaz ledního hokeje. Všichni hráči, kteří tam byli, by si to zasloužili. Navíc příští rok to bude padesát let od Kanadského poháru, tak jsem zvědav, zda Svaz ledního hokeje nějak zareaguje.

Čtěte také

Základní část byla bez výkyvů. Tým je na play off natěšený a panuje i zdravá nervozita, hlásí sportovní manažer Sparty Hlinka

Jak je možné, že vás v roce 1985 za tuhého socialismu pustili do Švýcarska hrát hokej?

Tehdy se říkalo, že se chodilo šířit slávu československého hokeje do světa. Dostal jsem nabídku ze švýcarského Klotenu, protože tam tehdy trénoval Čech Pavel Volek. Když měl hokejista odehráno sto zápasů za národní mužstvo, byl mistrem světa a měl všechny předpoklady, aby mohl jít ven, tak tě pustili a mohl jsi odejít do zahraničí. Oddíl Sparty mě pustil, ale nepustila mě jednota. Nakonec jsem se odvolal a šel šířit slávu československého hokeje a vydělat nějaké peníze. 

Zranění jako stopka kariéry

S hokejem jste skončil kvůli vážnému zranění, kdy vám zlomily obě čelisti?

Je to tak. V lednu roku 1992 mě odstřelil spoluhráč, kterému jsem puk přikopl, ale on mě ze tří metrů napálil přímo do čelisti. Ze spodu jsem měl otevřenou zlomeninu, na druhé straně jsem měl normální zlomeninu. Doporučoval bych to všem, kdo chce zhubnout. Měl jsem zadrátovanou pusu asi osm týdnů a za tu dobu jsem zhubnul asi devět kilo. Pojídal jsem jen Pribiňáček. Do té doby jsem ho měl rád, ale od té doby, co jsem nemohl jíst nic jiného, tak jsem ho nepozřel ani jednou. Člověk se nemohl ani napít piva, protože pokud by to přehnal a chtělo by se mu zvracet, tak musel nosit po kapsách kleště, abych ty dráty ustřihnul, abych se neudusil. Pokud někdo chce hubnoucí kůru, tak ať si nechá zadrátovat pusu.

V životopisu máte, že jste vystudoval Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově. Nikdy jste se tomuhle oboru ale nevěnoval, ne?

Hlavně jsem nechtěl jít na vojnu. Po gymnázium se mi nechtělo na dva roky na vojnu, tak jsem se pustil do studií práv. Zvažoval jsem ještě, že půjdu na FTVS, ale od toho mě odradili. Udělal jsem zkoušky na práva a místo čtyř let jsem je studoval pět let. Zdržel jsem se na jednom předmětu, konkrétně na vědeckém komunismu. Zkoušku jsem naštěstí napotřetí udělal a dostal se ke státnicím.

Hokejová Sparta znovu nezvládla play-off Tipsport extraligy. V aktuální sezoně vypadla v semifinále po sedmi zápasech proti Brnu.

Je vidět, že play-off je jiná soutěž a může ji vyhrát každý. Rozhodují maličkosti a Sparta v sedmém zápase odehrála nejhorší utkání během celého play-off. Když jsem viděl v televizi šestý zápas, ve kterém Sparta vcelku s přehledem vyhrála 3:0, tak jsem nepočítal, že by to nezvládla. Kometa možná do posledního utkání vstoupila s bojácností, ale Sparta na ně prvních pět minut nevletěla, což se čekalo. Najednou se Brno oklepalo a vyhrálo. Sparta na tom herně byla dobře, ale chyběla mi tam větší obětavost. Jít po hlavě do rány tam moc nešli. Brno si věří na každého a je dobře, že liga je tak vyrovnaná. I finálová série může být klidně na sedm zápasů. Nyní už se na to dívám jako neutrální fanoušek a nikomu nefandím. Jen si užívám pěkný hokej.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík