Díky fotografování sportu jsem se dostal na místa, kam mnozí nikdy nezavítají, přiznává Josek

Jak se stalo, že funguješ jako fotograf?

Už když jsem končil střední školu, tak jsem začínal s tátou fotit. Pak jsem mu začal pomáhat a dělal jsem takovou dvojku. Najímal si mě na věci, které nestíhal. Takhle to fungovalo do roku 2002 a pak mě oslovila konkurenční agentura, zda bych nechtěl přejít na stálo k nim. V tu chvíli jsme si s tátou konkurovali. Teď už je táta v důchodu, jednoduše jsem tu pozici podědil. Táta mě od toho nikdy neodrazoval, ale ani mě do toho netlačil.

Co musí být na ideální fotografii?

Fotka je tak ohromně specifická. Je tam tolik věcí, které hrají důležitou roli. O nejlepší fotce mluvím tehdy, když se zachytí obyčejná situace neobyčejným způsobem. Když něco vybočí z normálu. Potřebuju nějaký element, na který nejsem zvyklý. Fotka musí fungovat barevně, kontrastně, technicky. Každý na to bude mít jiný názor, ale prostě víš, když je fotka dobrá.

Čtěte také

Snažím se zachytit okamžik, který definuje závod, a zmrazit ho do jednoho snímku, říká čerstvý vítěz Czech Press Photo Petr David Josek

Při páté olympiádě jsi se dostal na pozici k cílové rovince. Jak to bylo při tvé první olympijské účasti v Pekingu?

V Pekingu jsem měl fotit fotbal, ale zas tolik fotbalových utkání tam nebylo, tak jsem měl štěstí nebo i smůlu, že jsem dělal hodně moc ostatních sportů. Když se zrovna nehrál fotbal, tak jsem byl i na atletice nebo plavání. Fotil jsem Usaina Bolta při závodě na 200 metrů, což jsou nezapomenutelné zážitky. Dostal jsem se k focení, boxu, badmintonu, stolního tenisu. Jezdil jsem po Pekingu a vždy když jsem měl volno, tak jsem někde skončil. Šéfové mi zadávali práci, kam pojedu fotit, ale to co vyfotím, už je víceméně na mně.

Co je pro tebe prestižní fotit během zimní olympiády?

Top je rychlobruslení. To probíhá focení hodinu denně. (smích) Vyrazili jsme z hotelu v 6 hodin a vrátili se v devět. V Londýně pak třeba zase byl plážový volejbal a to vyjedeš v 7 a vrátíš se ve dvě. To bylo třeba dvanáct zápasů, to považuji za nejnáročnější focení, co jsem kdy dělal. Těch prvních osm dní, než se turnaj dostane do play-off, tak je to mazec. To spím třeba dvě, tři hodiny denně.

Jaké akce tě čekají v následujících měsících?

Na podzim mistrovství světa v atletice v Tokiu, pak zimní olympiáda v Miláně. Na zimních olympijských hrách většinou fotím hokej. Příští rok by tam měli nastoupit hráči z NHL, tak by to mohlo být fajn.

Máš mezi sportovci nějaké velké kamarády?

To nemám. Samozřejmě českým sportovcům fandím. Když na akci fotím, tak bych se ale neměl rozptylovat fanděním.

Čtěte také

Na olympijských hrách naspím průměrně tak čtyři hodiny denně, přiznává fotografka Reichová

Bereš to tak, že máš práci, která je pro tebe i zábavou?

Je to extrémně naplňující, zábavné, hodně adrenalinu. Když se za tím ohlédnu, tak jsem se podíval na tolik míst a akcí, kam se někdo v životě nepodívá. Pamatuji si, jak jsem fotil tenisový Laver Cup, vedle mě tam Roger Federer a Rafael Nadal a já tam sedím na lavičce a Jarda Jágr je až za mnou. (smích) Lístky tam stojí velké peníze a já u toho můžu být takto pracovně. Musím u toho pracovat, ale dostanu se na krásné akce. Vše sledujeme z první ruky a máme úžasné pozice.

Kam ses dostal k focení i mimo sport?

Je toho hodně. Když jsem ve zpravodajství začínal, tak jsem měl ambice, že jsem chtěl fotit nějaké válečné konflikty. Splnilo se mi to, protože jsem byl šest měsíců v Iráku. Zažil jsem nepokoje v Turecku nebo Egyptě. Také jsem strávil noc na letadlové lodi. Na to nikdy nezapomenu, jak jsem se dostal z tří set kilometrů na nulu za tři vteřiny.

Technologie se neustále vyvíjí a do akce dost často zasahuje umělá inteligence. Neobáváš se, že může do tvé práce zasáhnout až moc?

Jsme garanti toho, že vše chceme zachytit, jak se to stalo v reálu. To nám může pomoci. Kdybych fotil nějaké produkty nebo reklamu, tak tam bych se toho bál daleko víc. Tam už realita může být AI nahrazena. Když někdo dá fantastický gól nůžkami, tak nemůžu napsat gól nůžkami, protože to prostě nebude on. Vývoj foťáků jde dopředu a vymýšlí se, jak tam zakomponovat digitální stopu, která by zaručila, že to tak bylo skutečně vyfocené a tak se to stalo. Řeči o tom, jestli fotka umírá nebo umírá, tak to slýchám od té doby, co jsem začal pracovat jako fotograf. Dělám si srandu, že fotka umírá už dvacet let, ale nikdy neumře. Debaty o tom pořád budou, ale nějaký čas pořád ještě máme. Lidé fotku pořád chtějí a je pro ně důležitá.

Jak rozeznáš fake fotku od originální dobré fotky?

Zeptáš se mě dnes, tak ti něco řeknu, ale zeptáš se mě za půl roku a řeknu ti úplně něco jiného. Postup je opravdu šíleně rychlý. Nelze to říct jasně. Každopádně když bude potvrzené, že ta fotka popisuje skutečnost, tak bude pro lidi důležitá. Mění se vše, mění se i cílová skupina, ale tohle zůstane.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík