Latka: S Opavou jsme v tvrdém boji o záchranu. Snad nás kouč Nádvorník posune výš a přijdou výsledky

Martine, v současné době fungujete pracovně i v Opavě. Tak jak náročné je pendlování mezi Opavou a Prahou?

Jsem teď v Praze. Mám syna ve střídavé péči, takže 14 dní to mám trochu složitější. Jinak cestování je náročné a naše situace, která není úplně růžová, psychické pohodě také moc nepřidá.

Jaké to je v Opavě, kde se hraje kvůli podzimním ničivým povodním nyní v Dolním Benešově?

Situace byla kritická. Nejen ale pro nás, ale především pro normální lidi, kteří přišli o střechu nad hlavou. Nás jako fotbalový klub se to dotklo tak, že jsme museli požádat o azyl. Hrajeme v Dolním Benešově, ale práce na rekonstrukci stadionu v Opavě a boji o návrat nás hodně tíží a poznamenalo nás to i sportovně. Nečekal jsem, že to bude tak náročné. Od té doby, co hrajeme v azylu, jsme vyhráli snad jen dvakrát.

Jak dlouho bude trvat než se to v Opavě rozjede zpátky ve starých kolejích?

Máme přislíbeno, že novou sezonu už bychom mohli začít na nově zrekonstruovaném stadionu. Nyní se tam mění trávník a začínají práce ohledně kabin a zázemí na stadionu. Doufám, že se to stihne a novou sezonu už tam začneme.

Co všechno obnáší vaše funkce ve fotbalovém klubu Opavy?

Mám na starost především sportovní část klubu. Řeším přestupy, trenéry a hráčský kádr.

V březnu se novým trenérem klubu stal Roman Nádvorník. Jak by mohl slezskému celku pomoci?

Zatím jsme nenašli správnou trefu, kde chceme náročného trenéra, který budě dělat vše potřebné. Doufám, že nynější trenér to ale bude představovat. Snad nás zvedne a každodenní tvrdou prací se vše otočí a přijdou i výsledky.

Jak bude pro Opravu složitý zbytek sezony, kdy bude bojovat o udržení druholigové příslušnosti?

Bude to válka. Soutěž je ohromně vyrovnaná. Už v zimě jsem říkal, že budeme bojovat o každý bod, který může rozhodnout. Musíme k tomu tak přistoupit. Před sezonou byly cíle jiné, ale podle průběhu soutěže a i kvůli povodním jsme to pak přehodnotili. Jsme v tvrdém boji o záchranu.

Čtěte také

Kouč brankářů Čontofalský: Každým dnem mě trénování baví víc a víc. Mezi fotbalisty Boleslavi mládnu

Jak vzpomínáte na začátek kariéry v Českých Budějovicích?

Vzpomínám na to moc rád a těší mě i s odstupem času, že jsem jako dorostenec mohl nakouknout do A-týmu a sedět tam s klukama v kabině. Zpočátku jsem starším hráčům vykal, taková byla doba. Začínalo se ve druhé lize, ale po postupu výš jsem začal sbírat starty v první lize, což bylo skvělé. Nastartovala se mi kariéra a vděčím trenérovi Tobiášovi, že jsem začal hrát ligu.

Pamatujete si na první gól v dresu Českých Budějovic?

Nepamatuji. Spíš si pamatuji na rodinnou atmosféru a super kabinu. Po zápasech se chodilo na povinné večeři s dětmi a manželkami. Venku jsme moc bodů nesbírali, ale doma jsme byli nepříjemní a uměli porazit kohokoliv. Takovou rodinnou atmosféru už jsem pak v žádném týmu nezažil.

Plno fanoušků si tě vybaví jako vášnivého slávistu. Měl jste to tak od dětství nebo to vygradovalo až přestupem do Slavie?

Stalo se to až přestupem. Před tím jsem byl v kontaktu se Spartou i Slavií, ale následně každým rokem rostl vztah pro Slavii víc a víc. S fanoušky i klubem se to každým rokem vylepšovalo, proto jsem tam vydržel asi tak dlouho.

Jaký byl přesun v 18 letech do Prahy a do klubu, kde působili například Radek Bejbl nebo Pavel Kuka..

Upřímně, jak jsem rychle vylítl, tak jsem si myslel, že mi patří svět. Realita byla mnohem tvrdší. Zjistil jsem, že nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel. Ve Slavii se nebylo lehké prosadit a přišel jsem na to, kolik mám nedostatků. Vystřízlivění bylo tvrdé a uvědomil jsem si, že musím daleko víc trénovat, abych se dostal na úroveň těch lepších hráčů.

Čtěte také

Koller: Top sportovní základ mi dala vesnice. Výletem na zápas NHL s Pastrňákem jsem si splnil sen

V roce 2006 jste ze Slavie zamířil na půlroční hostování do Birminghamu. V Premier League jste stihl odehrát utkání proti Liverpoolu, Arsenalu, West Hamu nebo Manchesteru United. Kdo se vám z pozice obránce bránil nejhůř v prestižní soutěži?

Asi Thierry Henry. Moje a jeho rychlost byla na opačném pólu. Jednou mi utekl a dal nám gól. Pro mě tehdy jako mladého kluka to byl obrovský zážitek a velká škola. Byl to úplně jiný svět. Tlak a stres tam byl mnohem víc, než nějaké užívání. Moje nastavení do utkání nebylo v tu dobu úplně správné.

Po půlroční anabázi v Anglii jste se vrátil do Slavie, která zažívala skvělé období. Bohužel jste si ho nemohl tolik užít, protože jste byl zraněný. Jak jste to prožíval?

Byla to euforie, ale mám to zkažené zraněním, Trápily mě svalové problémy. Bohužel jsem se na hřiště tolik nedostával, což je obrovská kaňka.

Jak je možné, že se to tehdy ve Slavii hemžilo tolika hvězdnými hráči?

Hlavní bylo, že přišel Vladimír Šmicer. To byl hlavní aspekt úspěchu. Tehdy nebyl extra velký budget. Sestava se lepila těsně před ligou. Důležitou roli tam sehrál trenér Karel Jarolím, který byl extrémně přísný. Parta hráčů byla skvělá a Jarolím z každého fotbalisty vyždímal maximum. Když to přeženu, tak za šest let pod jeho vedením jsem se nemohl pořádně najíst. Byl na tu stravu velký pes.

V roce 2009 jste pak zamířil do Řecka do Panionisu. Co to bylo za fotbalovou etapu?

Jedna z nejkrásnějších v kariéře. Když jsem přišel do Řecka, tak tam bylo hodně peněz. Každý top klub měl v kádru výborné hráče. Soutěž byla nesmírně kvalitní a zápasy se hrály před úžasnou kulisou. Navíc  tam panovalo skvělé počasí, takže na Řecko nemůžu říct špatné slovo. Kdybych nemusel jít s ledvinou na operaci, tak bych tam asi smlouvu na pět let, která byla platná, dodržel. Fanoušci jsou tam ale fanatici. Zažil jsem jak napadení autobusu, tak přerušení tréninku, kdy přišli ultras fanoušci. Bylo to divoké.

Z Řecka jste se znovu vrátil do Slavie. V Praze už ale tentokrát taková radost nebyla, že?

Bylo to náročnější. Myslím si, že trenér František Straka, který tehdy ve Slavii působil, nevěděl do čeho jde. Asi si nemyslel do jakých rozměrů situace dospěje. Celkově ve Slavii nebyla dobrá nálada. Fanoušci byli nespokojení, špatná kabina a kádr také neodpovídal.

Jak jste si užil angažmá v německé bundeslize v dresu Fortuny Düsseldorf?

Přišel jsem tam v osmadvaceti letech, takže už jsem měl něco za sebou. Zápasy jsem si užíval. Dařilo se mi a budu na to vzpomínat jen v dobrém. Na první bundesligu chodilo třeba 55 tisíc diváků a na druhou 38 tisíc diváků. Zážitky mám obrovské z obou soutěží.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík