Plavec Gemov: Už od dětství jsem byl masochista. Disciplína motýlek je energeticky nejnáročnější
Hostem středečního pořadu Na place s Davidem Novotným byl energický plavec Ondřej Gemov. Jak se dostal k disciplíně motýlek? Jaké všechny tratě a disciplíny plave? Jaké vztahy má s borci, kterým vzal národní rekord? Jak si představuje ideální závod? Jaký význam mají jeho tetování na vymakaném těle? Jak moc propojuje profesionální sport a sociální sítě? Poslechněte si rozhovor s plavcem, který cílí na to, že chce uspět především na olympijských hrách.
Kde se u tebe vzalo plavání?
Začalo to u maminky. V šesti měsících mě vzala a šla se mnou na kojenecké plavání. Od té doby jsem chodil plavat pořád, do 4 let pořád formou těch kurzů a pak už se přecházelo do většího bazénu. Pamatuji si, jak jsem trénoval na Lochotíně a první závody jsem absolvoval asi v šesti letech.
Kdy maminka poznala, že to u tebe bude s plaváním tak vážné?
Už jako dítě jsem byl takový divoký. Jinak mamka také dělala sport - lyžovala a házela diskem, takže k tomu měla vztah. Měl jsem v sobě chtíč, že chci něčeho dosáhnout. Vše bylo ale přirozené. Neříkal jsem si, že chci být jednou támhle atd. Na sílu jsem to netlačil a šlo to samo.
Kdy se určilo, že se budeš věnovat náročné disciplíně motýlek?
Já byl odjakživa masochista. Člověk si plavecký způsob nevybírá. Buď mu jde nebo nejde. Sám plavec pozná, že mu to jde. Vždy jsem věděl, že třeba plavání prsou byl průšvih. Motýlek se mi líbil vzhledově a je to energeticky nejnáročnější disciplína. Na tréninku ty tratě nemůžete jet naplno, to je pochopitelné.
Ty máš trenérku ženu? Takže ji říkáš: koučko?
Na tréninku ji říkám kouči. Určitě musí být celá šťastná. Mám pocit, že je také ve znamení blíženců, takže si rozumíme. (smích)
Naložil sis i mimo plavání v životě na sebe něco těžkého, jak říkáš masochistického?
Nedokážu najít žádnou paralelu v životě, že by bylo něco taková řezničina jako je plavání na takové úrovni. I když mám nějakou práci, kde musím pořád něco vytvářet, tak je to pro mě relax. Když jsem se stal třeba tváří univerzitního hokeje a všude jsem tam běhal, natáčel videa, tak jsem pak byl také hodně unavený. Ale byl jsem spokojený a vyrelaxovaný. Dělal jsem něco, co mě baví a připadal jsem si důležitý,
Jak vnímáš to, že máš několik národních rekordů?
No mega mě to baví. Pokud by ho někdo překonal, tak mi to bude vzadu v hlavě lehce šimrat. Když by se to někomu povedlo, tak budu mít radost, že zase někdo posunul plavání dál. Přiznám se, že bych byl radši, kdyby to bylo až skončím s kariérou. A přál bych si, aby to zaplaval někdo, koho si já sám budu cenit.
Čtěte také
Co ti z bazénu ještě kromě rekordů přinese pozitivní náladu?
Závod, který se plave dobře. Nemusí to být závod, který bych musel stoprocentně vyhrát. Třeba rekord z Kazaně, tak tam jsem byl šestý ve finále na mistrovství Evropy. Zaplaval jsem ale totální odstřel čas, o kterém jsem vůbec netušil, že bych se tam mohl dostat. Když je člověk v závodě v dobré zóně, tak mu takřka ta bolest vůbec nevadí. Člověk nedělá zbytečné chyby, věnuje se detailům a závod si prostě užije, to je radost.
Je olympiáda vysněnou metou?
Samozřejmě. Určitě bych si udělal novou kérku, kdybych si tam zazávodil. Olympijské kruhy bych si dal někam na vnitřní stranu zápěstí. Nemám barevné kérky a neplánuji je, takže by to byla asi černá.
Jsi plavcem, který má na sobě plno kérek, protože nejsi spokojený, jak vypadá tvoje tělo?
Není to tak, že by se mi nelíbilo moje tělo, ale líbí se mi tetování obecně. K tetování mě vlastně přivedla maminka. Na první kérku jsme šli společně. Připadám si jako šašek, protože jsem si nechal udělat jednu řádku na žebrech a říkal si, že to bude stačit. No, jasně. (smích) K tomu, aby měl člověk dobré tetování, tak potřebuje tři věci - úsilí, čas a peníze.
Jaké všechny kérky na těle máš?
Mám třeba vytetovanou bystu Milady Horákové, na zadku mám vytetovanou konverzaci s mým kamarádem nebo odporného čokla na ramenech.
Co tě ještě baví mimo sport?
Mám skvělou audiopaměť. Když mě něco baví, ať už je to píseň nebo replika z filmu, tak mi stačí to slyšet párkrát a už to dokážu odrecitovat se stejnou intonací. Je to něco, co mě baví. Ve škole je to něco nepředstavitelného a nerealizovatelného. Zpívat úplně nevím, jak na tom jsem, ale rapovat mě baví. Mám rád inteligentní humor a hluboké vtipy.
