Na sezonu jsem potřeboval zhruba šest párů kopaček, říká Folprecht

Kolik kopaček na sezonu potřeboval Zdeněk Folprecht? Zažil na tréninku někdy opravdu ostrou šarvátku mezi spoluhráči? Baví se doma s manželkou o fotbale? Jak dopadlo Věřte nevěřte s posluchačem Tomášem? Uspěl fotbalový expert Radiožurnálu Sport v kvízu s kolegou ze sportovní redakce? To a mnohem víc zaznělo v aktuálním vydání pořadu První dotek.

Fotbalista často musí se spoluhráči bojovat o místo v sestavě. Zdeňku, je to opravdu boj?

Může to znít zvláštně, že bojujete se spoluhráči, ale je to tak. V kádru je pětadvacet hráčů, ale na hřišti je místo jen pro jedenáct fotbalistů. Bojuje se o místo na výsluní.

Když je člověk v pozici náhradníka a týmu se daří, tak má cestu do základní sestavy těžší, že?

Samozřejmě. Když se týmu daří a vyhrává, tak si nemůžete stěžovat. Daří se mu bez vás, takže se trenér rozhodl správně. Jiná věc je, když se nedaří hráči na pozici, kam si myslíte, že patříte. Můžete se ukázat během šesti dní v týdnu na tréninku, kde trenérovi dáte najevo, že si zasloužíte šanci a předčíte konkurenta.

Máme si představit, že fotbalový trénink je cvičení dvaceti chlapců ve skvělé atmosféře nebo se to občas přiostřuje?

Nejenom občas. Nejostřejší trénink bývá ve středu, kdy je nejdelší a nejintenzivnější. Tam jsou často minisouboje mezi hráči. Měl jsem to vždy rád, občas to bylo vyhecovanější než při zápase. Hrozně mě bavilo, když se hrály turnaje čtyři na čtyři a proti spoluhráčům jste uspěl a něco na něj prohodil. Musí se to udržet v míře, aby nedošlo k nějaké šarvátce. Nejsem úplně bojovný typ, abych nasazoval pěsti. Mám hodně rád to správné popichování mezi spoluhráči.

Čtěte také

Byl jsi někdy na tréninku svědkem šarvátky?

Úplně ne. Když jsem byl v Liberci, tak tam asistent Jindry Trpišovského Zdenda Houštecký to hodně hecoval. Jenom jednou jsem zažil, že se to vyloženě popralo pěstmi, normální souboj MMA (smích). Bylo to na Kypru a trochu mimo fotbal. Šlo o jednoho kluka Holanďana, který pořád chodil někam pařit. Dva dny před posledním zápasem sezony přišel po tréninku a říkal, že mu někdo z kabiny ukradl drahé hodinky za 7000 euro. Udělal hroznou scénu a začal útočit na našeho kustoda naprosto bez důkazů. Pět nebo šest hráčů jsme vstali a odtrhávali jsme ho od něj. Jeden Kypřan to nevydržel a normálně mu jí napálil pěstí. Do toho už jsme se nepouštěl. Mělo to dohru, že jsme museli jít všichni vypovídat na policii. Policisté, že nás budou prohledávat, ale moje Pája už měla sbaleno šest kufrů. Detektiv ale nakonec neprohledával skoro nic, byla to nakonec taková komedie.

Zažil jsi někdy spoluhráče, který podlézal nebo donášel trenérovi?

Pamatuji si třeba na Honzu Bořila, který ne že by úplně podlézal, ale měl ke všem trenérům vřelý vztah. Spíš je to, že to má v povaze, než čistý kalkul.

Umí si případně takového hráče srovnat kabina?

Spíš jsme si z něj dělali srandu. Fotbalová kabina je v tom dobrá, že se to většinou hodí do srandy a vtipů. Samozřejmě, když nejde o nějaké vážné věci.

Kopačky

Zdeňku, kolik kopaček máš na sezonu?

Lisovek mám tři až čtyři páry a kolíků jeden nebo dva páry. V kolíkách jsem netrénoval, lisovky se opotřebovávaly víc. Zhruba tedy šest párů na sezonu. 

Dostáváš od klubu vždy kopačky?

V top klubech kopačky jako hráč dostáváš, jde o to, s kým má klub spolupráci. Pokud chceš jinou značku, kterou klub nemá, tak si kopačky musíš koupit. Velké hvězdy v Česku, ale i v zahraničí mají osobní sponzory, kteří jim kopačky dodávají. V Liberci jsme měli spolupráci s velkým dodavatelem sportovního vybavení, takže tam, co jsme chtěli, tak jsme dostali. Na Kypru jsem si naopak kopačky řešil sám. 

Říkal jsi, že postupem času jsi kopačky pořizoval přes internet. Ty si je nemusíš vyzkoušet?

Musel jsem si je zkoušet jen, když se měnil typ kopaček. Když jsem měl ozkoušený typ a měnila se jen barva, tak jsem objednával po internetu. Po půl roce když vyjel nový typ, tak to jsem je šel vyzkoušet, chtěl jsem je mít na noze. Když se mi líbila barva, tak jsem si koupil klidně dvoje, nebo troje. Nikdy jsem nehrál v černých kopačkách, mě se líbily bílé. Stejně jako Marek Bakoš, který tvrdil, že v černých hrát nemůže, že je v nich pomalý, tak to jsem měl podobné. I když jsem ho teď viděl a v roli asistenta v Plzni už na sobě černé kopačky má.

Čtěte také

Barvu kopaček docela řešíš. Zažil jsi někoho kdo byl opravdu fanatik?

Roman Potočný měl třeba třináct párů kopaček a točil je klidně po jednom tréninku. Hrozně to točil a maloval si na ně různé malůvky.

Co děláš s kopačkami, s kterými už neplánuješ hrát?

Vždy jsem je dával kamarádům. Jeden z mých nejlepších kamarádů Marcel měl stejnou velikost nohy jako já, tak ten na tom vydělával úplně nejvíc. Posledních deset let si nekupoval kopačky, protože je vždy měl po mně (smích). Děje se to normálně. Štve mě, když hráč dostává od ligového týmu kopačky zadarmo, a poté je prodává na internetu. To mi přišlo trapné. Naopak si pamatuji na Bonyho Wilfrieda, který ve Spartě vždy před odletem do Afriky, po sezoně i v zimní přestávce, vybíral staré kopačky a ve dvou pytlích to vezl k němu.

Zažil jsi někdy během kariéry situaci, že jsi měl na kopačkách rozvázanou tkaničku, ale tvůj tým byl pod tlakem a nemohl jsi se zastavit?

Určitě se mi to stalo, ale v rychlosti hry to ani nevnímáte. Spíš si toho všimnete při přerušené hře, nebo po skluzu, když si upravujete štulpny. Kdybych si zavazoval tkaničku při útoku soupeře, tak to bych dostal asi hezký ceres od trenérů a spoluhráčů.

Partnerky fotbalistů

Zdeňku, předpokládám správně, že partnerka ovlivnila tvoji fotbalovou kariéru jen pozitivně?

Samozřejmě jen pozitivně. Ona to totiž poslouchá.

Jak jste se poznali?

Dost neoriginálně. V dnešní době už dost standardně, takže na Instagramu. V Liberci jsem bydlel se spoluhráčem Lukášem Bartošákem. Myslel jsem si, že tam budeme mít mládenecké doupě, ale on si tam po měsíci nastěhoval přítelkyni. Byli jsme tam ve třech a když jsem viděl, jak se mají rádi, tak se mi taky zastesklo. Mojí dnešní Páje jsem napsal na Instagramu, měl jsem štěstí, že ona v tu dobu studovala v Praze vysokou školu. Nabídnul jsem jí, že v Liberci mám na bytě teplo a plnou ledničku, což bylo asi lákavé.. Párkrát jsme šli ven a na čtvrté rande jsem jí vzal na Liberecký ples. Dobýval jsem jí a tam to asi klaplo.

Podílela se partnerka na rozhodování ohledně tvých fotbalových angažmá?

Ona víceméně svoji kariéru obětovala kvůli mně. Když si vybíráte v jaké zemi budete hrát, tak tam určitě fungovala nějaká diskuse. Pro partnerky je to těžší, protože vy jako hráč, tam máte fotbal a spoluhráče. Ony ale jdou do nové země. Možná i proto mají fotbalisté brzo s partnerkou dítě, protože když pořád cestujete po jiných klubech, tak nemá holka moc času na kariéru. To dítě je ideální možnost, protože může být i parťákem pro ní.

Nyní už jste manželé, bavíte se doma hodně o fotbale?

Od té doby, co jsem zraněný, tak už to tolik neprožíváme. Než jsme měli děti, tak jsme se o fotbale bavili hodně. Byla to největší náplň života. Teď už jsou na prvním místě děti, což je logické.

Kde se obvykle seznamují fotbalisté s děvčaty?

Asi podobně jako u mě to bylo přes Instagram. V dnešní době sociálních sítí to mají mladí a slavní fotbalisté těžší, protože pokud si je chce holka najít, tak to má hned. Když mě bylo devatenáct a byl jsem v A-týmu Sparty, tak tyhle věci nebyly.

Fotbalista ten vedle sebe musí mít modelku. Je to jen mýtus?

Když se podíváme na nějaké procenta, tak hodně fotbalistů má modelku. Když to řeknu blbě, tak modelky si raději nabrnknou fotbalistu než truhláře nebo řemeslníka. Je to ale dvousečné, protože pokud se fotbalista neprosadí, tak život po kariéře může být těžký.

Jak Folprecht vzpomíná na vyhlášené hráče "brousiče"? Co říká na dřívější rozepře mezi brankáři Švengerem a Vaclíkem? Vyhrál expert Radiožurnálu Sport v kvízu proti kolegovi Prouzovi? V jakých cenových relacích se v současnosti pohybují kopačky? Co bývalý ligový fotbalista radí rodičům mladých hráčů, které trénuje v Tuchlovicích? Jak dopadlo Věřte nevěřte s posluchačem Tomášem? Dozvíte se v pořadu První dotek.

První dotek Zdeňka Folprechta
Spustit audio

Související