Když se fanoušek choval slušně, tak jsem mu vždy dres rád věnoval, říká Zdeněk Folprecht

Zdeňku, není asi nic hezčího než vstřelit gól v soutěžním utkání a jít ho oslavit se spoluhráči, že?

Je to krásné, vždy je to umocněné tím, když gól znamená vedení nebo je to rozhodující trefa. Když třeba korigujete skóre gólem za stavu 0:4, tak ta radost nějaká je, ale podstatně menší.

Jak jsi nejčastěji slavil gól?

Zas tolik jsem jich nedal. Když už ale paní štěstěna dopřála, tak to nebyly žádné plánované oslavy. Až když jsem přestoupil na Kypr, tak jsem při oslavách gólů dělal, že hraju na kytaru. Tam se to chytlo, protože po příchodu na Pafos jsem na jedné akci vytáhl kytaru a bylo to fajn. Na Kypru se to pro mě stalo symbolikou.

V zimě se fotbal často hraje na umělých trávnících. Stalo se ti někdy, že jsi se při gólové oslavě rozběhnul, skočil na kolena a totálně se spálil?

Ne, musím říct, že nejsem vášnivý slavitel gólů, co jezdí po kolenou. Nedělám to ani na trávě, na umělce bych si to rozhodně rozmyslel. Jinak je pravdou, že umělé trávníky, které se nyní staví, jsou o několik tříd lepší, než které já pamatuji z mládeže.

Teď v úterý se na umělém povrchu zranil ostravský útočník Ladislav Almási. Docela často se mluví o tom, že umělý trávník neprospívá nohám fotbalistů, viď?

Umělka je nejhorší pro kolena a kotníky. Viděl jsem to zranění Almásiho a myslím si, že tohle by se mu na trávě nestalo. Na tom syntetickém povrchu jsou třeba brzdy o hodně rychlejší. Zastavíte tam tělo dřív než na co je zvyklé. Kotník a koleno tak jdou silou ještě dál. Často se proto stávají výrony kotníků nebo fotbalistům vyjede koleno. Je to o zvyku. Pokud hrajeme osm, devět měsíců na trávě, zbytek na umělce, tak je tělo prostě naučené na trávu. V severských zemích naopak využívají umělou trávu často, hráči se k tomu lépe přizpůsobí.

Čtěte také

Poslechněte si novou sportovní talkshow První dotek Zdeňka Folprechta. Každý čtvrtek od 10:06

Jsme ve spojení s lékařem libereckých fotbalistů Pavlem Buchvaldem. Nefňukal moc Zdeněk Folprecht, když jste mu prohmatával nějaké bolístky?

Určitě ne. Pamatuji si, jak jsem ho dával dohromady na jeden pohárový zápas v Holandsku, kde nakonec nastoupil a dokonce i dával gól. 

Může mít pohyb fotbalistů na umělé trávě neblahý vliv na zdraví?

Umělá tráva je tvrdý povrch. Jak už řekl Zdeněk, tlaky jdou přes kyčel, koleno na kotníky, tak se zabrzdí hned. Tlak na vazy, chrupavky a všechny stabilizační prvky kloubů je enormní. Trpí tam i svaly. Je pravdou, že hráči, kteří hrají na umělém povrchu dlouhodobě, tak stárnou mnohem rychleji. Nemá to vliv jen na aktuální zátěž, ale i z dlouhodobého hlediska končí se sportem dřív.

Pociťujete během zimní přípravy, že hráči mají více zranění typu právě výronů kotníků apod.?

Klasické výrony úplně ne. Spíše je více problémů s koleny. Ve srovnání s předchozími lety to je ale menší počet případů, protože trávníky už jsou kvalitnější. Každopádně je zranění víc než v období, kdy se hraje na klasické trávě.

Zdeňku, ty s umělou trávou nemáš problém?

Celou kariéru jsem měl štěstí v tom, že se mi nic nestalo s kolenem. Až do této doby. Je pravda, že 90 procent fotbalistů na umělou trávu hodně nadává. Také patřím mezi 10 procent hráčů, kteří raději hráli na přírodní trávě, ale oproti ostatním mi umělka zas tolik nevadila. Když jsem hrál s Vencou Pilařem, tak ten aby tolik netrpěl, tak se snažil domluvit s kondičním trenérem na běžeckém cvičení. Měl totiž čtyři nebo pět operací kolen, takže po jednom tréninku na umělé trávě mu začalo otékat. Rozhodně nebyl sám.

Je na umělé trávě během letních měsíců neskutečné horko?

Za mě je horší jít na umělou trávu v létě než v zimě. Máte pocit, že vám shoří plosky nohou, to je neskutečné. 

Darování dresu

Zdeňku, jak to u tebe bylo s věnováním trička nebo dresu fanouškům? Nikdy neodmítneš, když se na tebe podívá nějaké dítě smutnýma očima?

To bych nikdy neodmítnul. Samozřejmě se mi ale stalo, že jsem odmítnul, když se mi nelíbila forma, jak se daný člověk zeptal. Po přestupu do Liberce do ligy, když začal být zájem o dresy, tak jsem je rád rozdával. Stalo se mi ale, že jsem šel kolem lidí a začali na mě pokřikovat „Hej, Folprecht, Folprecht, naval dres“, tak to jsem jim ho nedal.

Takže ty jsi odcházel po každém zápasu bez dresu do šatny?

Tak stalo se mi, že se mě nikdo nezeptal. Když prohrajete, tak třeba nejdete ani kolem tribun. Někdy jsem byl už před zápasem domluvený s kamarádem, že mu nebo jeho synovi dres dám. Nedávno jsem to viděl z druhé strany, když jsem navštívil hokejový zápas Sparty s Kladnem. Požádal jsem kamaráda Adama Kubíka, jestli by nehodil přes plexisklo puk a nevyfotil se s mým synem. Vidím tak, že to vždy mělo nějaký účel.

Zažil jsi někdy při odchodu z trávníku spršku nadávek?

Samozřejmě, fotbalový zápas není balet. Zazněly i ostřejší slova než jen Folprechte, už zmiz.

O výměně dresů...

Po vítězném zápase v Mladé Boleslavi jsme odcházeli ze hřiště, v tom se z tribuny ozval jeden fanoušek, který volal na mého spoluhráče, nebudu jmenovat, protože je docela známý. Volal na něj „Nedal bys mi dres?“. Můj spoluhráč mu odpověděl, že to nejde, že za to platíme litr. Fanoušek vytáhl z kapsy tisícovku, dal ji hráči, ten mu předal dres. Plácli si a pro oba to byla win win situace.

Často si fotbalisté chtějí vyměnit dresy s idoly, ke kterým vzhlíží. Nevím, jestli zrovna Nicolae Stanciu je tvým idolem, ale vím, že máš jeho dres...

Ano, mám jeho dres. Myslím si, že když bych ho teď dal do nějaké dobročinné dražby, tak si ho nikdo nevydraží. Mám totiž jeho dres ve sparťanských barvách. Sparťané ani Slávisté by ho asi nechtěli (smích).

Zdeňku, budeme to hrát rychle od nohy, protože náš pořad se jmenuje První dotek. Dařilo se ti v bagu?

Dařilo se mi vždy po obvodu. Často se mezi fotbalisty říká, že v bagu poznáš, kdo je kvalitní fotbalista. Když nekazíš, hraješ na první dotek, tak nechodíš dovnitř. První dotek byla moje silná stránka, takže bago jsem miloval.

Nižší soutěže a zaměstnání fotbalistů

Předpokládám, že znáš fotbalisty z nižších soutěží, kteří mají k fotbalu běžné zaměstnání. Čím se tak nejčastěji živí, aby se to dalo ideálně skloubit? 

Znám hodně kluků z ČFL nebo divize. Za fotbal dostávají zhruba od sedmi do dvaceti tisíc korun. K tomu dělají nějakou práci, kterou mají většinou zařízenou od klubu. Většinou to financuje nějaký mecenáš, třeba jako v Okresním přeboru Jatka Matějka (smích). Lákadlem pro hráče je, že bude dostávat patnáct tisíc za fotbal a třikrát, čtyřikrát týdně bude dělat například řidiče za třicet tisíc měsíčně. Měl jsem kamaráda v Louňovicích, kde šéf měl obrovské sklady, kde nechával mladé kluky pracovat rukama. Nechci se nás fotbalistů nějak dotknout, ale ze své zkušenosti vím, že většina z nás není jaderný fyzik.

Se Zdeňkem Folprechtem sedíme v nekuřácké místnosti studia Radiožurnálu Sport. Jsi odpůrcem kouření?

Ano, jsem i odpůrcem elektronických cigaret.

Tu a tam se ale najdou hráči, kteří si cigaretu dají, že?

Hlavně starší fotbalisté. Když jsem já přicházel jako osmnáctiletý kluk do A-týmu Sparty, tak si o den dřív cestou na zápas dávali starší hráči cigaretu na benzíně. V předešlých dobách to bylo běžné. Pamatuji si, jak vyprávěl Jozef Chovanec, že před derby stáli s kamarádem ze Slavie před kabinou a v pohodě kouřili cigaretu. Bylo to třeba hodinu a půl do zápasu. Nedovedu si v dnešní době představit, jak si dávají cigaretu třeba David Pavelka a Lukáš Provod. Teď už to prostě tak nevídáme.

Jak na tohle koukali trenéři?

Trenéři to podle mě věděli, ale dělali, že to nevidí. Trenér Martin Hašek, který byl rezolutně proti, navíc hodně hlídal i stravu, tak ten věděl, že Tomáš Řepka kouří za autobusem, ale pro blaho všech to nechal být. Doba se posunula tak, že už je blbost, aby hráči před zápasem kouřili. Teď se do toho jde spíše směrem k zdravému životnímu stylu, a hledají se způsoby, jak tělu nejvíce pomoci. Myslím si, že kuřáků mezi profesionály fotbalisty je v Česku hodně málo.

Chvíli jsi působil v Itálii, kde jsi zažil hodně zakouřené prostředí...

Tam je úplně jiná kultura. Třeba Tomáš Řepka hrál ve Fiorentině a myslím si, že si to přinesl právě tam odsud. Za mě se tam normálně šlo na kafe. Starší hráči si zapálili cigaretu, ti mladší zase elektronickou, iqos nebo něco takového. Byli jsme tam asi čtyři fotbalisté, co jsme si dali jen to cappuccino. Než přišel trenér udělit pokyny, tak se v jedné komůrce v kabině tísnilo třeba dvanáct hráčů, kteří kouřili. Nikdo to neschovával, hráči se vynořili z dýmu a začalo se pracovat.

Vadilo by ti mít trenéra kuřáka?

Bylo by mi to úplně jedno.

Jak dopadl fotbalový kvíz mezi Zdeňkem Folprechtem a šéfem sportovní redakce Radiožurnálu Sport Miroslavem Burešem? Kolik ligový fotbalista platí do klubové kasy, když dres věnuje fanouškovi? Jak fotbalisté druholigové Líšně řeší uvolnění ze zaměstnání kvůli soustředění v Turecku, kam v únoru odcestují? Vypomáhal si náš fotbalový expert během mládežnických kategorií brigádami? Užijte si druhý díl pořadu První dotek.

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas