Na Pafosu oslavným gestem gólu bylo hraní na kytaru. Jinak jsem slavil střídmě, říká Folprecht

Zdeňku, máš za sebou několik zápasů i v roli televizního komentátora. Byl jsi nervóznější jako hráč nebo jako komentátor?

Bylo to podobné. Když jsem začínal hráčskou kariéru v lize, tak jsem byl stejně nervózní, jako když jsem začal komentovat. Postupem času si na to člověk zvykne.

Jakub Jankto má problém.. Co na to říkáš?

Je to kauza tohoto týdne.

Myslíš si, že Jankta ještě uvidíme v nějakém velkoklubu?

Ve Spartě už dokopal, byl bych překvapený, kdyby to bylo jinak. Navíc mu za dva měsíce končí hostování, takže nepředpokládám, že by pokračoval. Je to hráč Getafe, takže se vrátí tam. Jsem zvědavý, kam povedou jeho další kroky ve fotbale i životě. Nevíme, jak to celé bylo. Každopádně mě nikdo během fotbalové kariéry drogy nenabízel. 

Doping ve fotbale

Co se týče dopingu, tak je ale fotbal relativně čistý, ne?

Asi jo. Ale jsou známé i případy, kdy brankář Ajaxu Onana snědl nějaké prášky manželce a byl to doping. Jinak ve fotbale není moc doplňků, které by ti zlepšily výkonnost, protože je to dovednostní sport. Není to vyloženě o tom, abys vydržel kvalitní výkon déle, jako je to třeba v atletice nebo cyklistice.

Fotbalisté podstupují testy na doping?

Podstupují, ale hodně nepravidelně. 

Máš s tím zkušenost?

V lize je to nepravidelné, ale v pohárové Evropě je to nutné. Po každém zápase ze soupisky vylosuje inspektor UEFA dva hráče, kteří jdou na dopingovou zkoušku. Byl jsem takto testovaný jednou v Liberci, při domácím zápase proti Hajduku Split. Vyhráli jsme 1:0, všechno bylo skvělé a najednou za mnou běžel náš technický vedoucí, že mám jít na dopingovku. Z Liberce tam byl vybrán ještě Kevin Luckassen, ten se vyčůral do minuty a šel ven. Mně se ale nechtělo, protože jsem byl na záchodě o poločase. Od té doby už jsem nikdy v Evropské lize nešel o poločase na záchod. Ládoval jsem do sebe půllitrové flašky vody, aby se mi chtělo čůrat.

Inspektor mi koukal přes rameno, jak vykonávám potřebu, ale pořád to nešlo. Uběhlo dalších patnáct minut a šli jsme to zkusit znovu. Zjistil jsem, že to nepůjde zepředu, ale půjde zezadu. Sednul jsem si k tomu, nakonec potřebu vykonal a vše bylo v pořádku (smích). Myslím si, že si o mně inspektor udělal poznámku, že čůrám vsedě, aby mě už nikdy příště nebral. 

Čtěte také

Z trenérů vzpomínám rád na Jindru Trpišovského a Camerona Toshacka, říká Folprecht

Určitě znáš seriál Vyšehrad, myslíš si, že jsou ve fotbale opravdu hráči, které představoval Julius Lavický?

Zažil jsem Egona Vůcha, který je asi jediným případem, který se tomu blíží. Nikde jsem s ním nebyl na pivě, takže vím jen, jak se choval, když přišel do kabiny. Znám ho jen ze hřiště a tréninků, co dělal mimo fotbal znám spíše z historek.

Posluchač Aleš: Jsou ve fotbale případy hráčů, kteří dokázali během profesionální kariéry vystudovat i vysokou školu?

Je to sympatické, ale chápu to, že jak mluví posluchač o hokejistech, kteří hrají třeba druhou ligu, tak ví, že to nebude úplně na top úroveň, tak raději myslí na zadní vrátka. Z fotbalistů, kteří jsou na top úrovní a studují VŠ, vím o Lukáši Provodovi.

Zdeňku, ty jsi nikdy neuvažoval o studiu vysoké školy?

Já jsem dokonce začal studovat na Vysoké škole ekonomiky a managementu. Studoval jsem půl roku, udělal jednu zkoušku a pak jsem se na to vykašlal. Bylo to mojí leností.

Co u hráče považuješ za vrchol drzosti? 

Asi pokud by došlo k nějaké šarvátce s trenérem, ale to jsem nikdy nezažil. Třeba Egon Vúch odešel z tréninku, on prostě dřív konal, než myslel. Trenér Jindra Trpišovský zahlásil, že pokud to někdo nebude dělat, tak může jít z tréninku. My ostatní sklopili uši, Egon se otočil a opravdu odešel. On to na tréninku třeba flákal.

Oslavy gólů

Jaký jsi dal nejhezčí gól?

To bude gól, který jsem vstřelil za Pafos proti AEK Larnaca, kdy jsem to z voleje trefil ze vzduchu z hranice vápna křížem a vyrovnal na 1:1.

Jak jsi ho oslavil?

Běžel jsem do rohu a dělal jsem, že hraji na kytaru. Vědělo se o mně, že umím hrát na kytaru, takže jsem to prodával i do oslavy.

Zažil jsi někdy domluvené oslavy gólů?

Třeba v žácích jsme domlouvali, že po gólu proti sobě budou dva boxovat, přiběhne tam rozhodčí a ten vyhlásí vítěze. Jinak se to moc nedomlouvá, alespoň já to nezažil. Vím, že když se někomu narodí dítě, tak se dělá klasická kolébka.

Často se stává, že fotbalista neslaví vstřelený gól proti bývalému týmu. To se mi ale nelíbí, co tobě?

Mě to nevadí. Já osobně bych neslavil gól proti Liberci a Žižkovu. Když jsem tenkrát hrál na Žižkově a dal gól proti B-týmu Sparty, tak jsem slavil jako blázen. Hrálo proti mně plno kamarádů. Pamatuji si, že jsem dal gól levačkou a jak bylo mokro, tak jsem se sklouznul po kolenou až před hlavní tribunu, pan Chovanec nebyl moc nadšený. Před zápasem jsem si říkal, že slavit nebudu. Průběh zápasu byl ale tak vyhecovaný, že jsem to nedodržel.

Afričané při oslavách občas vyšvihnou perfektní salto. To jsi nikdy nezkoušel?

Ne a ani to zkoušet nebudu. Já mám problém udělat salto na trampolíně, takže na trávě to nepřipadá v úvahu. U slavících hráčů jsem byl vždy jako první, protože jsem měl radost, když někdo dal gól, ale na Kypru jeden hráč začal zničehonic metat přemety, tak jsem z toho byl trochu vykulený. To já nikdy dělat nebudu, protože to neumím. 

Při slavení gólů dochází dost často i ke zraněním. Máš k tomu vysvětlení?

Nesmíš být blb, abys dělal něco, co neumíš. Jednou na diváky v Liberci na kotel vyskočil Matěj Pulkrab. Když stál na tom banneru, tak se jednou rukou držel o plot a druhou si přidržoval trenky, protože ty jsem mu chtěl já stáhnout. To byl fórek.

Nikdy jsi se nezranil při oslavě gólů?

Tolik gólů jsem nedal, takže jsem se ani tolikrát zranit nemohl. Většinou jsem slavil střídmě a zůstával na nohou.

Jak dopadl fotbalový kvíz mezi Zdeňkem Folprechtem a stážistou Vojtěchem? Co znamenala oslava prvního ligového gólu alá robot v podání Folprechta? Je fotbalová kabina nervózní, když někdo z týmu jde na dopingovou kontrolu?

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas