Mistryně Evropy ve freestyle BMX Iveta Miculyčová: Trik backflip dávám v každém tréninku minimálně třikrát
Ve sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem si povídá čerstvá mistryně Evropy BMX Iveta Miculyčová. Titul šampionky získala teprve jako šestnáctiletá. Jak na závod v Mnichově vzpomíná? Proč se rozhodla ve čtrnácti letech z fotbalu přesedlat na freestylové kolo? Jaké stavy zažívá těsně před startem závodů? Inspiruje se ostatními závodnicemi ze světové špičky? Užijte si rozhovor s první Češkou, která dokázala jako první otočit náročný trik backflip.
Iveto, byl pro tebe výsledek z Mnichova splněný sen?
Určitě ano, protože byl mým největším cílem, kterého jsem chtěla dokázat, následně to bude určitě olympiáda.
Co jste od závodu čekala?
Vůbec jsem neměla žádné naděje na to, že bych mohla být na bedně. Bála jsem se a jela jsem tam s tím, že bych se chtěla dostat do finále a zabojovat o co nejlepší umístění.
Říkáte, že jste se bála. Sedí Vám taková pozice před závodem?
Ano. Strach a adrenalin z tohoto sportu mě vždy posune ještě dál.
Po úspěšném závodě v Mnichově se kolem vás strhla velká mela o rozhovory. Jak to nyní vnímáte?
Je to určitě příjemný pocit, když ráno otevřu telefon a čtu všechny ty pozitivní zprávy, rozhovory a videa.
V Mnichově probíhalo multisportovní mistrovství Evropy. Měla jste možnost se podívat i na jiné sporty?
Ano, měla jsem akreditaci, kterou jsem mohla využít na jiné sporty, byla jsem se podívat na gymnastice a na závod horských kol.
V kvalifikaci závodu jste měla pád. Při jaké fázi závodu to bylo a co se přesně stalo?
V závěru první kvalifikační jízdy jsem nechala kolo na koppingu, což je taková železná tyč. Koplo mě to přes řídítka, vyrazila jsem si dech, udělala si hematom na stehně a ještě jsem měla nějaké odřeniny.
Jak jste se po téhle situaci dávala psychicky dohromady?
Nejdřív mě museli odnést do stanu, kde záchranáři zkontrolovali jestli nemám nic zlomeného. Pak jsem se musela rozhodnout, zda budu pokračovat v další jízdě nebo ten závod vzdám. Chtěla jsem se dostat do finále, tak jsem řekla, že pojedu. Druhou jízdu jsem musela odjet čistou, v případě pádu by postup do finále nevyšel. Hodně mi ale pomohlo to, že jsem si stále věřila.
Musela jste po pádu nějak měnit taktiku, triky?
Nějaké triky jsem musela vypustit, protože mi to neumožnil zdravotní stav.
Překvapilo mě, že jste projela celý závodní park s asi třinácti triky, ale chyběl tam backflip.
První jízdu jsem potřebovala odjet na stoprocent s triky, které vím, že zvládnu. Udělala jsem si tak jistotu osmdesáti bodů. Nejdůležitější pro mě bylo prostě nespadnout, protože už jsem stěží šlapala. V druhé jízdě už jsem backflip dala.
Jaké to je sledovat druhé jízdy a tak trochu doufat, že to někdo pokazí?
Nekoukala jsem se na body ani na jízdy konkurentů, protože by mě to akorát rozhodilo. Snažila jsem se soustředit na to, abych zajela, co nejlepší výsledek.
Jak vzpomínáte na bezprostřední pocity po zjištění konečných výsledků?
Prvních pět minut jsem vůbec nevěděla, co se děje. Najednou tam byl šílený dav lidí, panoval tam chaos a už nás odtáhli směrem k ceremoniálu. Až když jsem došla na pokoj, tak jsem měla strašnou radost.
Co se v závodě BMX vůbec hodnotí?
Hlavní je nespadnout, zvládnout všechny překážky a snažit se, co nejméně hranit. Je potřeba jezdit čistě, mít správnou výšku a jezdit flow. To jsou hlavní kritéria, která se během závodu řeší.
V závodním freestylovém parku máte rozmístěny překážky. Můžete si zvolit styl jízdy?
Pro zisk více bodů je dobré projet celý skatepark. Jak ho projedu už záleží na mě.
Co s vámi dělá vědomí, že jste na závodech i s vítězkami olympijských her?
Všechny obdivuji a jsou pro mě vzorem. Vidět je jezdit naživo je úplně něco jiného než to sledovat jen přes kameru na mobilu.
Iveto, proč jste se vůbec rozhodla závodit v BMX freestyle?
Mám ráda kolo, což je v BMX to hlavní. Miluji tu volnost, kdy mi nikdo neříká, kam mám jet nebo co dělat za trik.
Do čtrnácti let jste hrála fotbal, dokonce i v reprezentačním výběru. Byl ten zlom právě v tom, že jste přešla ke sportu, kde nikdo neříká, co je potřeba dělat?
Ani ve fotbale jsem nebyla moc týmový hráč. Hrála jsem v útoku, dostala balon a běžela s ním na bránu. Kontakt s týmem nebo nějaké nahrávky tam nebyly.
Váš první kontakt s BMX kolem?
K BMX kolu jsem se dostala při otevírání skateparku v Kostelci nad Orlicí, kdy jsem viděla, jak tam jezdí kluci. Zalíbilo se mi to, tak jsem si řekla, že do toho půjdu.
Berete ježdění na freestyle kole i jako lifestyle?
Určitě je výhodou, že se můžu na kole dopravit kamkoliv. Sice to není na žádné velké vzdálenosti a vůbec ne do lesa, ale na popojíždění po městě, dojet si do skateparku nebo si natočit video na schodech nebo chodníku je moc fajn.
Na kole jezdíte tři roky, jak často jste byla zraněná?
Náš sport je docela agresivní pro tělo a každý pád je dost bolestivý. I ty menší pády hodně bolí. Mým největším úrazem byl velký výron, který jsem měla téměř rok, to jsem nosila sádru, chodila na rehabilitace a i teď s tím mám problémy.
Jako první Češka jste otočila backflip. Jaké to bylo?
Je to poměrně nebezpečný trik. Musím ho často trénovat, protože pak přijde ten strach, nejistota, jestli ho v závodě zvládnu. Chci být stoprocentně přesvědčená, že ho zvládnu. V každém tréninku ho dám alespoň třikrát.
BMX freestyle je považován jako sport bez trenérů. Je to pravda?
Ano, je to tak. Momentálně k sobě žádného trenéra nepotřebuji, jsem samostatná a vyhovuje mi to.
Dostanete se i k tréninku jiných sportů?
Občas chodím do posilovny a ve volném čase jezdím na snowboardu, vodním skútru a motorce.
Jedná se tedy o docela adrenalinové sporty. Trénujete tím i odvahu do závodů?
Určitě mě to posouvá i v tomhle ohledu.
Sledujete i ostatní jezdkyně světa, jak se připravují?
Snažím se to pozorovat, abych věděla, jak na tom jsem. Když vidím, že se naučily nový trik, tak se ho nesnažím napodobit, ale chci udělat jiný. V závodě totiž je více ohodnocený trik, který dosud nikdo neukázal.
Myslíte si, že mistrovství Evropy v Mnichově bylo vstupenkou do profisvěta?
Určitě ano, protože jsem se tam předvedla před důležitými lidmi z našeho sportu, kteří viděli, co vše na kole dokážu.
Olympiáda v Paříži už je za dva roky. Přemýšlíte o ní?
Snem je určitě se na olympiádu dostat. A i kdybych tam neudělala žádný výsledek, tak ten pocit, že jsem se tam kvalifikovala, by bylo něco nezapomenutelného.
Jaké jsou kvalifikační kritéria do Paříže?
Ještě to není úplně určené, ale každá země sbírá určité body, které se sčítají. Dvanáct nejlepších týmů plus pořadatelský pak jedou na olympiádu.
Máš v nejbližší době naplánované nějaké závody?
Hned 3. září se v Kostelci nad Orlicí pořádá menší závod, kde budu předvádět exhibici a také zasedat jako porotce. Následně 11. září je mistrovství republiky ve skateparku v Pardubicích. V listopadu se chystám na mistrovství světa do Abú Zabí.
Související
-
Orientační běžkyně Tereza Janošíková: Zisk medaile ze Světových her považuji za splněný sen
Jak je těžké volit nejlepší postupy? Co jsou hlavní rozdíly mezi tratěmi v Česku a ve Skandinávii? Jaká je v tuzemsku popularita orientačního běhu?
-
Cestovatel Petr Horký: Na Severním ledovém pólu se člověk na ledě pohybuje i během spánku
Jak zvládá nehostinné podmínky polárních oblastí? Co ho motivuje na tom, podniknout sólo výpravu? Jak těžká je aklimatizace na extrémní teploty? Dozvíte se v rozhovoru.
-
Ondřej Kopecký: Chtěl jsem s atletikou skončit, ale Roman Šebrle mě nasměroval na správnou cestu
Spolupráce Roman Šebrle a Ondřej Kopecký funguje náramně. Start na světovém šampionátu v Eugene u mladého atleta nakonec zhatilo zranění. Zadaří se mu na ME v Mnichově?