Na Severním ledovém oceánu se člověk během spánku na ledu přesune třeba o pět kilometrů, vysvětluje cestovatel Petr Horký

Zajímá mě, přepravuješ se při svých cestovatelských výpravách i po vodě?

Vodu miluji, je to můj živel, mám hodně napotápěno. Při projektu na Maledivách jsem objevil plno potopených lodí, mám dva tisíce ponorů, takže můžu i asistovat při výuce potápění. Když si vzpomenu, tak táta jezdil na kajaku a já jako malý prcek mu seděl na klíně a kolem mě byly ty jeho velké pracky, které pádlují.

Jakou máš nejsilnější vzpomínku na první expedici na Severní pól?

Zvuk toho místa, protože tam člověk jde po zamrzlé hladině Severního ledového oceánu. Kráčíš po zamrzlém moři a nejbližší pevnina je tři kilometry dolů, což je mořské dno. Na mnoha místech tam rezonuje specifický zvuk a člověk pořád slyší, jak ten led praská a pracuje. Další věcí je, že jsme pořád v pohybu. Večer si na GPS změříš pozici a ráno zjistíš, že jsi o pět kilometrů jinde, jenom tím, jak led během tvého spánku putoval.

Čtěte také

První Čech na Jižním i Severním pólu aneb polárník Petr Horký 110 let po legendárním Amundsenovi

Jak dlouho člověku trvá než si zvykne na extrémní negativní teploty?

Jedná se o dva aspekty. Prvním je to, za jak dlouho se člověk naučí tam fungovat, což je dovednostní složka. Druhá věc je vyloženě adaptace na ty konkrétní podmínky. Když člověk přijede někam do minus třiceti stupňů, tak je to skok a tam to u mě trvá většinou tři dny. Je důležité tam zaktivovat termoregulaci a až se adaptují sliznice, které první dny pálí a bolí.

Máš v takto specifických oblastech třeba větší hlad nebo žízeň?

Ne úplně, že bych pociťoval větší žízeň, ale člověk musí mít zavodněný organismus. Nesmí se to ale přehnat, protože když se začne v mrazu člověk potit, tak ta vlhkost v těle je problém. Co se týče jídla, tak někteří kamarádi polárníci "žerou" jak nezřízení. Já asi jím tak nějak stejně a možná i za normálních podmínek jím až moc a v poláru se mi to pak hodí. Vozím si na výpravu třeba bílou čokoládu a sušená rajčata, které si vždy večer dávám jako odměnu. Dělám si tak radost a vytvářím si svůj řetězec radostí.

Podnikáš výpravy sám?

Zatím jsem sám vyloženě žádnou cestu nešel, ale určitě bych to chtěl vyzkoušet. On je to veliký rozdíl. Jednoduchá situace, fučí vítr a potřebuješ postavit stan. Ve dvou lidech není problém, jen koordinuješ pohyby a zvládneš to. Ale sólo to zmáknout ve velkém větru je podstatně těžší. Jít sólo mě určitě láká, ale v nejbližší době to pro mě organizačně nevypadá.

Máš už vytipované místo, kam bys rád vyrazil na sóloakci?

Určitě by mě zajímal Island a hodně rád mám i Grónsko. Do Grónska jsem se zamiloval a už jsem ho přešel s partičkou kamarádů, když jsme necelých šest set kilometrů zvládli přejít za pětadvacet dnů. 

Jak Petr Horký uklidňuje hlavu při těžkých výpravách v nehostinných podmínkách? Užijte si celý rozhovor s všeumělem, který miluje daleké cesty do polárních oblastí.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík