Kvalifikační cesta do Tokia byla daleko těžší než samotný olympijský závod, vzpomíná rychlostní kanoista Radek Šlouf
V pořadu Na férovku s Vavřincem Hradilkem se střetli dva kamarádi od "vody". Pozvání do studia Radiožurnálu Sport totiž přijal kajakář Radek Šlouf. Jak bronzový olympijský medailista z Tokia zvládal větší zájem ze strany širší veřejnosti i médií? Proč pro něj bylo těžší se na vrchol loňské sezony nominovat než samotné olympijské finále? Předhání se ještě s parťákem Josefem Dostálem v tréninku? Poslechněte si celý rozhovor.
Radku, bylo pro tebe těžší se na olympijské hry kvalifikovat nebo pak až předvést top výkon ve finále?
V samotném Tokiu už jsem se čtyři dny před startem cítil silný a správně nabuzený. Takže pro mě byl daleko těžší ten proces kvalifikací. Bylo to spoustu závodů navazující na sebe, nejdříve domácí kvalifikace, pak vyjetí na mistrovství světa, v roce 2019 vyjetí olympijských míst a pak znovu to nějakým způsobem potvrdit na závodech doma i na světovém poháru. Za mě byla určitě těžší ta cesta.
Čtěte také
Už za dva roky jsou na programu olympijské hry v Paříži. Je to něco, k čemu směřuješ?
Určitě ano, protože ohledně účasti i třeba fanoušků z Evropy je to daleko blíž než Tokio. I když zatím nemám s čím srovnávat, tak si myslím, že v Paříži by už Hry mohly vypadat podobně jako ty předchozí před covidem. Zažil jsem totiž jen tu "rouškovou", ale já se třeba připravoval úplně na to nejhorší, testování dvakrát, třikrát denně, roušky, možnost jíst jen ve vymezeném čase, abych byl pak mile překvapený. Věděl jsem, že to tak hrozné nebude, ale chtěl jsem mít pocit, že nemám žádná velká očekávání.
Čím je pro tebe momentálně sport, kterému se věnuješ naplno?
V juniorských letech mě třeba motivovaly olympijské úspěchy v tvém podání nebo od Ondry Synka a čtyřkajaku. Říkal jsem si, oni to dokázali, tak já to chci dokázat taky. Postupem času mě na tom baví hlavně ten proces tréninku a celkové přípravy. Během roku na sobě pozoruji, jak se postupně formuji a jak se mění konstituce mého těla. V říjnu se cítím vždy rozvláčný, ale během přípravy se to vyvíjí a člověk se cítí líp a líp. Mám i velkou podporu doma, protože moje paní kanoistiku dělala a teď se stará o mládež na USK, takže přesně ví, co tomu sportu musím dát.
Jaký typ tréninku Radek Šlouf nesnáší? V jak početné tréninkové skupině funguje? Kdy zažil nejlepší závodní atmosféru? Poslechněte si celý rozhovor s bronzovým olympijským medailistou z Tokia!
Související
-
Dálková plavkyně Jana Pechanová: Z olympijských účastí vzpomínám nejraději na Atény
Jak moc byla důležitá podpora rodičů v začátcích kariéry elitní dálkové plavkyně? Zvládala Pechanová návrat k plavání po mateřské pauze? Proč zůstala u dlouhých tratí?
-
Rychlostní lyžař Radek Čermák: Rychlost je pro mě droga. Chci se svahem řítit dvě stě padesátkou
„Koukám dva metry před špičky a vůbec mě nezajímá, kde je cíl. Nemám vlastně čas zatáčet, musím jet na plochách a ne na hranách,“ popisuje závodní nastavení Čermák.
-
Freestylový motokrosař Petr Pilát: Během covidu mě drželi nad vodou mladí kluci z akademie
„Už ve třech letech jsem začal jezdit za barákem na motorce a propuklo u mě nadšení. V pěti letech jsem se stal vicemistrem Evropy dětské kategorie,“ vzpomíná na začátky.
