Bývalý fotbalista Pavel Kuka: Překvapuje mě, že jsou hráči Slavie v zápasech zbytečně podráždění

Slavia má momentálně na čele ligové tabulky stejně bodů jako Sparta. Jak se na to díváš jako legenda Sešívaných?

Pro fanoušky je to samozřejmě zajímavá situace, protože to bude napínavé až do konce. Fanoušek Sparty i Slavie se má na co těšit, protože je na programu ještě derby, nadstavba a plno zajímavých zápasů. Slávisté si to trochu zkomplikovali a i já jako její fanoušek věřím, že nakonec budeme tahat za silnější provaz a titul vybojujeme.

V posledním ligovém zápase Slavie na půdě Liberce předvedl velký zkrat Peter Olayinka. Rozhodl o tom, že Slavia ztratila body?

Úplně ne. Rozhodla obrovská chyba v defenzivě, kterou ani v deseti hráčích nesmí Slavia předvést. Samozřejmě Olayinka oslabí mužstvo do dalších zápasů. Naopak Spartě se uzdravil Láďa Krejčí, sedl si jejich systém a funguje jim spolupráce tří útočníků. Sparta je na koni a Slavia si to zbytečně zkomplikovala, ale to se může brzy obrátit, například už v derby. Spíše mě překvapuje, že jsou hráči Slavie v zápasech víc podráždění a reagují zbytečně přehnaně. Radil bych jim, aby znovu byli nad věcí, protože jsou stále první.

Pavle, ty jsi během fotbalové kariéry začínal na pozici stopera, ale postupem času se z tebe stal útočník. To lze?

Evidentně jo. Spíše se to stává obráceným směrem, ale asi rozhodla moje výhoda, že jsem na tehdejší dobu byl extrémně rychlý. V ofenzivní části jsem rychlost mohl využívat více než v defenzivě, ale třeba Láďa Vízek jednou prohlásil, že kvůli tomu přišel český fotbal o nejlepšího stopera.  

To jste mohli být nejlepší s Mírou Kadlecem...

Spolu bychom vytvořili velmi silnou dvojici. To byl vynikající fotbalista, já ho obdivoval, s jakým přehledem hrál a jak elegantně. Měl obrovské uznání v Německu, daleko větší než u nás, tady se o něm pořád nějak spekulovalo. V Německu má ale neskutečné jméno.

Čtěte také

Do dvou let v reprezentaci. Předpověď manažera se vyplnila, i když jí obránce Jurásek nevěřil

Vladimír Šmicer nedávno zkonstatoval, co je faktem, že Slavie disponuje obrovským kádrem a že trenér Jindřich Trpišovský tam něco neustále mění a že je to možná na škodu?

Dokud ta rotace přinášela úspěchy a Slavia hrála výborně, tak to nikdo neřešil. Teď, pokud se nepodaří uhrát pár zápasů, tak má na to každý názor. Tohle byl asi pohled fotbalisty a každý fotbalista chce hrát pořád. Zvlášť útočníci, kteří chtějí střílet branky, a když je pak trenér na nějaký zápas vyndá, tak se to hráčům nelíbí. Je to ale v uvozovkách zaměstnání, musíte poslouchat, máte smlouvu. Trenér je vidí každý den na tréninku, ví nejvíc informací a ten náš pohled z venku, ten není vůbec důležitý.

Co říkáš na současný formát první ligy, kdy se po základní části hraje ještě nadstavba?

Mě se to nelíbí. Poslední roky už bylo víceméně rozhodnuto a na zápasy chodilo méně lidí než na základní část. Když je teď liga tak vyrovnaná, tak snad to budou kvalitní utkání i za fantastické kulisy. Jinak bych byl radši, aby se v nadstavbě hrály kola doma, venku, aby to bylo spravedlivé.

Některé kluby jsou zvýhodněné v tom, že hrají všechny zápasy doma...

Přijde mi to nespravedlivé, protože v ten daný moment hraje ten lepší klub doma. Slavia a Sparta a pak jede Slavia třeba do Ostravy... nevím, no.

Na závěr ligy se asi s ohledem na vyrovnané výkony budou těšit i nefotbaloví fanoušci, co myslíš?

Bude to strašně zajímavé. Slovácko má o zápas méně, protože nehráli v Jablonci. Slovácko je pro mě obrovsky pozitivní překvapení posledních ročníků. Nejen v lize, ale i v pohárech hráli fantastické zápasy. Kromě toho selhání, kdy vedli 2:0, hráli proti deseti a nakonec hráli 3:3, což byla škoda, protože jinak by ze základní skupiny Konfereční ligy postoupili. Hlavně sehráli fantastické dva zápasy proti Kolínu, kde je dvakrát zařízl rozhodčí, což byla obrovská ostuda na evropské úrovni.

Teď je pro mě je taky pozitivní překvapení Bohemka. Ta hraje fantasticky hlavně venku, tam hraje ten svůj běhavý fotbal a do toho dávají více kvality a je strašně příjemné se na tu tabulku koukat, protože je to zajímavé. Do toho ta vyrovnaná Sparta a Slavie a je na co se těšit.

Čtěte také

Z trenérů vzpomínám rád na Jindru Trpišovského a Camerona Toshacka, říká Folprecht

Máme my nějaké šance prolomit Konferenční ligu, dostat se do Evropské ligy, potažmo Ligy mistrů? Třeba konkrétně Slavia...

Máme, protože historicky, pravidelně několik let Slavie byla konkurenceschopná Evropě. Dokázala hrát úžasné zápasy s Barcelonou, s Dortmundem. V některých utkáních fanoušci šíleli, když se postoupilo v posledních minutách, to byla atmosféra neskutečná. Český fotbal by potřeboval, aby tam byla nejen Slavia, ale i víc klubů. Abychom nejen v koeficientu sbírali více peněz pro český fotbal, protože z toho pak mají výhody i ostatní kluby, když mohou nakupovat od ekonomicky slabších a pomáhat jim tím. Bohužel, u nás je jediným a největším přínosem ty evropské poháry. Podpora sportu v České republice by se měla zlepšit, protože tady furt lítají miliardy co se týče zbraní a různých témat, ale co se týče sportu, tak je to až trapné. My pořád o něčem mluvíme, ale nevidím nic nového. Nevidím investice do stadionu, sportovních center. Stadion pro Martinu Sáblíkovou, ale to jsou takové řeči. Když se podíváme do zahraničí, tak je až s obdivem, jak v těchto podmínkách dokážeme vychovat sportovce.

Měly by ale uspět i ostatní kluby...

Když hraje jakýkoliv český mančaft v Evropě, tak mu samozřejmě fandím a není to jen kvůli bodům, přijde mi to přirozené. Není to vždycky o penězích, ale i o lidech a ty lidi tam můžete dostat, jen když je zaplatíte. Bez peněž se to dělat nedá.

Finanční stránka ale hodně dominuje, ne?

Ano, ale i zázemí je strašně důležité. I prostředí kultivuje lidi, nejen sportovce, ale i diváky. Vidíme to třeba u O2 areny, co se tam všechno dá udělat a jak to lidi baví. Kdybychom měli více kvalitních stadionů, nejen na fotbal, tak i ta výchova se dělá lépe. Potřebujeme být konkurenceschopní ostatním sportům, které se dělají v teple v hale. Fotbal bolí, v mraze, ve sněhu...

Fotbal je prostě letní hra, není to hra na sněhu.

Hledat optimální termíny se pokoušíme už hrozně dlouho. Musíme se ale přizpůsobovat evropským termínům. Pokud Slavia nebo Sparta nebudou hrát v tu dobu ligu, ale přáteláky, tak nemají šanci se pak zapojit do jarních kol v evropských pohárech.

Ty jsi určitě ještě pamatuješ fotbal na škváře, že?

Abych byl upřímný, tak ona dobrá škvára je lepší než horší umělá tráva. Na čem občas vidím běhat mladé děti, to je šílený.

Národní tým čeká kvalifikace na mistrovství Evropy a myslím, že máme docela šance na postup?

Dalo by se říct, že je to určitá povinnost postoupit. My to i jako nároďák potřebujeme se dostat na velký turnaj a trochu popularitu českého fotbalu zvednout. Každá taková skupina je zrádná, historie nám to i ukázala, že nejsme příznivci slabších soupeřů a teď si kluci dají pozor. Budeme muset vyhrávat a porážet a doufám, že se dostaneme na mistrovství a po delší době tam uděláme nějaký úspěch.

Čtěte také

Pavel Kuka: Po ukončení kariéry jsem tři neděle pil kafe a četl noviny. Ale nebylo to ono

Myslíš, že máme v tuto chvíli možnost mít mančaft jako tehdy na Euru 1996?

V té době se ten mančaft teprve tvořil a to gros měl na mistrovství Evropy v Portugalsku. Tam tenkrát všichni ti Šmicerové, Bergerové, Pavel Nedvěd, Radek Bejbl, Karel Poborský, to byli všechno nováčci. Ale kromě talentu měli i obrovský potenciál, což se potvrdilo i v budoucnu. Čtyři pět kluků bylo v dobrých evropských klubech a nakonec se z toho stal mančaft s obrovským úspěchem.

Hráčů v zahraničních ligách teď tolik nemáme a navíc Patrik Schick je zraněný...

Doufám, že Patrik se samozřejmě uzdraví co nejdříve a na nějakém turnaji zase zazáří, jako na tom posledním. Je to obrovská osobnost a vynikající fotbalista a je to u něj jen otázkou zdravotního stavu. Teď je potřeba budovat mančaft, máme na to dva roky a z těch talentovaných hráčů rozpoznat, kteří mají potenciál na to, aby za dva roky hráli takovou roli jako Šmicer, Suchopárek, Bejbl, kteří v té době hráli v české lize a postupem času se z nich vyprofilovali vynikající hráči a pak díky mistrovství Evropy začali přestupovat do velkých klubů. Karel Poborský do Manchesteru United, Petr Kouba do La Coruňi, Suchopárek do Štrasburku, Radek Bejbl do Atlética Madrid...

Tenkrát tam byl mančaft velice nezkušený, jel se tam zúčastnit, protože když máte ve skupině největší favority Itálii, Německo a nevyzpytatelné Rusko, tak jsme si ani nevybalovali kufry. Nakonec to byla taková fotbalová pohádka, že se to podařilo až do finále. Nám všem se splnil takový klukovský sen, protože hrát finále mistrovství Evropy ve Wembley proti Německu, to se asi nic lepšího nemůže splnit.

Čtěte také

Nezvládli jsme to, lituje bezbrankové remízy s Moldavskem trenér fotbalové reprezentace Šilhavý

Je to zásluhou i trenéra. Mě třeba u Karla Brucknera fascinovalo, že na to šel až vědecky...

To jsi trefil hřebíček na hlavičku, protože on byl vynikající šachový hráč. My jsme spolu na turnajích hrávali šachy a podařilo se mi málokdy vyhrát. Asi to aplikoval i do fotbalu, protože přesně věděl, co chce hrát, byl to stratég. Byl to vynikající trenér nejen u reprezentace, ale i v Olomouci. Tam měl dílčí úspěchy v evropských pohárech a Olomouc hrála i o špičku tabulky. Měli jsme spousty vynikajících trenérů a určitě přijdou i do budoucna.

Šéftrenér reprezentace Jaroslav Šilhavý mi přijde jako fajn chlap. Mně se jako trenér moc líbí. Co na něj říkáš ty?

Já jsem ve střetu zájmů, protože Jarda je jeden z mých nejlepších kamarádů. Trávili jsme spolu spoustu času na hotelích. Už to započalo v Chebu, když jsem byl na vojně, pak jsme se potkali ve Slavii, obývali jsme na každém hotelu společný pokoj, a to i v reprezentaci. Mám na to podobný názor, ale jsem ovlivněn tím, že je to můj velmi dobrý kamarád. Trenéry ale hodnotíme podle výsledku, tak musíme počkat, jak se mu bude dařit a podle toho ho bude hodnotit veřejnost a my se potřebujeme dostat na mistrovství Evropy.

Když jsi končil kariéru, tak ses loučil v roce 2005 doma na Slavii a proti Zlínu jsi dal gól. To byla ta pověstný 154. ligový gól. Poslední zápas se pak odehrával na Baníku a obecenstvo vyvolávalo tvoje jméno...

Jo, to bylo hezký a až trochu překvapivý. Strašně rád jsem tam hrál, odehráli jsme tam hodně utkání za národní mužstvo, a hlavně úspěšných. To byla i kvalifikace na mistrovství Evropy, takže slabší soupeře jsme hráli v Ostravě a tam jsme měli vynikající kulisu. Opravdu tam dokázali fanoušci vytvořit vynikající kulisu, takže nás tlačili dopředu.

Škoda, že stadion Bazaly zase zarůstají trávou. Je to podobný příběh jako Zbrojovka, která hrála za Lužánkama a Petr Švancara se to snaží obnovit...

Tam to ale bylo myslím z nějakých objektivních důvodů, že se to tam propadalo. Teď tam mají tréninkové centrum a nezarůstá to tam jako Lužánky, ale že to tam funguje, mají tam tréninkový areál. Stadion ve Vítkovicích se zkultivoval, rekonstrukce se povedla, a pokud se ten stadion naplní, tak je tam úžasná kulisa. Chápu ale, že to není to, co by si fanoušci představovali.

Ty jsi ukončil fotbalovou kariéru a už jsi měl dopředu záložní plán, že zůstaneš u fotbalu, když si se pak stal sportovním ředitelem v Příbrami?

Neměl jsem žádné plány, chtěl jsem si hlavně od fotbalu odpočinout. Člověk má pocit, že když něco takhle dlouho trvá, tak už aby to skončilo. První dva tři týdny jsou příjemné, ráno čtete noviny, pijete kafe a svět vám připadá zalitý sluncem. Když je ale člověk zvyklý na režim a na to, že mu někdo něco naplánoval a musel to splnit, tak je najednou prázdno a díra. Pak sáhnete po něčem, co třeba nebylo úplně vždy to správné. Já ty kopačky nepověsil na hřebík úplně, hrál jsem do 53 let, nejdřív za Votice, pak za Psáry, kde i bydlím.

No dobře, ale za Psáry hraje kde kdo...

No, kde kdo ne zase. Postupovali jsme, máme tam krásné hřiště a krásnou hospodu. To mě bavilo.

A k tomu sportovnímu řediteli u Jardy Starky v Příbrami nebo na Žižkově, což jsi i sám přiznal, že byla se Žižkovem chyba...

Vždycky nemůže vše klapnout, aby vše fungovalo. Bylo to také obrovské učení přestoupit z pozice fotbalisty, kde je vše nalajnované a starají se o vás. Ten rozdíl je obrovský. Je úplně jedno, jestli je to jiná pozice ve fotbale a trvá to dlouho. Ze dne na den se nikdo sportovním ředitelem, ani jakýmkoliv jiným manažerem stát nemůže.

Čtěte také

Metodik fotbalu Plachý: Ideálním stavem by bylo, kdyby fotbaloví trenéři učili tělocvik na školách

Tomáš Rosický je ve stejné pozici na Spartě. Ze dne na den dostaneš nabídku, pojď dělat sportovního ředitele a nevíš nic? Nebo jdeš na kurz?

Nevíš o tom v podstatě nic a záleží, jakými lidmi jsi obklopen. Jak v Příbrami, tak na Žižkově byli úžasní lidé, co mi strašně pomáhali. Byly to věci, o kterých jsem vůbec netušil, že existují. Bylo to dobré, byla to dobrá průprava. Mě ty věci baví poznávat, učit se. Ve fotbale jsem prošel skoro vše, vidím to z pozice hráče, teď i agenta. Pak máte ten nadhled úplně jiná a rozumíte třeba i té protistraně, která to vnímá trochu jinak. Je to obrovská výhoda.

Ty ses stal ještě ředitelem stadionu Eden, jestli se nepletu? Co to znamená?

Byl tam nějaký pokus propojit dvě společnosti, já byl oslovený, ale nakonec se to nepovedlo. Měl jsem obrovské štěstí v tu chvíli, tenkrát jsem se propojit s panem Adolfem Šádkem z Plzně, viděl jsem, jak se teprve staví stadion, a řekli jsme si v kanceláři takovou pohádku, že kdyby to náhodou vyhráli, tak že je stadion připravený pro ně, aby nemuseli hrát u konkurence na Spartě. Nabídl jsem jim docela zajímavé podmínky, že když se probojují do Ligy mistrů, tak vytvoříme optimální podmínky na Slavii. Pak byla ta plzeňská pohádka, neuvěřitelný los, Barcelona, AC Milán... byly to do posledního místa vyprodané zápasy. V té době se Slavii moc nedařilo, což mě samozřejmě bolelo, ale i tohle to nastartovalo, že se najednou objevili zájemci a viděli, že to může fungovat. Kulisa byla úžasná, pak se to podařilo a na to se navázali noví majitelé Slavie a teď stadion slouží. O tom to všechno je.

Míchat kluby, to asi není pro fanoušky to pravé ořechové. Stejně jako když František Straka šel do Slavie ze Sparty...

Toho asi lituje dodnes. Některé věci se asi nemají dělat. Nevím, asi jsem stará generace, ale tyhle obojživelníky nemám rád. Říkám to samozřejmě v legraci. Je spousta klubů v Evropě a nemusíte jít zrovna ze Sparty do Slavie, kde je rivalita obrovská. Možná je to dané tím, že jsem tam přišel v šesti letech. Pořád ve mě přetrvává, že se to nedělá.

Co Pavel Kuka dělá teď?

Pracuji pro pana Pavla Pasku, pro agenturu, která zastupuje hráče. Strašně mě to baví pracovat s mladýma klukama, koukat na dorostenecký fotbal a vidět spoustu talentů, co tam běhají. Někdy odhadnout, jestli to je, nebo není ten správný. Komunikace s hráči mě pořád dělá trochu mladším, než jsem. Snažím se v komunitě mladých lidí pracovat, prostě mě to baví. Nevím, jestli mě to omlazuje, ale je to strašně fajn. Jste pořád u hřiště a vidíte ty krásné věci. Máme spoustu talentů od 15 do 19 let, jen se nám nějak nedaří je v tom dospělém věku přetransformovat, aby to, co předváděli v mladých letech, jim zůstalo i v profesionálním fotbale. Česká liga mě někdy trochu trápí tou bojovností a menší fotbalovou kvalitou.

Co tělo, funguje? Hraješ taky hokej, ale stojíš v bráně. Co kolena?

Nechápu to, ale ten fotbal bolí. Na jakékoliv úrovni. Kolena, kotníky, klouby, ale z hokeje, kde se člověk daleko víc zpotí a vydá daleko víc energie, tak nebolí vůbec nic. Občas jsem teda unavenej, ale nebolí mě nic. Udělám tolik rozkleků, ale jsem brankář samouk, Dominik Hašek, plácám se tam, mám svůj styl. Než mě přečtou, tak je konec zápasu a koukají na mě, co tam dělám. Strašně mě to baví, hrajeme s bývalými reprezentanty, scházíme se třikrát týdně. Je bezvadné už jen to, že se potkáváme.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík