Bednář: V Premier League se řeší každý detail. Sebemenší nedostatek v Anglii vás může vyškolit
Hostem středečního pořadu Na place s moderátorem Pavlem Nečasem byl bývalý fotbalista Roman Bednář. Jak dlouho vydržel po oficiálním konci kariéry bez fotbalu? Jak ho baví práce fotbalového experta? Jakým stylem fotbalu se chce prezentovat jako trenér třetiligového Motorletu Praha? Ovládal ve Skotsku angličtinu, i přesto, že maturoval z němčiny? Jak se zrodil jeho přesun ze Skotska do Anglie? Jak vzpomíná na fanoušky v Turecku? Poslechněte si rozhovor.
Jaké bylo tvoje rozhodování po konci profesionální kariéry ohledně dalších životních kroků?
Už když jsem byl v Premier League, tak mi táta říkal, že fotbalová kariéra je krátká a co jako pak budu dělat. Začal jsem nad tím tedy přemýšlet relativně brzy. Začal jsem si psát určitá hesla, motta a tréninky. Je pravdou, že když jsem ve 33 letech skončil s fotbalem, tak jsem toho byl hodně nasycený. Za dva měsíce po konci mi to ale začalo chybět, takže čtyři měsíce po oficiálním konci jsem začal trénovat.
Nyní mě baví dynamika hráč-trenér. Teď v roli trenéra Motorletu jsem na správném místě. Jsem plný energie a chci být na hřišti. Za deset let budu chtít třeba pokračovat v roli sportovního manažera.
Tvrdíš, že chceš dělat fotbal podle toho, jak ho vidíš ty. A jak ho tedy vidíš?
Chtěl bych to dělat pro lidi. Oni si platí peníze za zábavu, tak chci, aby je fotbal bavil. Chci, aby si lidé kupovali dresy hráčů, které trénuji a aby chodili na zápasy rádi.
Jak jsi se dostal k roli televizního experta?
Jednou mi Milan Štěrba z Novy zavolal, zda bych nepřišel na zápas. Chtěl jsem se ukázat, aby všichni věděli, že trénuji, fotbal sleduji. Mají tam dobrou partu a stejně na zápasy koukám doma. Zpětnou vazbu jsem měl takovou, že to nebylo úplně špatné, tak jsem tam zůstal. Imponuje mi profesionalismus a jak na Nova Sport, tak na Canal plus to dělají kluci skvěle. Snažím se pro diváky dělat zábavu.
Jak žena vnímá to, že pořád sleduješ fotbal?
Trochu jsem spolu v dobrém slova smyslu bojovali, ale pochopila, že práce a fotbal mě dělá šťastným. Když v práci udělám, co mám, tak pak přijdu domů šťastný a veškerý volný čas věnuji ženě a dětem. Dřív byl problém, ale nyní už to máme nastavené a jedeme.
Jaký klub je nejbližší tvému srdci?
Je to Sparta. Příběh je takový, že můj dědeček je z Ostravy, přestěhoval se do Prahy a stal se fanouškem Slavie. Měl prvorozeného syna, který byl slávistou. Pak se narodil táta, který chtěl být samozřejmě jiný a rozhodl se, že bude fandit Spartě. Od té doby to jede vše směrem na Spartu. Od dětství tak fandím Spartě.
Jak jsi ovládal angličtinu při angažmá ve Skotsku?
Maturoval jsem z němčiny, takže jsem si pak říkal, jak jsem si špatně vybral. Díky starým počítačovým hrám jsem ale něco věděl. Opravdu jsem ale nemluvil. Dostal jsem skotského učitele angličtiny a tam na severu to nemá s angličtinou nic společného. To jim vážně nerozumíš. Bylo to náročné, ale nakonec jsem se naučil anglicky ve Skotsku. Poté za čtyři a půl roku v Birminghamu si mnozí mysleli, že jsem místní. Natolik jsem měl dobrou angličtinu.
Čtěte také
Jak vzpomínáš na období ve West Bromwichi, kde jsi strávil pět let?
Bylo to skvělé. Jakmile jsem tam podepsal pětiletý kontrakt, tak jsem ho chtěl dodržet. Fanoušci mě tam přijali a hodně jsem si to užíval.
Co tě zaválo do Turecka?
No, v Anglii byly nějaké nabídky, ale nebylo to v Premier League, tak jsem chtěl vyzkoušet něco nového. V Turecku na mě po dvou zápasech koukali, že jsem zahrál skvěle, tak jsem se bohužel zranil. Dva měsíce jsem marodil, paběrkoval a je mi líto, že jsem tam toho nepředvedl víc.
Jak to v Anglii funguje, když se postoupí z druhé ligy do první?
Změní se toho hodně. Není to jako kdyby se postoupilo z druhé ligy do první, ale je to schod jako kdyby se postoupilo ze šesté ligy do první. Ve druhé lize je to někdy válka, fotbalové, ale někdy nejsi potrestaný za chybu. V Premier League se řeší každý detail. Sebemenší nedostatek v Anglii vás může vyškolit.
Není to i psychicky náročné takový tlak?
Já se na to těšil a kvůli tomu jsem tam šel. Vždy jsem se musel adaptovat. Šel jsem z druhé české do první české, ze Skotska, z druhé anglické do první a šlo to vše postupně. Vždy to bylo o něco náročnější. Až jsem nakonec došel do nejnáročnější a nejlepší ligy světa. Život profesionálního fotbalisty je řehole a dřina a rozhodně to není pro každého. Nikdy jsem to tak nevnímal, věděl jsem, že je to náročné, ale chtěl jsem to dělat. Nejlepší liga na světě má být náročná.
