Mým snem je hrát v Anglii, přeje si brankářka Slavie Lukášová. Promluvila i o rivalitě se Spartou

Vypustíme klišé, proč holky hrají fotbal, ale proč zrovna chytáte v bráně?

Možná je to mým vzrůstem, jsem nadměrně vysoká na to, že jsem holka. Když jsem byla malá, hrála jsem v útoku, pak jsem ale začala chytat a zůstala jsem u toho.

A jako malá jste byla malá, nebo velká?

Byla jsem velká už jako malá.

Máte to v genech?

To nevím sama, moji rodiče nejsou vysocí.

A basketbal ve hře nebyl?

To ne, pocházím z Moravy a na vesnici jsem hrála fotbal.

Jste tedy vesnická holka?

Jsem z malého městečka nedaleko Vsetína. Hrála jsem za kluky ve Vsetíně, ale oni pak nechtěli holky v klučičím týmu.

Kluci to nechtěli?

Spíš trenéři...

Bylo to tím, že jste nestačili, nebo proč? Bylo to férové?

Těžko říct, co tam bylo špatně. Ani zpětně to neumím posoudit. Trochu jsem pak zatrpkla a chtěla jsem s fotbalem skončit.

Jak jste se k fotbalu dostala?

Začala jsem si kopat s tátou, on mě dovedl k tomu, abych šla hrát, a zůstala jsem u toho.

Chtěl táta kluka?

Mám ještě bráchu, ale ten nedělá sport.

Ten je starší?

Ne, ten je mladší.

Už měl velkou Olivii, se kterou si kopal a co dělal brácha?

Dělal balet.

Na Vsetínsku? Na kopcích mezi ovcemi?

Opravdu. Ale pak ho to přestalo bavit...

Dostal se s tím někam?

Ne, ne. Skončil s tím chvíli po tom, co začal.

O kolik let je mladší?

O čtyři roky. Je klidnější, spíš studuje.

Jezdí za vámi?

Moc ne. Není čas. Občas, když rodiče jedou do Prahy se na mě podívat, tak jede s nimi.

Čtěte také

Fotbalistka Kateřina Svitková: Před odchodem do West Hamu jsem ještě chtěla uspět se Slavií v Lize mistrů, což se mi podařilo

Kdy jste tedy došla k tomu, že u útoku půjdete do branky?

Už v žáčcích.

Takže jste byla urputná a šla do branky?

Dalo by se to tak říct, ale popravdě jsem za to ráda. Máma nedávno říkala, že jí občas píšou moji staří trenéři a gratulují.

A uvědomují si, že málem se to kvůli nim nestalo?

Těžko říct, popravdě nevím, jak to brali. Ta moje zatrpklost už je ale dávno pryč.

Jak došlo k tomu, že jste se dostala až do ženské fotbalové reprezentace?

Hrála jsem za kluky na vesnici, ale od 15 let už kluci nemohou hrát s holkama. Pak už musí holky hrát v holčičím klubu. Nevěděla jsem kam, tak jsem šla do Valašského Meziříčí do žen.

Jak šla?

Přestoupila jsem, ten klub tam byl nový a sháněli hráčky.

Jak se to ale podařilo?

Myslím, že táta se s někým z vedení znal a věděl, že zakládají nový klub. Pak jsem v přestupním období přestoupila. Po asi dvou letech jsem šla do Slovácka.

Slovácko si vás taky našlo?

Šla jsem na střední školu, na internát a už jsem tam pak hrála.

Pořád to ale bylo blízko v dojezdové vzdálenosti?

Chtěla jsem hrát fotbal, ale mohla jsem jezdit domů. Věděla jsem, že budu muset obětovat pohodu domova.

To jste si uvědomovala už v tak mladém věku?

Měli jsme tréninky každý den, byla tam i ta škola, kterou jsem chtěla studovat – střední odborná škola a obor sportovní management.

Do kolika let byste chtěla fotbal hrát?

Tak do 40 let, to by šlo.

Cestou nějaké rodinné záležitosti?

To si teď popravdě nedokážu moc představit.

Ale biologické hodiny můžou jednou zatikat?

Určitě bych chtěla mít rodinu, ale uvidíme.

Co studujete teď za školu?

Sociální práci. Je to v podstatě pomoc lidem po fyzické stránce. Vnitřní stránka je psychologie a sociální práce je ta vnější stránka. Pomoc se zajištěním obydlí, pomoc dětem, rodinám s dětmi, domovy seniorů a tak. Je tam velká škála cílových skupin.

Ze Slovácka se vám pak ozvaly oba české velkokluby?

Můj bývalý trenér mě trénoval v mládežnických reprezentacích, byl zároveň trenér brankářek ve Slavii a ozval se mi s nabídkou. Pak se to řešilo s celým vedením.

A uzrálo to, když Barbora Votíková odešla do francouzského PSG?

Já jsem přišla, když byla ještě ve Slavii.

Dělaly jste spolu i ty stories na instagramu? Ona byla na sítích dost aktivní...

Občas jsem se na nějakém videu objevila, nevadí mi to, ale nejsem ten typ. Když to byla videa z tréninku, tak jsem byla součástí.

Jste s Bárou v kontaktu?

Ano, napíšeme si, popřejeme si hodně štěstí do zápasu. Jak se zranila, tak jsme v kontaktu, ale není to takové, jako když jsme spolu byly každý den na trénincích.

Jak probíhá rivalita v ženském fotbale mezi Spartou a Slavií?

Řekla bych, že v derby je to v podstatě stejné. Jsme hodně velcí rivalové a nehraje se na to, že jsme spoluhráčky z reprezentace nebo že se známe a jsme kamarádky. Je to derby a ať už Sparta, nebo my, chceme ho vyhrát.

Vy máte minimálně dva vzájemné zápasy za rok?

Teď, jak je ta ligová nadstavba, tak tam se taky utkáváme, takže většinou čtyři až pět derby za sezonu.

Výsledky končí docela těsně, nebo ne?

V minulé sezoně jsme vyhrály 4:0, poslední derby bylo 2:2.

A chodí hodně lidí?

Na derby ano, není samozřejmě taková návštěvnost jako v zahraničí, ale je znát, že jde o derby.

Není vám líto, že vás chlapi nenechají hrát na jejich stadionech v Edenu a na Letné?

Je nám to líto a myslím, že kdyby to bylo na těch hlavních stadionech, tak by ta návštěvnost byla větší, ale na druhou stranu v Horních Měcholupech jsme doma, jsme tam zvyklé. Bylo by to fajn, ale už je to tam pro nás domácí.

Chodíte se dívat na chlapský na fotbal?

Chodím, ale není to tak často. Nejsem skalní fanoušek, ale když se jedná o větší zápasy, tak samozřejmě zajdu.

Můžete se tam inspirovat?

Jsou to hodně velké rozdíly, ale určitě se tam dá pár věcí najít.

Jste dobrá i jako libero?

Myslím, že jo. Snažím se číst hru, byla jsem tak vychovávaná, abych hrála nohama snažila se číst hru a pomoct týmu.

Kdo jsou vaše kamarádky z týmu?

Bavím se se všema, ale nejvíc asi s mojí spolubydlící Martina Šurmovská, takže s ní a Míšou Khýrovou.

A ty hrají na jakých pozicích?

Martina je střední záložník a Míša obránce.

A zařvete na ně třeba při hře?

Dokážu to, ale jsem spíš taková, že na ně nechci křičet sprostě. Snažím se to vysvětlovat v dobrém. Většinou to jsou klasické pokyny.

Máte ráda standardky?

Hodně na nich teď pracujeme, abych využila svoji výšku a mohla holkám pomoct. Snažím se chodit do centrů a pomáhat.

Když koukám na ženský fotbal, přijde mi, že gólmanky nemívají tak skvělý odhad na to, jak se míč chová ve vzduchu. Dá se to číst?

Je tam hodně okolností, ovlivňuje to vítr a tak, ale dá se to naučit. Je to o tom si to nachytat a čím víc opakování, tím je gólman lepší. Baví mě ta píle a snaha se naučit to, v čem nejsem tak dobrá, a zlepšovat se.

Co to je za věci, které vám nejdou?

Asi nejvíc levá noha, protože jsem pravačka.

Takže zůstáváte i po tréninku?

Spíš chodím dřív na trénink, abych měla víc času.

Ze Slavie i ze Sparty je to krůček do reprezentace. Jsou tam i hráčky z jiných než zahraničních týmů?

Občas tam jsou hráčky ze Slovácka, ale většinou to jsou zahraniční hráčky nebo ze Slavie a ze Sparty.

Jaké to je nastupovat v dresu české reprezentace?

Vždycky to byl můj sen dostat se do A-týmu, protože není nic víc. Prošla jsem si všemi mladšíma reprezentacemi, tak to áčko bylo nejvíc. Když jsem byla poprvé povolaná, tak to byl skvělý pocit.

Dostala jste se hned v tom prvním utkání na plac?

Ne, to ne, ale kryla jsem záda a čekala na svoji chvíli.

A kdy jste tedy poprvé reprezentovala?

Myslím, že to bylo až po roce. Ten první zápas se mi ale vůbec nevydařil, prohrály jsme, já jsem udělala chybu, když jsem špatně vyběhla. Bylo to na turnaji ve Španělsku a myslím, že jsme hrály s Polskem. Šla jsem tam ve druhém poločase, což je těžší.

Co zranění?

Musím zaklepat, že se mi zatím vyhýbají. Typické zranění brankářů jsou ale zlomené prsty. Teď jsem měla přetočený prst, z vrchu mi na něj narazil míč. Jinak se mi ale velká zranění vyhýbají.

A jste na ně případně připravená?

Na to se moc připravit nejde. Snažím se regenerovat a kompenzovat, ale něčemu prostě zabránit nejde.

Když se vrátíme k té chybě v zápase s Polskem, tak to je dobré, že vás i přesto nechali v reprezentaci, ne?

Myslím, že to dokazuji i výkony ve Slavii a svojí prací na sobě. Každému se stane, že udělá chybu, ale snad mi věří.

Teď se vám ale vydařil zápas v Brightonu, že? Co to bylo za zápas?

Bylo to přátelské utkání proti Anglii, což jsou úřadující mistryně Evropy a my jsme jim přerušily řadu vítězství a bylo to opravdu skvělé. Obrovská divácká kulisa, to jsme my jako hráčky ze Slavie a ze Sparty ještě nezažily.

Které holky mohou být zvyklé na velkou diváckou kulisu?

Kačka Svitková z Chelsea, Andrea Stašková a i Bára Votíková z Francie.

Dočetl jsem se, že jste se ani neslyšely?

V určitých momentech zápasu, když začali diváci fandit, tak ne. Ale snažila jsem se to vypustit a soustředit se na zápas. Zpětně si to ale vybavuji hodně. Mám to většinou tak, že po velkém zápase jen sedím a jedou mi myšlenky. Když jsme přijely domů, začalo mi to teprve docházet.

Co přesně?

Že jsme jim přerušily tu zápasovou šňůru a nedostaly gól.

Kolik měli střel na vaší branku?

Myslím, že jedenáct, na bránu asi pět. Musela jsem vytáhnout tři kritické.

Co to bylo za šance?

Ve druhém poločase na mě šla sama útočnice, dvakrát z úhlu. Jednou jsem ji vykryla a trefila mě do břicha, pak v dalším případě mě chtěla obejít a já jí to špičkou vykopla.

A pak šla ještě jednou sama?

Jo, jo, ale Petra Bertoldová to zachraňovala na čáře, ale já se toho ještě dotkla.

Nepodcenily to ty Angličanky?

Těžko říct, před tolika fanoušky asi ne. Spíš my jsme to dobře ubránily.

A měly jste taky šance?

Měly jsme pár rychlých brejků a mohly jsme zahrozit.

Kam byste chtěla, aby vaše kariéra směřovala?

Mým snem je hrát v Anglii. Chci se fotbalu věnovat tak, abych hrála na profiúrovni v zahraničí a Anglie je sen.

A když by byl zájem třeba v Německu nebo ve Francii?

Zahraničí je můj sen, nevím, co přijde, ale jednou v životě bych určitě chtěla hrát v Anglii.

A za jaký klub?

Za Arsenal.

Slavie s Arsenalem taky hrála, ne?

Ano, dva roky zpátky i loni. V prvním zápase jsme prohrály, v tom druhém to bylo milosrdnější.

Koho byste si tam sebou vzala?

Těžko říct, jak to přijde a jak se bude vyvíjet život. Určitě bych tam chtěla být s někým, ale nejsem taková, že bych chtěl někoho ovlivňovat v rozhodnutí, že by se mnou musel jít, protože jdu já.

No a ideální stav? Nějaká láska a chytat za Arsenal?

Jo, to by šlo. Ale se sportem je to hodně těžké, protože to znamená od rána do večera věnovat se sportu.

A dovedete si představit, že byste tam pak po fotbale dělala tu sociální práci?

Asi bych pak spíš chtěla dělat sportovní psychologii. Sportovního psychologa. Je to důležitá část sportu, které moc lidí nevěnuje tolik pozornosti.

Hlava je důležitá?

Ano, moc lidí si to neuvědomuje, že je to důležité, tak bych se tomu chtěla věnovat.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík