,,Má tohle zapotřebí?“ Folprecht o pěstí od fanouška a urážení maminek

Sparta ve včerejším šlágru 29. kola porazila Plzeň 2:1 i díky brance Ladislava Krejčího z penalty, kterou proměnil ve 14. minutě nastavení. Co na zápas říkáš?

Musím si přihřát polívčičku, protože, jak jsem začal dělat experta, tak mi začalo na Twitteru nebo Instagramu psát hodně lidí a ptá se mě, jak to dopadne. Velké zápasy mezi Spartou, Slavií a Plzní jsou v letošní sezoně hezké. Liga je vyrovnaná a dost mě to baví.

Koncovka utkání byla opravdu vyhrocená. Tomáš Chorý před pokutovým kopem, který zahrával Krejčí, chytil sparťanského kapitána za rameno a něco mu říkal. Co to tak mohlo být?

Určitě mu říkal něco ve smyslu, že letos už jsi dal všechny penalty, tak jednou musíš minout. Také určitě zmínil, že brankář Jindra Staněk ví, kam to Krejčí kope. Zároveň tam musela přijít i nějaká nadávka hrubšího zrna. 

Co soupeři na hřišti řekneš, abys ho vykolejil?

Na hřišti se setkáš i s ostrými nadávkami, třeba i na rodinu. Marcel Gecov byl zrzavý, tak se celý život na hřišti potýkal s tím, že mu nadávali do zrzka. Když měl někdo velké uši, tak dostával fórky tímhle směrem. Snažíš se protihráče rozhodit.

Čtěte také

Fotbalový kouč Lavička: V týmu jsem vždy sázel na charakter člověka. Z trenérů mě nejvíc ovlivnil Ježek

Jakou část tvého těla soupeři vypichovali?

Asi žádnou. Říkali mi, že jsem krásně svalnatej, což mě nenaštvalo (smích). Ve většině týmů ale máš nějakého hráče, kterému je úplně jedno, že zajde za určitou hranici. 

Nadávky hráčů

Vykolejilo tě někdy ostré chování protihráčů?

Nikdy. Mně to bylo celkem jedno. Pamatuji si, když jsme v dorostu hráli proti Příbrami, tak mě celý zápas okopával zrzavý záložník a ještě mi k tomu nadával. Zkoušel to na mě klasicky s hláškami typu: "tvoje máma". Tak jsem mu řekl, že moje máma už nežije a najednou jsem u něj viděl ten stud a zamyšlení, zda to nepřehnal. Samozřejmě už jsem to ale také nikdy nepoužil takovou odpověď, ale bylo to zajímavé. Nadávky jsou a budou vždy. Nadává se i z metru na rozhodčího, takže nemůžeš trestat hráče, že si nadávají mezi sebou. 

Kdo z hráčů v české lize je známý tím, že rád provokuje?

Z mých spoluhráčů byl hodně prostořeký Roman Potočný. Ten měl plnou pusu řečí na spoluhráče i protihráče celých devadesát minut. To popichování a slovní nadávky fungují především na mladé hráče. Když třeba Tomáš Řepka ve třetí minutě zahlásil mladému útočníkovi, ať mu tam neleze, že mu zláme nohy. Dovedu si představit, že tam jako devatenáctiletý útočník opravdu nepůjdu a budu běhat radši k druhému stoperovi (smích). Když jseš mladší, tak tě rozhodí víc věcí.

Kdo je naopak největší slušňák?

Těžké to mají třeba cizinci, když jim nikdo nerozumí. Nebo teda těžké... Když jsem byl v cizině, tak jsem nadával česky. Na Kypru jsem nadával víc hráčům i rozhodčím, protože jsem měl pocit, že mi nerozumí. Rozhodčí asi tuší, že jim nadáváš, ale je to někdy výhoda, když ti nerozumí. 

Zažil jsi někdy situaci, že tě trenéři nabádali k tomu, aby jsi některého hráče slovně vyprovokoval?

Vybavuji si zápas, kdy jsme s Libercem hráli proti Spartě a Bořek Dočkal dostal červenou kartu za loket na Radima Breiteho. Já s Radimem jsme se pohybovali uprostřed hřiště, kde jsme Dočkala potkávali a naším úkolem od trenéra Trpišovského bylo ho vyprovokovat. Radim je v tomhle ohledu daleko lepší než já, takže mu to šlo prvních třicet minut dost dobře, pak dostal Bořek Dočkal červenou kartu. Zažil jsem i trenéry, kteří znali hráče z druhého týmu, tak nám v přípravě na zápas poodkryli jejich soukromí. Prostě se to děje.

V tom slovním boji nadávek je určitě odborník Zdeněk Houštecký ze Slavie, ne?

Toho chcete mít na své straně. Pokud to tak není, tak je to pro vás nejhorší člověk na světě, hrozně mu nadáváte a nenávidíte ho.

Vždyť on vypadá jako milý chlapík. Co to do něj vždy vjede?

V normálním životě by se pro tým rozkrájel, ale on musí jít za nějakou tu hranici. On vylítne nejen ve fotbale. Když jel třeba autem a někdo mu tam na přechodu skočil, tak byl schopný vyskočit ven a toho člověka honit po náměstí, proč to udělal.

Folpi, ty jsi na hřišti byl asi taky docela upovídaný, že?

Taky jsem ostatním hráčům nadával, hrozně jsme si dávali třeba s Kubou Radou. Vždy jsme proti sobě hráli uprostřed hřiště, takže jsme se kopali, nadávali si. Jakmile skončil zápas, tak bylo všechno dobré. Někdy se těmi nadávkami trochu víc dostaneš do zápasu, ale určitě jsem to nepřeháněl.

Rozesmál tě někdo během zápasu, že pronesl opravdovou perlu?

Úplně si nevybavím nic konkrétního, ale často se stává, že tam proběhne nějaký vtip. Občas si s protihráčem postěžuješ i na vlastního spoluhráče, jak to zase hraje. Dělal jsem to třeba na Kypru, kde jsem se potkával s Honzou Lecjaksem. 

Folpi, byl jsi někdy jako fanoušek v kotli?

Myslím si, že v pravém kotli ne. 

Čtěte také

České Budějovice odsoudily útok pořadatelské služby na fanouška, incident začala řešit policie

Incidenty fanoušků

Co říkáš na incident, který se stal po nedělním zápase mezi Českými Budějovicemi a Jabloncem, kde ochranka zmlátila fanouška Jablonce za to, že vylomil z tribuny sedačku?

Určitě ten trest nebyl úměrný tomu, co ten fanoušek udělal. Nechápu lidi, kteří jdou na stadion trhat sedačky, ale na druhou stranu ty security, kteří jsou v práci, nemůžou takto kopat do ležícího fanouška. Jsou to strašné záběry a je mi z toho na zvracení. České Budějovice musí rezolutně zakročit a říct, že končí spolupráci s agenturou, která dohlížela na bezpečnost. Přijde mi, že poslední rok se snažíme pracovat na tom, aby se fotbal jako produkt zlepšil a pak se stane toto. Lidé, kteří fotbal ani nesledují, tak si najednou řeknou, že jsou to bezmozci a vrhá to špatný stín na celý fotbal. 

Největší fotbaloví fanatici nemusí být úplní experti na samotnou hru nebo ne?

Myslím si, že to úplné jádro, ti ultras, nejsou úplní experti. Tolik tomu nerozumí a spíš si v tom jedou svůj sport, že jde o jejich tým proti jinému. Spíš se jedná o souboj mezi fanouškovskými tábory. 

Největšími srdcaři jsou fanoušci, kteří stráví celý zápas otočení zády ke hřišti, ale zároveň čelem ke kotli, protože určují rytmus fandění.

Je to tak. Toho kotelníka víc naplňuje to fandění, než samotný fotbal. Jeho naplňuje to, že to řídí a organizuje. 

Myslíš si, že se v Česku děje to, že se dva fanouškovské tábory domluví a jdou se před zápasem poprat?

Nevím, zda v Česku, ale viděl jsem na internetu videa, jak se to děje třeba v Polsku. Domluví se, že se sejdou na poli a jde tam proti sobě třicet na třicet chlapů.

Měl jsi někdy strach z fanoušků?

Asi ne strach, ale jednou jsem měl divný pocit. Hrál se zápas mezi Slavií a Libercem, s Libercem jsme v Praze vyhráli 2:1. Tehdy jsem byl po nemoci a začínal jsem trénovat. Na zápase jsem byl v civilu a už před zápasem jsem šel na naší lavičku, i když jsem tam neměl, co dělat. Chtěl jsem být prostě s týmem. Byl jsem na střídačce, která je blíž tribuně Sever. V 80. minutě tam z boční strany přiběhl mladej kluk a zavolal na mě, ať k němu jdu. Jako naivní blbec jsem si myslel, že někoho z nás zná a chce ho pozdravit. Vstal jsem, podíval se na něj a on mi dal pěstí. Uhnul jsem a on mi jí štrejchnul přes ucho. Koukal jsem jak puk, on mi jí takhle ubalil. Náš náhradní gólman Vašek Hladký tam strašně seřval sekuriťáka, který tohle má přesně hlídat. Napadl mě kluk, kterému mohlo být sedmnáct až dvacet let. Říkal jsem si, jestli tohle má někdo opravdu zapotřebí? Byl jsem z toho trochu smutný, ale hlupáka potkáš všude.

Co si myslí o tvrdém souboji Marca Materazziho a Zinedine Zidana ve finále mistrovství světa v roce 2006? Jaké hlášky používal záložník Plzně Pavel Horváth na mladé vycházející hvězdy, které přijížděly v roli soupeřů na západ Čech? Jaké zkušenosti má Folprecht s rozhovory, které vedl v italské soutěži? Jak dopadl souboj ve fotbalovém kvízu mezi expertem z pořadu S mikrofonem do Anglie Janem Pěruškou a Zdeňkem Folprechtem? 

První dotek Zdeňka Folprechta|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas