Filip Mrůzek: V golfu je největším konkurentem člověk sám sobě. Vždy je důležité zahrát to, co umím nejlíp

10. srpen 2022

Milovník golfu a moderátor Radiožurnálu Sport Pavel Nečas si do středeční talkshow Na place pozval profesionálního hráče Filipa Mrůzka. Jeden z nejlepších českých golfistů se rozpovídal o tom, proč se nejraději vrací na green do Mariánských Lázní nebo jak pracuje s psychickým rozpoložením během jednotlivých turnajů. Proč nebude nervózní na prestižním Czech Masters, které startuje už příští týden? Poslechněte si celý rozhovor s úspěšným českým golfistou.

Filipe, hned po rozhovoru jedete do Berouna, kde budete obhajovat loňské vítězství na Czech PGA. Loni jste tam zahrál neskutečné číslo - mínus deset. Můžete mi vysvětlit, jestli je to normální?

Doufám, že ano. Někdy se to prostě sejde a v tom je golf krásný. Tehdy to bylo jedenáct birdie bogey a sedm parů.

Zahrál jste rekord hřiště v Berouně, 62 ran, což je neskutečné.. Beroun hrajete docela často, i když jste členem v Mariánských Lázních. Je to tak?

Ano, jsem členem v Mariánských Lázních, ale od letoška hraji za Albatross Golf Resort. Je tam krásné prostředí na trénování, ale v Mariánkách jsem vyrůstal celý svůj život.

Dočetl jsem se, že tvrdíte o Mariánských Lázních, že je to nejkrásnější hřiště. Opravdu?

Myslím si, že ano. Mariánky jsou pro mě srdcovka, všechno jsem se tam naučil a i ta tradice tam patří. V poslední době tam bohužel úřadoval kůrovec, takže tři obrovské lesy tam zmizely, tím pádem je vidět přes jamky na další jamku. Je to asi otevřenější hřiště než si to budeš pamatovat.

V září oslavíte jedenatřicáté narozeniny, což považuji za optimální věk pro golfistu. Jak si věříte před PGA Tour, která zítra startuje v Berouně?

Zjistil jsem, že dávat si nějaké plány dopředu je malinko hektické, i když samozřejmě mám cíle, kterých chci dosáhnout. Říká se, že nejvyzrálejší golfový věk je mezi třiceti a třiatřiceti lety, kdy už člověk má hodně zkušeností a je nejklidnější. Cítím se v pohodě, držím se standardních věcí, které mi vyhovují a jdu turnaj od turnaje a snažím se hrát, co to jde.

Startovní pole je hodně nabité, najde se tam i hodně cizinců. Kdo je nyní největším konkurentem v Čechách?

Upřímně jsem se ani nedíval, kdo tam hraje. Nesleduji to, protože víceméně jdu stejně proti hřišti. Letos hraji dobře a každý kdo tam z té špičky bude, tak dokáže Beroun zahrát dobře. Je to hřiště otevřené na ty čísla pro širší škálu hráčů. Největším konkurentem jsem sám sobě já. Když vím, že zahraji, to co umím, tak se můžu řadit mezi ty nejsilnější.

Psychika v tomto ohledu hraje obrovskou roli. Jak se udržujete v psychické pohodě, aby jste to odehrál podle představ?

Spolupracuji už asi tři roky s Kubou Marešem, což je profík. Máme takové mentální sezení, doporučil mi nějaké knížky, máme to založené na kamarádství. Spíše se snažíme ovládat tu stranu hry, která není vůbec o technice a fyzičnosti. Je to spíše o tom, jak se udržet v klidu, jak dýchat, být v přítomnosti a neřešit, co bude za dvě jamky. To se musí prostě každý naučit.

A když člověk pokazí "jámu", tak na to okamžitě zapomenout a jet dál?

Je to úplně jedno, protože pokazíš jedničku a máš dalších sedmnáct jamek. Člověk se musí naučit jednu věc, že v golfu zkažená jamka neznamená vůbec nic. To je výhoda oproti jiným sportům. Mě to spíše naštve a vybudí k lepšímu výkonu. 

Pocházíte z golfové rodiny, kdy otec Petr je golfový trenér a žena Štěpánka dělá caddie.. 

Občas mi žena caddie dělá, ale je to teď trošku hektičtější s cestováním. Věřím, že se do toho ale zase v příštím roce pořádně obujeme. Nějakým způsobem jsem s ní na tom hřišti nejvíce uvolněný.

Čtěte také

Jste opravdová golfová rodina, neleze vám to už někdy ušima?

Někdy to je hodně o golfu, ale na druhou stranu je dobře, že máme v rodině tu společnou věc. Je to taková vášeň, někdy až úchylnost. Často totiž sleduji nejlepší golfisty a učím se tím.

Vaše žena zastává funkci caddie a má dokonale zmapované hřiště. Nelezete si někdy na nervy?

Ženu mám na golfu spíše jako parťáka, protože já si jinak hodně věcí rozhoduji nejraději sám. Vždy mě uklidní to, když řeším, co budu dál hrát a manželka má stejný názor jako já. Bylo super, že když jsem si nebyl jistý, jak zahrát určitou situaci, tak mi skvěle poradila. Fungovali jsme jako sehraný tým. Navíc kromě času na golfovém hřišti jsme se při cestování na turnaje mohli podívat i do jednotlivých měst a spojili to s dovolenou.

Když sleduji vaši hru, tak žasnu nad tím, že dokážete u jedné jamky strávit diskuzí několik minut. O čem se tam tak dlouho bavíte?

Vždy jde o nastavení obtížnosti daného hřiště. Na větších challengerech máš sektory greenu, které si rozdělíš na čtyři části. Musíme tak myslet trochu dopředu, protože to není jen o tom zahrát ty metry, ale aby člověk mohl další ranou zaútočit na to birdie nebo klidný par. Někdy to vypadá, že u toho spíme, ale ono je to daleko těžší na přemýšlení než u klasických hřišť.

I proto hrozně moc obdivuji práci caddie, který na hřišti nenosí jen hole..

Samozřejmě si plno lidí řekne, že tam nosí jen hole, ale profi caddie zná mnohdy hřiště víc než samotný hráč. Kolikrát jsou na turnaji i dříve než my.

Když přiletíte na nějaké hřiště, které moc neznáte, tak si jdete lehnout a Štěpánka jde na hřiště?

Ne, vždy jdeme na hřiště společně. Kolikrát to hrajeme naslepo a jen podle mapy, aby člověk věděl, kde ho čekají překážky. Zvažuješ jednotlivé možnosti, kam to zahrát. Je to sice alchymie, ale pak už jdeš většinou uvolněné rány a víš, co dělat. 

Co je potřeba udělat, aby člověk postoupil z Challenge Tour do European Tour?

Já vlastně skončil osmdesátý na final stage z 1100 hráčů a o dvě rány mi uteklo top 65, což by byla plná kategorie na Challenge Tour, celý status na druhou ligu a omezený status na tu první. Takový je prostě golf.

Momentálně působíte v Albatross Golf Resortu, který je považován za nejkvalitnější hřiště v Česku. Z pohledu designu mi to hřiště hodně splývá a přijdou mi jamky hodně podobné. Nemýlím se?

Nejsi první ani poslední, kdo to říká. S čistým designem se tam asi nedá nic moc dělat, protože to hřiště vyrostlo vlastně na poli, kde zasadili stromy. Spíše tam půjde o nějakou úpravu vnitřních jamek. I top světoví hráči ale potvrzují, že na kvalitnějším hřišti než na Albatrossu nehráli.

Za týden tam začíná Czech Masters a letošním obrovským tahákem je Ian Poulter, což je ikona golfu. Jak se cítíte mezi top světovými hráči?

Vždy se na to hrozně těším, protože je to pro mě uvolňující, protože nejsem člen na European Tour a nesbírám tam body. Můžu si zahrát hezký turnaj, vydělat peníze a získat hezké umístění. Je tam pro mě menší stres, protože nemusím zahrát Albatross dobře, abych se dostal někam dál, narozdíl od jiných hráčů, kteří jsou v European Tour. Světová jména, co tam budou, mě zapnou do jiného módu, který mě psychicky vyšvihne daleko výše.

Vizualizujete si ránu, když přijdete na odpaliště?

Snažím se, ale taky mi to někdy nejde. Podívám se nahoru a vidím ptáky a mraky a nevidím, kam ten balon má letět. Spíš se jenom podívám vizuálně na to místo, kam chci hrát a snažím si to zužit. Tiger vždy říkal, že je potřeba si udělat tunel, pruh, představit si dálnici a odprostit se od překážek.  

To znamená se držet pořád ve stoprocentní koncentraci. Čím to napětí uvolníte a jak relaxujete?

Přímo na tom golfu si říkám, že nebudu vůbec řešit, co budu hrát po první ráně. Ale třeba deset sekund než se blížím k jamce, tak se podívám, jaké mám zhruba metry. Takže ono se to pak nasčítá.

Mně paradoxně při hraní golfu pomáhá i alkohol, to asi u vás nepřipadá v úvahu, že?

Když bych si dal panáka a pivo, tak na té terase usnu a udělám na pět hodin Supermana. Vůbec nepiju tvrdý alkohol a nesnáším pivo. Loni jsem dal poprvé po devětadvaceti letech první hole in one na Karlštejně a jako cenu jsem vyhrál 365 plechovek plzeňského piva. Táta pivo miluje, takže jsem kartony piva rozdal.

Golfista Filip Mrůzek s moderátorem Pavlem Nečasem v pořadu Na place

Na soukromém zápasu Mrůzek a Zach pro mě bylo neuvěřitelným zážitkem pozorovat, co všechno dokážete s holemi. Je to tím drilem a tréninkem?

Zrovna minule jsme s mentálním koučem Kubou počítali, kolik jsem za život odpálil ran a číslo se vyšplhalo přes milion. I já jsem tipoval úplně špatně, to je opravdu hrozné číslo.

Golf má u nás v republice neustále negativní nálepku. Jak moc to štve profesionální hráče, že je takto skvělý sport označován jako hra horních deseti tisíc lidí?

Štve mě to hrozně moc, protože když bych měl lidem vysvětlovat v jak malých finančních částkách se golf pohybuje, tak by byli překvapení. Koupíš si základní golfový set za deset tisíc korun, obyčejné tenisky a rukavice za tři sta korun a za deset tisíc korun za rok neomezený přístup na jedno hřiště. Proto mi vadí, že to lidí mají zafixované jako sport jen pro bohaté. Samozřejmě někde na světových areálech to bude, ale určitě to není komplexně všude tak drahé.

Hrál jste někdy golf na San Andreus?

Zatím jen na playstationu, ale doufám, že si ho někdy zahraji. Pro mě úplný top, kam bych se chtěl podívat, je Augusta na Atlanta Georgia Masters.

To prý pro rekreanty není úplně hratelné hřiště..

No, asi ne. Tátovo kamarád Alex Čejka říkal, že to není úplně strašné, ale jsou tam ty nejtěžší greeny na světě. Pro představu, když si půjdou lidé zahrát v Česku, tak ty greeny v tomto areálu si zpětinásob na tvrdost a rychlost.

Spoustu golfových posluchačů by zajímal fenomén backspin. V čem tkví jeho kouzlo?

Je to nejvíc o tom, jak dokážeš ten balon trefit čistě. Backspin trefíš nejlépe, když trefíš spodní hranou hole, trefit to středem hole a spodními drážkami, aby balonek dostal rotaci okamžitě. Hrozně lidí dělá chybu v tom, že ho hraje do "řízku", aby ten balon roztočili. Devadesát procent je čistej kontakt, zbytek ti udělá drážka. Základ golfu je prostě balon zem.  

Věnujete i puttování hodně času?

Snažím se být dobrý ve všem. Chci být v golfu dobrý ve všech aspektech hry, které potřebuji. Ta, která není špatná, udělej dobrou a ta, která je dobrá, zkus udělat nejlepší. Základ je určitě green. 

Máte trvalé držení puttu?

Jednou jsem zkoušel obracet ruce, bylo to dobré na krátké putty, ale na dlouhé mi to začalo skákat. Jsem citový hráč, takže pravá ruka dolů a nic nezměním.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: Pavel Nečas , ova

Související