Za trénink spálím i 2500 kalorií, říká taekwondistka Štolbová. Nikdy nechce vědět, s kým jde zápasit

Péťo, jak se holčina vydá cestou bojových sportů?

Už odmalička jsem nebyla úplně na balet. Milovala jsem Rockyho Balbou, na to jsem koukala nonstop. Vždycky jsem chtěla dělat nějaký bojový sport. Furt jsem si doma něco zkoušela, taťka mi na chatě ušil podomácku vyrobený boxovací pytel. Přemlouvala jsem rodiče, táta byl pro, ale máma říkala, že box by nechtěla, tak jsem nějakým záhadným způsobem skončila u taekwonda. Nechtěli mě tam dát, abych nebyla pořád zmlácená a neměla modřiny a vyražené zuby, jako to viděli ve filmu. Skončila jsem u taekwonda.

Je taekwondo v tom kontaktu o tolik jiné?

My tam používáme spíš nohy než ruce, takže je to taky plnokontaktní sport.

Byl to jediný bojový sport, který jsi začala trénovat?

Ano, začala jsem v roce 2009 v první třídě na základní škole a od té doby jedu jen tohle. Dělala jsem předtím nějaké sportovky, ale vždy mě to táhlo k bojovému sportu. Taekwondo bylo i na stejné škole, jako jsem chodila na základku, viděla jsem letáčky a hned s tím přišla domů.

Holky chodí v té době spíš na balet a gymnastiku, tak co tě táhlo k taekwondu?

I na základce jsem měla spolužačku, která dělala taekwondo už od čtyř let. Různě mi to předváděla o přestávce a mě to vždycky táhlo přímo k bojovému sportu. Taekwondo bylo nejjednodušší, kousek od bydliště. Začínali jsme s mým dvojčetem bráchou a měli jsme to jako společný koníček.

Jak velká byla tvoje parta na taekwondu?

Nějaké holky už tam byly, ale tím, že jsem měla bráchu a vždy jsem si víc rozuměla s klukama než s holkama, tak jsem chodila s bráchou a jeho kamarády. Holky jsem poznala až na tréninku taekwonda, sice je nás obecně méně, ale nějaké holky se tam najdou.

V kolika letech ses začala specializovat?

Specializace tam úplně není, ale začala jsem v roce 2009, když mi bylo osm let. Dvakrát denně trénuji od roku 2018, než jsem se kvalifikovala na mládežnickou olympiádu.

Co všechno v tréninku děláš? Jak vypadá tvůj den?

Nasnídám se, jdu na trénink, který je většinou od 7.30, ale trochu se to měnilo. Dříve jsem měla dva tréninky, první od 7.30 do 9 hodin a pak odpoledne. Záleží, v jaké části přípravy jsme. Teď máme dopoledne běhání a posilovnu a odpoledne se zaměřujeme na taekwondo a máme chrániče, lapy a odrážeče. Mění se to, někdy běháme sprinty a někdy máme jen techniky na lapy, z něčeho seskakujeme, trénujeme výbušnost.

Čtěte také

Fotbal, hokej, box nebo skoky na lyžích. Poslouchejte seriál Ženy v mužských sportech

Vy máte při zápase v ponožkách senzory, které měří sílu úderu. Čím se ta síla určuje?

Je to vypočítané na vaši váhovou kategorii. Helma stačí štrejchnout, ale vestu musíte trefit na ten senzor na vestě, což není jednoduché, když se soupeře kryje. Nejde to jen štrejchnout, musíte dát ránu, která je vypočítaná na vaší váhu.

Je nějaký způsob, jak tuhle sílu trénovat?

Kopat, kopat, ale je tam důležitá i ta posilovna. Čím jste silnější, tím je to jednodušší, ale musíte mít přesnost a umět nohu ovládat. Když vidíte místo, kde se soupeř nekryje, tak abyste byli schopni tu sílu trefit do toho místa.

Je pravda, že se dá při tréninku taekwonda spálit 2000 až 2500 kalorií?

Za den to tak mám. Když máme dopoledne a odpoledne trénink, tak jsem schopná tolik spálit.

Čím to je?

Obecně mám rychlé spalování, mívám vysokou tepovou frekvenci. Trénink je navíc dost intenzivní, tak je to asi tím.

Popiš mi trochu pravidla, jak to funguje...

Rozdělila bych taekwondo WTF na dvě podskupiny. Dělí se to na sestavy, což je souboj s imaginárním soupeřem a plnokontaktní zápas, to je to, co dělám já. V klasickém zápase nám změnili pravidla, ze tří dvouminutových kol s minutovou pauzou nám udělali dvě kola a je to jako v tenise, na sety. Když vyhrajete první kolo, druhé kolo, je konec. Jakmile ale vyhrajete jen jedno kolo a soupeř druhé kolo, tak se jde do třetího.

Jak se bodují jednotlivé údery?

Nejjednodušší kop, který trefíte do vesty, je za dva body, s otočkou za čtyři body, do hlavy za tři body, s otočkou za pět. Úder, který můžeme jen do vesty na těle, je za jeden bod.

Jde o to, jak to vypadá?

Ano, musíte to trefit. Za otočku je víc bodů. Jsou tam i napomenutí za zakázané techniky. Nesmíte držet soupeře, když kope a vy mu nohu chytnete, tak je to zakázané. Nesmíte vyběhnout z tatami, když vás soupeř vykope ven, dostane napomenutí, což je bod pro vás. Celkově můžete za jedno kolo získat pět napomenutí, a když to přesáhnete, končíte a vyhraje ten druhý.

Jsou nějaké zápasnice, které jsou známé tím, že sbírají napomenutí do limitu?

Záleží, jak se to v tom zápase sejde. Každou situaci se snažíte využít, jde o to získat co nejvíc bodů. Nemám ale asi žádnou soupeřku, co by takhle sbírala hodně napomenutí.

Jak moc jsou tyhle souboje osobní? 

V zahraničí to tak nemám, ale pro mě je nejtěžší, když se sejdeme na českém turnaji. Povedlo se nám i v kategorii bojovat mezi sebou jako reprezentantky. Když spolu trénujeme dvakrát denně, vidíme se skoro nonstop a máme proti sobě nastoupit. Já vím, že ona zná má slabá místa, ona ví, že já znám ty její. Je to složité, ještě když jsme kamarádky. Chcete vyhrát, ale pořád tam vidíte to kamarádství. Nesmí vás to omezovat, vytěsnit to.

Jak moc si musíš hlídat váhu, když zápasíš ve váhové kategorii do 62 kilogramů?

Tím, že rychle spaluji, tak mi to nedělá takový problém. Mívám maximálně 64 kilo, když jím úplně všechno. Pak jen zmenším porce, vezmu si na trénink mikinu a jde mi to samo. Spíš mám problém přibrat do té vyšší olympijské váhové kategorie do 67 kilogramů.

V roce 2021 jsi vybojovala stříbro na mistrovství světa a byla to vůbec první česká medaile z taekwonda v dospělé kategorii. Čím to je, že v juniorech to jde a u dospělých medaile zatím tolik necinkaly?

Ten rok, co vám je osmnáct let, tak jste kvalifikovaní jako senior a můžete už zápasit s člověkem, které mu je 25 let. Hrozně hrajou roli zkušenosti. 

Tobě to cinklo, když ti bylo 20 let. Čím to je, že ti to vyšlo?

Sešla se forma.

Máš stříbro i z letošních Evropských her. Ve finále si ale ještě 20 vteřin před koncem vedla, jak moc velké zklamání byla ta prohra?

Zklamání to nebylo. Byla to moje soupeřka, kterou jsem znala a věděla, do čeho jdu. Dala jsem do zápasu všechno, bylo to i vidět, když jsme šly do třetího kola. Přelévalo se to, ona znala mé techniky a já její. Bylo těžké něco vymyslet a dát ten bod.

Letos jsi byla i na univerziádě v Číně. Jak bys to porovnala s Evropskými hrami?

Skrz formu jsem se o dost lépe cítila na Evropských hrách, na univerziádě mi to úplně nesedlo a pak se to vezlo i s tou sebedůvěrou. Šla jsem tam s holčinou, se kterou jsem bojovala v Rakousku, kde jsem ji porazila ve finále. Nekoukám na rozlosování, s kým jdu. Mít v hlavě, že půjdu s tím a s tím... proč nad tím přemýšlet?

Tak máš ale nějakou taktiku na soupeře, ne?

Věřím svým technikám, trenérovi, že ten se na toho pavouka podívá a něco mi poradí, ale neřekne mi, s kým jdu. Nechci mít v hlavě, že si pak říkám, že jdu s touhle soupeřkou a minule to třeba nedopadlo... chci omezit tyhle myšlenky a soustředit se jen na sebe.

Jak se tohle dá omezit, když jsi na Evropských hrách a mluví se třeba o tom, s kým budeš zápasit?

Já už to tak mám od začátku. Když jsem byla malá, tak jsem pár zápasů dopředu věděla, a nebo v Česku vám to většinou na turnajích dojde, protože nás tu moc není. Lidi, které okolo sebe mám, tak to vědí, že na to nekoukám.

Nekoukáš ani na žádné tabule?

Tabule tam jsou, když jdete k zápasu a to zbývá třeba už jen deset minut, což není tak hrozné, jako když se nad tím trápíte 24 hodin před zápasem.

Jak moc si užíváš velké akce, jako je univerziáda nebo Evropské hry?

Máte tam lidi z reprezentace, potkáváte se křížem krážem skrz sporty, máte tam tu podporu. Skrz boje to ale nevnímám, protože to je vesměs stejné. Jen tam jsou třeba jiní lidé, zrovna v té Číně bylo hodně Asiatů oproti Evropanům.

Do Tokia ses nekvalifikovala a teď je před námi Paříž 2024. Jaké máš šance se tam dostat?

U nás se můžete dostat do pátého místa v olympijské váze, tam jsem asi desátá.

Co je to v olympijské váze?

My máme osm vah a jen čtyři z toho jsou olympijské, každá druhá. Zrovna ta moje 62 ale olympijská není. Takže bych musela zhubnout do 57 kilogramů anebo se přijíst do 67 kilogramů.

Co tedy uděláš?

Budu papat.

Fakt? Nedala bys to dolů?

Ne, mám obecně málo tuku. Mám pět procent tuku, když mě měřili. Takže musím papat. Přibrat mi taky ale kvůli tomu rychlému spalování moc nejde. Takže půjdu do kategorie do 67 kilo, to se dá z pátého místa, nebo máme v březnu kvalifikaci v Německu.

Kolik míst si Česko může vyzápasit?

Na kvalifikaci jsou čtyři ženské a čtyři mužské váhy, takže můžeme vzít dvě holky a dva kluky. Když bychom měli někoho, kdo se už kvalifikoval, tak nemůžete vzít dalšího člověka na kvalifikaci ve váze, kde už je někdo kvalifikovaný z rankingu.

Podmínky jsou jasné. Dostat se do pátého místa na žebříčku, to je blízko?

Ještě je šance, protože máme tři Grand Prix před sebou, ale kdyby to neklaplo, tak je tam ta kvalifikace. Mám prostě dvě možnosti.

Jakou má taekwondo na olympiádě historii?

Je to mladý sport, v Sydney jsme byli poprvé a od té doby se tam držíme.

Jak je to s Čechy?

Ještě jsme tam nikoho neměli.

Takže chceš být první?

Snažím se o to.

Jak moc jsi musela letos pozměnit přístup a rozhodování, kam pojedeš a kam ne?

Do těch 67 kilogramů můžeme ze zahraničních turnajů nasbírat jen 40 bodů. Nasbíráte je z menších turnajů, nepočítá se tam mistrovství světa, Evropy. Grand Prix jsou plusové body navíc...

Je to dost složité...

Ty body jsou šílené, sama se v tom neorientuji. Holky od nás si umí vypočítat do pavouka, s kým půjdou dopředu, ještě než se jede na turnaj. Je to hrozně komplikované a sama v tom mám trochu guláš.

Na Evropských hrách jste o medaile trénovaly tři Češky, zároveň spolu trénujete. Jste jeden tým, který cestuje společně?

Jsme. Dopoledne míváme tréninky v Černošicích, dáme si sraz na hlavním nádraží, Iveta jede autem, jedeme společně a pak jdeme po tréninku na snídani nebo na dřívější oběd. Jezdíme takhle většinou společně.

Trávíte celé dny spolu?

Celé dny ne. Dojdeme si na oběd, ale pak jedeme na chvíli domů a pak se srazíme zase až večer na tréninku.

Jak moc vám ve světovém konkurenci pomáhá, že fungujete jako jeden celek?

Jsme sice individuální sport, ale bez lidí na tréninku se neobejdete. Je důležité trénovat i s klukama, protože je to zase něco jiného. Přijedete na turnaj a tam taky každý bojuje jinak. Čím více stylů potkáte, tím více zkušeností sbíráte.

Jezdíte i společně někam do ciziny? Co je taková Mekka taekwonda?

Asi Írán, Turecko, Rusko, Korea, Tchaj-wan. Ty asijské země. Často spolupracujeme s polským národním týmem, ale nejlepší lidi, u kterých jsme byli, byli Chorvati a Jordánci.

Co zvládáš kromě tréninku taekwonda?

Studuji vysokou školu PALESTRU, obor výživový poradce a sportovní diagnostiku.

Je to něco, co se při sportu dá zvládat?

Jo, dá se to. Mám to dané individuálně a profesoři na škole jsou velmi tolerantní, pouští mě a dá se to zvládnout.

Jde se v Česku taekwondem uživit?

Dá, já jsem vlastně jediná, kdo se tím živí. Pak ještě Iveta, ta má poloviční úvazek. Jsme pod Olympem, a jsme tedy jen dvě, které za to dostávají plat.

Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock