V planku bych vydržel i jedenáct hodin, je to o mentálním nastavení, říká světový rekordman Šálek

Jaká jsou pravidla pro výdrž v planku? Hlídá někdo parametry?

Rozhodně nejenom, že je přítomen přímo delegát z Guinnessovy knihy rekordů, který to sleduje na vlastní oči, ale zároveň poloha je sledovaná naživo dvěma kamerami, takže sledovanost je od začátku až do konce absolutní s tím, že tam jsou velmi přísná pravidla. Například že se ruce nesmí dotknout, lokty se nesmí zvednout, nohy se nesmí mezi sebou dotknout a samozřejmě tělo musí být v určité výšce neustále vlastně nad podložkou, může se lehce pro vlnit, ale nesmí se klesat například kyčlemi. Takže je to velice tristní v rámci vlastně dodržení.

Co je pro vás technicky nejtěžší vydržet?

Čtěte také

Biatlonista a influencer Mánek: Víc si vydělám na instagramu, přiznává. Anorexie je podle něj stále tabu

Je to asi výdrž na loktech, kde vzniká velký tlak, a člověk se nesmí téměř pohnout. To bylo pro mě svým způsobem asi nejtěžší zvládat. Ale jinak popravdě řečeno, spíše jsem to řešil přes mentální nastavení a vlastně v tomto ohledu jsem zůstal až do konce, dalo by se říct v takovém rádoby klidu.

Jak moc to po výkonu bolí?

Tělo se dává dohromady nějakou chvíli, ale mám zkušenost, že když bychom tělo nechali nějakou delší dobu odpočívat, tak naopak bolest je větší a dostat se zpátky do nějaké kondice je obtížnější. Takže vlastně hned druhý den ráno jsem byl opět v planku, po tom výkonu sice jenom 10 minut na udržení.

Jak velkou část tohoto úspěchu dělá hlava?

Velká část toho, co děláme, ať už je to sportovní výkon nebo cokoli v životě, tak je v hlavě, v našem mentální nastavení. Sportovní příprava fyzická nebyla z mého pohledu dostatečná. Rozhodně jsem necvičil tolik jako předchozí borci, kteří měli rekordy v Ginessovce přede mnou.

Ale v čem se považuji být silným, tak to je moje mentální nastavení. A to jsem měl, ověřilo se to i v tomto případě, kdy před tímto dnem jsem měl maximálně tři a půl hodiny v kuse v planku. A tam jsem byl přes devět a půl hodiny. A popravdě řečeno, kdyby technické a jiné podmínky k tomu přispěli, tak klidně 10 nebo 11 hodin by bylo reálné.

Vy jste se při tom výkonu bavil s lidmi. Neubírá vám to síly? Už jenom pozice hlavy, že vlastně koukáte na lidi…

Byl jsem na pódiu a na tom jsem měl ještě stůl, takže jsem byl na takovém piedestalu. Nicméně mě to naopak pomáhá právě v tom, abych odkláněl pozornost z těla na něco jiného. A když si s někým povídám, tak nemyslím na to, že jsem v planku.

Josef Šálek v pořadu Na síti s moderátorkou Andreou Sestini Hlaváčkovou|foto:Zuzana Pokorná, Český rozhlas

A dokonce se mi mnohokrát stalo, že jsem zapomněl, že jsem v planku, protože jsem se tak soustředil na rozhovor. Dokonce v rámci tréninků jsem začlenil i dvouhodinové konzultace s lidmi, aby mi to lépe uteklo a spojil příjemné s užitečným.

Při takovém výkonu v sobě třeba  najdete skryté rezervy, který vás můžou do budoucna posunout ještě dál?

Jednoznačně. Člověk se o sobě dozví nejvíc při takových zátěžových situací. Je to vlastně sebepoznání přes pohyb, neboli dynamická meditace. Ono to vypadá, konkrétně tedy ten plank, velmi staticky, ale ono je to obrovsky dynamické. Uvnitř toho těla, co se všechno odehrává, to je fenomenální. A důležité je, jak to člověk zvládne, jakým způsobem vytrvá.

Takže rozhodně to posiluje vytrvalost, cílevědomost, schopnost, zvládat něco obtížného, nepříjemného. Takže to není jenom o cviku jako takovém, ale o přípravě do života jako takového. Určitě to podporuje psychiku. Zároveň psychika podporuje fyzický fond toho těla. Takže má to své, určitě.

Další metou Josefa Šálka je zaběhnout bos a ve sněhu maraton. Jak na to trénuje? Poslechněte si celý rozhovor. 

Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock