Raftařka Vandasová: Týmové závody jsou pro mě důležitější. Snad se zadaří na mistrovství Evropy

Ve studiu Radiožurnálu Sport si s moderátorkou pořadu Na síti Andreou Sestini Hlaváčkovou povídala jedna z nejzkušenějších závodnic raftingu Lenka Vandasová. Nelituje raftařka, že se věnuje disciplíně, která není olympijskou? Jak kombinuje práci učitelky a rafting? Na co se diváci můžou těšit na blížícím se mistrovství Evropy v raftingu, které hostí České Budějovice? Čím jsou specifické Čertovy proudy? Poslechněte si celý rozhovor.

Leni, jak ses dostala k vodnímu sportu?

Přes rodiče. Maminka začala závodit až někdy v 17 letech, vedla nás k tomu ale od malička. Jezdily jsme jako děti na Vltavu, Lužnici, užívaly si to přespávání. Když mi bylo deset let, máma se vrátila po mateřské k závodění. Mám ještě dva sourozence, jezdili jsme s ní, chytlo nás to a všichni tři se občas ještě svezeme.

Ty jsi začínala na slalomu, ale většinu kariéry ses věnovala sjezdu na divoké vodě. Čím tě tahle neolympijská kategorie uchvátila?

Asi za to mohl výsledek na mistrovství republiky žáků. Menší děti začínají oběma sporty, závody jsou souběžně, takže děti jezdí jak slalom, tak sjezd. Přijela jsem na závody, byla jsem třetí na mistrovství republiky a pak mě pozvali na reprezentační soustředění. Dostala jsem se do toho koloběhu a u sjezdu už zůstala. Slalom jsem nezavrhla, ale jezdila jsem nižší závody, a to hodně dlouho, pokud to čas dovoloval.

Nebylo ti někdy líto, že se věnuješ disciplíně, která nemá šanci dostat se na olympiádu?

Nebylo. Kromě toho, že člověk má možnost se někam podívat, tak jsem sport dělala i kvůli partě, která mě tam držela a ta je u slalomu i u sjezdu obrovská. Miluji na tom sportu to, že vodáci si pomáhají, když se něco stane. Parta u vody pro mě byla hrozně důležitá. Ani ta olympiáda mě až tak netáhla a v tom slalomu jsem zase tak úspěšná nebyla, ten pohyb je tam trochu jiný.

Je u slalomářů znát, že bojují o to jediné místo?

Malinko možná jo. Ta rivalita tam je, ale je to z důvodu, že u nás je to světová špička. Z deseti kajakářů se mohou nominovat tři a všech deset je na stejné úrovni a i v holkách je úroveň neskutečná. Když by těch deset kajakářů jelo na světové závody, tak se vejdou do 30 nejlepších závodníků na světě.

Začátky na raftu

Kdy přišel ten první impulz, že zkusíš rafting?

První impulz byl přesně v roce 2007, když jsem odmítla jet na Světový pohár ve sjezdu kvůli zkoušce. Bylo to na delší dobu, tak mě zlanařila kamarádka, že potřebují jednu členku do posádky na Slovensko a byl to jen víkend. Kývla jsem na to a poprvé v životě jsem seděla na raftu a ještě na obtížném slalomovém kanále a byl to zážitek. Hrozně mě to chytlo, protože do té doby jsem závodila sama za sebe a teď jsme byli tým a fungovali jsme společně. Od té doby jsem docela dlouho jezdila současně jak na raftech, tak ve sjezdu.

Jaký je největší rozdíl v tom, sjíždět vodu na raftu a jak na lodi?

Je to úplně něco jiného, protože raft je mnohem větší a zvládne mnohem větší vodu. Dokáže i přejet kameny, což sjezdová loď nezvládne, ta je rychlá, pevná a hodně vratká. Kromě rychlosti a stopy řeší člověk to, aby to ustál a aby se nepřevrátil. Na raftu jsou šance menší, i když taky se to stalo, ale je možnost sjet mnohem obtížnější úseky.

V kolika lidech jezdíte?
Existují dvě disciplíny R4 pro čtyři osoby a R6 pro šest osob. Oba rafty vypadají trochu jinak, ale můžete je klidně potkat v létě na Vltavě. Spolupráce je důležitá, protože každý má nějakou jinou funkci. Když už pak na té pozici sedíte, tak ji většinou nemění, protože úkoly jsou rozdílné.

Co vše máš už na raftu za sebou a čeho si nejvíce ceníš?

Je toho hodně. Pro mě je důležité, že od začátku, co jsme začaly závodit na světové úrovni, tak máme jeden tým. Člověk ví, co má čekat, jsme kamarádky, potkáváme se často, téměř všechny závody jsme odjely ve stejném složení. První a největší úspěch byl v roce 2011, když jsme byly v Kostarice. Byly tam takové bojové podmínky, což nám hodně svědčilo. Bylo to první mistrovství světa, které jsme v celkovém hodnocení vyhrály.

V raftingu jsou čtyři disciplíny, v každé se může posádka umístit a pak se dělá celkové pořadí z těch čtyř. Jsou to sprint, jede se krátký úsek asi dvě až čtyři minuty rovně dolů, změří se čas. Pak je disciplína head to head. Startují dvě posádky najednou, projedou většinou stejnou trať, jako u sprintu, jsou tam ale dvě bójky, musí obkroužit a dojet do cíle. Je to vyřazovací systém. Je to určitě divácky nejzajímavější disciplína. Další je slalom, jako dělá třeba Jířa Prskavec. Závěrečná disciplína je sjezd, který je většinou kolem hodiny a tam se ukáže, jak jsou na tom posádky vytrvalostně.

Blíží se mistrovství Evropy v raftingu v Českých Budějovicích a okolí. Na co se fanoušci mohou těšit?

Je to tam úžasné. Začíná to 21. srpna, kdy se posádky sjedou, musí si na té vodě zajezdit, protože tu vodu neznají. Celý program se bude soustředit v Českých Budějovicích na umělé dráze v Českém Vrbném, tam budou mít závodníci i zázemí. Tam bude sprint, head to head a slalom. Okolí je tam krásné, vše je zrekonstruované, kanál je nový, takže pro diváky ideální. Středa 23. a čtvrtek 24. bude akce probíhat v Českém Vrbém a další dny se pak závodníci přesunou pod lipenskou hráz. V pátek je povinný trénink sjezdu přes Čertovy proudy, odehraje se závod pro mladší kategorie. To nejhezčí bude v sobotu, kdy bude ten závod přes Čertovy proudy.

Proč jsou Čertovy proudy jednou z nejtěžších tratí v Evropě?

Pro mě to byla vysněná trať, když jsem byla malá, protože o ní všichni mluvili. Jezdili jsme se tam koukat. Je to úsek řeky, kde je obrovský spád, hodně kamenů, vyhlášená čertova stěna. Vzhledem k tomu, že spád je takový a kameny vytváří válce, tak je to jedna z nejtěžších ale i nejkrásnějších tratí, co znám.

Je to celé přírodní, nebo je to udělané pro vodáky?

Je to opravdu čistě přírodní, nikde tam člověk nezasahoval. Jsou řeky, které se nedají sjet a tady taky, když někdo přišel poprvé, tak nevěděl. Tohle je čistě přírodní úsek.

Okno, škvíra a schody. Co to znamená ve vodáckém slangu?

Jsou to asi tři nejtěžší místa na trati. Okno je takový vjezd do Čertových proudů. Je to obrovský jez, dole se vytváří velký válec a člověk tam musí rychle zatočit, rovnat to a pak už není úniku a musí to dojet až dolů.

Budou mít fanoušci možnost si vodu někde vyzkoušet?

Do vody se určitě dostanou pod Lipnem 2, protože je nepřeberné množství půjčoven a vybavení mají. Určitě mají možnost si to půjčit. Nahoře pod Lipnem 1 to ale určitě nedoporučuji.

Na mistrovství Evropy budeš tentokrát náhradnicí. Co to pro tebe znamená?

Znamená to pro mě možnost fandit a užít si to tentokrát ze břehu, to bude asi poprvé. Pouze v případě nějakého úrazu, a doufám a klepu, že se nic takového nestane, tak bych nastoupila do posádky a závodila.

Kolik náhradnic tam musí být?

Pouze jedna. Připravuji se stejně, rozdíl je v tom, že dělám náhradnici v jiné posádce, protože naše posádka loni nezasahovala do nominačních bojů, holky mají malé děti, tak měly jiné příjemné povinnosti. Nominaci si vyjely jiné české posádky a je jich jen šest, tak mě požádaly, abych jela s nimi. Připravuji se převážně sama, minulý víkend jsem s nimi strávila na tréninku v Českém Vrbném, tam jsme si to užily. Je to trochu jiné jet s jinou posádkou, ale holky jsou skvěle připravené a budu jim držet pěsti.

Budou to obě šestičlenné posádky, nebo i R4?

Závodí se v R4 i v R6.

Kolikrát už jsi jela ty obávané Čertovy proudy a v kolika letech poprvé?

To bych asi nedokázala spočítat. Poprvé jsem je ale jela poměrně pozdě, asi v 18 letech. Pro nás to byl hodně obávaný úsek. V té době jsem jezdila hodně sjezd a na raftu jsem se tam dostala díky kamarádům z Českých Budějovic. Čtyři kluci si nás s mamkou posadili mezi sebe a díky nim jsme trochu překonaly ten strach a pak jsme to už začaly jezdit jako ženská posádka. Využíváme každou možnost, kdy to jde, protože je to naše srdeční záležitost. Pokud to dáme dohromady, tak za víkend pětkrát tu trať jsme schopné sjet.

Obě české posádky pojedou všechny kategorie?

Ano, musí, aby se mohlo udělat to celkové pořadí, které je nejcennější.

Práce učitelky

Jak je složité při zaměstnání, rodině, najít si čas na vodu?

Já jsem učitelka, takže přes prázdniny je času výrazně víc. Mám taky dvě krásné děti, kterým se chci věnovat a skloubit to s prací je složitější. Bez podpory a pomoci rodičů a manžela by tohle vůbec nešlo. Vezmou si děti, starají se, pomůžou mi se vším a pak je možnost dostat se na trénink, a to nejen na vodu, protože přípravu máme všeobecnou. Chodíme běhat, posilovat, to jsou věci, které se dají dělat i za tmy. Byly i situace, kdy jsem děti uspala a šla něco dělat. Jde to, ale musí být podpora a tu mám úžasnou. Učitel si jen tak nemůže říct, že by chtěl někam jet, takže tam mi taky vycházejí neskutečně vstříc a fandí tomu.

Vnímají i žáci, že mají učitelku, která je takto úspěšná v nějakém sportu?

Myslím, že ne. Nejsem člověk, který by to někde zveřejňoval. Když jsem se vrátila po mateřské, tak se to tam obměnilo a moc vidět to není. Na druhou stranu vnímám jejich úspěchy , asi proto, že jsem sportovkyně. Mám tam neskutečně šikovné děti na různé sporty, tak mám trochu jiný pohled než ostatní kolegové a hrozně jim fandím já.

Jak často se dostane váš tým dohromady, abyste se sjely?

Tím, že od roku 2009 jezdíme téměř ve stejné posádce, tak jsme sjeté neskutečně. Víme, co od sebe čekat, takže společných tréninků už není tolik. Trénujeme převážně každá sama, na sjezdových kajacích. Každá jsme se rozprchly a jsme z jiné části republiky, takže se scházíme většinou na slalomovém kanále na tréninky a na závodech se snažíme přijet dřív, abychom se věnovaly společnému tréninku.

Co všechno jsi během kariéry stihla dosáhnout?

I u sjezdu na kajaku mám nějaké úspěchy. Cením si toho, že mám medaile i z juniorských závodů. Tehdy byl v Karlových Varech závod s neskutečnou atmosférou a tam jsem vyhrála dvakrát mistrovství Evropy a měla možnost se účastnit týmového závodu hlídek seniorské reprezentace, odkud jsme s holkama přivezly medaili. Mám i druhé místo z juniorského mistrovství světa z Rakouska, s holkama jsme tam vyhrály týmový závod. Pro mě jsou týmové závody asi důležitější.

Povedeš své děti k vodnímu sportu?

Povedu je ke sportu a jestli to bude vodní sport, nebo něco jiného, je to jedno. Pro mě je důležité, aby získaly vztah a lásku ke sportu a že je pro ně pohyb důležitý a součástí života. Jestli to bude voda, nebo něco jiného, to už je jedno.

Kdy myslíš, že je běžné s raftingem, na kanoi, nebo na kajaku začínat?

Na kanoi se sjížděním řek klidně od malička. Když vezmou dítě na raft a mají dostatečné záchranné vybavení, tak se vztah už buduje tím, že sjíždí nějakou řeku, mají zážitky tím, že spí ve stanu. Co se týče závodění, tak ve slalomu a sjezdu na pevných lodí se závodí už dříve, asi od devíti let. Vznikla kategorie předžáků, dříve se mohlo závodit až od jedenácti let. Jsou ale děti, které sednou do závodního kajaku a trénují od tří nebo čtyř let.

Co se týče raftingu, tak u nás se závodí od dvanácti let, v cizině až od patnácti let. Záběr na raftu je takový, že je to připravené až na dospělejší tělo. Člověk sedí poměrně vysoko, je tam zkroucený, takže na to malé tělo dětí to není úplně vhodné. Doporučuje se začínat na kajaku. Většina raftařů závodila na pevných lodí a přešla k raftingu později, kdy bylo už tělo více připravené.

Nelákalo tě věnovat se trénování jiných vodáků, dětí?

Lákalo, ale jsme poměrně malý sport, takže to není to, čím by se dalo živit. Jsem ráda, že učím sport, pohyb tam mám. S mámou vedeme u nás ve městě kroužek, není to závodní oddíl, ale vzešlo z něj spousta úspěšných závodníků, co přešlo do větších oddílů a středisek. Máme oddíl, máme tam dětičky a jsme rády, že je to baví, takže věnujeme se i tomu.

Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou

Související