V Litvínově mají malou šatnu pro hostující týmy a nejlepší klobásu. Atmosféra tam byla vždy skvělá, říká Procházka

Martine, vzpomeneš si na vůbec první cestu na hokejový stadion do Litvínova?

V roce 1989, když jsem začínal v A-týmu, tak se cestovalo do Litvínova a všechno to bylo v černé a bílé barvě. Vždy se tam jezdilo kolem chemičky, takže to bylo takové strašidelné. Měl jsem to zažité z mládí, protože jsem vyrůstal v Kralupech nad Vltavou, což je pobočka chemičky, takže bylo jedno jestli jsem žil v Kralupech nebo jel do Litvínova.

Pokud šel člověk v Litvínově na „krev“, tak se tam asi nedýchalo úplně ideálně, že?

Říkalo se to. Postupně se to ale zlepšilo, začalo přibývat ochranných prvků. Když za nás hráli Zdeněk Orct s Robertem Kyselou, tak jsme si z nich dělali srandu, ať nám nevozí smrádek z Litvínova. Oni ale vždy říkali, že už to tam takové není. V začátcích opravdu byla ta chemička cítit, teď už je to v pořádku.

Je Zimní stadion Ivana Hlinky v Litvínově opravdu výjimečný i pro hráče na ledě?

Stadion je výjimečný v tom, že tribuny jsou hned šikmo u ledu. Po rekonstrukci dokonce museli o jednu řadu výš posouvat diváky, protože v první řadě neviděli přes plexisklo. Atmosféra tam byla vždy skvělá, protože fanoušci byli skoro na ledě. S Kladnem jsme tam hráli vždy útočný hokej, ale skoro vždy se prohrálo, protože Litvínov hrál doma skvěle. Užívali jsme si atmosféru a pak jejich populární klobásu.

Čtěte také

Titulová sezona s Litvínovem byla jedna z nejhezčích v kariéře. Rulíkovi přeji u reprezentace úspěch, říká bývalý hokejista Ručinský

Je pravda, že jde o nejdelší klobásu na extraligových stadionech?

To nevím. Každopádně je výborná a všichni fanoušci z celé republiky říkají, že je to nejlepší klobása. 

Stadion v Litvínově je dost malý, jak to vypadá v zázemí?

Útroby nejsou velké a hostující kabina připomíná takovou nudličku, kde jsou všichni namačkaní. Jsou tam asi dvě nebo tři sprchy, jeden záchod a pro hostující týmy těsné šatny. Domácí mají kabinu odpovídající extraligové úrovni. Stadion je jinak malý, ale mě se tam hrálo vždy dobře.

Zažil jsi tam ještě ten zvon, který v Litvínově pověsili pod střechu haly a vždy, když domácí tým vyhraje, tak se na něj zvoní?

Myslím, že ne. 

Dovedeš si představit, že Litvínov by přešel do nové arény?

Doba se posouvá a nároky jsou stále větší. Pořád ale výjimku v Litvínově dostávat nemůžou. Když jsem hrál v Torontu tak jsem zažil ještě starou Madison Square Garden a také už vyrostla nová hala a ze staré je nějaká tržnice nebo co to je. K hokeji a sportu obecně to patří, historie je sice dána, ale nejde to donekonečna.

Litvínov v předchozích sezonách okupoval střed nebo chvost tabulky, ale nyní se drží na špici a zažívá skvělé období. V čem je síla letošní Vervy?

Mám pocit, že po loňské nevydařené sezoně, byl tým ideálně doplněný. Přišel Ondřej Kaše, který dává góly a tým se na něj může spolehnout, především v přesilových hrách. Nyní z deseti zápasů v šesti vyhraných duelech dali minimálně čtyři góly. To napovídá tomu, že hrají útočný hokej, daří se jim v přesilovkách a to je skvělé i pro fanoušky. Mám informace, že v týmu se nikdo nad nikoho nepřevyšuje. Přišel hráč z NHL, ale ví, že musí hlavně pomoci klubu a přidávají se i další hokejisté se skvělými výkony.

Série výher i proher

Co se dělá za rituály nebo co trenéři dělají, když je mužstvo na vítězné a naopak na poraženecké vlně?

Když se daří, tak je to problém. Na Kladně jsme měli trenéra Honzu Nelibu a když jsme měli sérii tří, čtyř zápasů, tak říkal: ‚no, ty ponožky jsou parádní, ty jsou jen na ten zápas‘. Tehdy to fungovalo a Neliba to prostě ctil, když se dařilo. Nevím, zda je to teď, protože všichni chodí v obleku.

Pokud se prohrává, tak každý hledá všechno možné ke změně. Když nás na Kladně trénoval Eduard Novák, tak ten při sérii neúspěchů zase říkal: ‚strč už si ty ruce a hokejku do záchodu, ty netrefíš ani vrata.‘ Pak to jednou vyjde a říká to každému. Tohle jsou možná určité situace, které jsou pomůckou k tomu, aby se něco změnilo.

Čtěte také

Klobouk dolů před hráči, kteří při kariéře vystudují vysokou školu. Já byl po půl roce vyhozen, vzpomíná Procházka

V poslední době se do branek stále častěji staví vyšší brankáři a útočník prakticky nevidí volné místo..

Loni, když jsme koukali na Aleše Stezku, tak jsme přemýšleli, kudy by mohli útočníci dát gól, že to prostě musí být tečované nebo tak. Hráči se snaží střílet k tyčkám, protože tam je nejvíce prostoru. Někdy, když to trefí o horní tyčku, tak to má ještě efekt, jak to hezky cinkne.

Martine, jak jsou extraligoví hráči úspěšní, když třeba po tréninku soutěží o to, kdo trefí víc tyček nebo břevno?

Jsou úspěšní. Já to nikdy nedělal, ale vím, že zkouší od modré čáry trefit vrchní tyčku. Není to jednoduché, ale někteří hráči jsou schopní ze tří pokusů se dvakrát trefit. Většinou to zkouší střelou tahem. Je to spíše zábava.

Vybil sis někdy zlost, že jsi trefil tyčku tím, že jsi přelomil hokejku?

Až tolik ne. Pamatuji si, že párkrát jsem s ní bouchnul do mantinelu. Frustrace tam občas byla, ale určitě jsou hráči raplové, kteří tu hokejku přerazí. Na sezonu mi většinou stačilo dvacet hokejek, ale v dnešní době se hokejky lámou daleko víc, i když jsou kvalitnější. Kdysi bych možná tu dřevěnou hokejku ani nepřerazil (smích).

Když se v nějaké sezoně tolik nedaří střelcům, tak se začnou objevovat hlasy, aby se zvětšily brány. Jak se stavíš k těmto případným změnám?

Nejsem pro tyto změny. Historie je jednou daná a mělo by to tak zůstat. Stejné je to s výstrojí brankářů. I teď vidíme krásné branky, protože když je hráč chytrý a zahraje pěknou žabičku, tak dokáží dávat pěkné góly do prázdné brány. Je to o chytrosti hráčů.

Těší se Martin Procházka až pojede komentovat zápas do Litvínova? Jak klub ze severu Čech prožívá, že se drží na vítězné vlně a zaznamenal klubový rekord v počtu výher v řadě? Vylámal si někdy Procházka zuby na tom, že během zápasu trefil několik tyček brankové konstrukce?

Čistá hra|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock