Trenér Gross má nadhled a na lavičce Sparty mu to může s Hořavou fungovat, myslí si Procházka

Martine, jak se v průběhu tvé kariéry měnily dresy?

První dresy byly těžší, látka nebyla tak propustná. Ještě ta generace před námi na Kladně měla bytelné dresy a fanoušci si toho vážili. Když se člověk zpotil, tak to na dresu bylo hodně vidět. Dresy vydržely celou sezonu, ale musely se často zašívat. Kustodi museli kromě své práce ještě zašívat dresy, pak si sehnali i švadlenku, která zašívala nejen dresy, ale i štulpny. Pak už se to začalo postupně měnit a materiál byl lehčí.

Máš doma schované dresy s národním znakem na hrudi?

Pár jo.

Před pár lety se strhnul velký humbuk ohledně podoby národního dresu. Alois Hadamczik se nedávno vyjádřil, že by mohli rozhodnout fanoušci. Jak se k tomu stavíš ty?

Vidím to podobně jako fanoušci, protože ti u sebe mají plno dresů s původním lvem. Chtějí se k tomu vrátit. Historie a doba slávy v dresech s lvem by se měla vrátit. Patří to k naší hrdosti.

V současné době jsou klubové dresy obsypané reklamami. Bylo tomu tak i dříve?

Ne. Pamatuji si, jak jsme na Kladně získali sérii dresů Toronta Maple Leafs a tam kromě javorového listu a paní Poldi nebyla žádná reklama. Byly to skvělé dresy. Teď už mají velké slovo sponzoři a někde je to opravdu hodně přeplácané, chce to tomu dát cit.

Martine, kde bys na dresu nejraději viděl jméno, nad číslem nebo pod číslem?

Ideální vždy bylo, když bylo jméno nad číslem. Zažil jsem i dresy, kde jsme měli jméno pod číslem, ale podle mě se to tam ztrácí. Nahoře se to hezky roztáhne, hráč tam má nárameníky, takže by to mělo být hezky vidět.

Byl jsi sběratelem hokejových dresů?

Většinou jsme si mohli nechávat jednu řadu dresů. Když jsme měli červené a bílé, tak bylo na výběr. Po turnajích jsme si vždy chtěli nechat podepsat dres od všech hráčů, kteří se například podíleli na titulu. Paradoxně je to ale pro sběratele zpackaný dres, který nikdo nechce. Když je dres jednoho hráče podepsaný všemi, tak pro ně ztrácí hodnotu.

Jakou nejvyšší nabídku jsi dostal za dres, který jsi oblékal?

Nebyl jsem hráčem NHL, tam se třeba částky pohybují i kolem 200 tisíc korun za dres. Co se týče Evropy nebo z mistrovství světa jsou sběratelé schopní zaplatit 50 až 100 tisíc korun.

V NHL se v posledních letech rozjela aktivita s transparenty, kde fanoušci vybízejí hokejisty, aby jim věnovali puk nebo hokejku. Zažil jsi to i během své kariéry?

Ne, to jsem nikdy nezažil. Přijde mi to sympatické. Je to skvělé a mnohdy vidíme, že hokejové celebrity opravdu fanouškům ty předměty darují. Za mě to bylo tak, že někdo z hlediště ukázal, že chce puk, tak jsme vzali nějaký bez emblému a hodili mu ho.

Hokejoví trenéři

Jakého nejsvéráznějšího trenéra jsi během kariéry zažil?

Nikdy jsem neměl žádného trenéra tyrana. Když jsem byl ve Vítkovicích, tak mě vedl Alois Hadamczik a ten se řídil heslem, že musí hráče dostat pod obrovský tlak. Já jsem si to rozhodně nemyslel, já věděl, že když budu v klidu, tak budu mít lepší výkon. Snažil se mě dostat pod tlak a třeba při hře tři na pět mi říkal, že mám konečně prostor na to dát gól.

Čtěte také

Mentální kouč Jelínek: V Tampě hokejový trenér dítěti nenahraje, pokud si neklepne nebo nekřikne

Vzpomeneš si na trenéra, který po nepovedeném zápase mužstvo potrestal například dalším tréninkem nebo nějakým jiným způsobem?

V každé fázi kariéry se stalo, že tým prostě nějaký zápas vypustil. Bylo pak jedno jestli je trenér demokratický nebo přísný, ale on pak také upustil páru. Znamenalo to, že třeba následující den po utkání jsme měli trénink, kde jsme byli 90 procent času bez puku.

Pamatuji si, když jsem začínal na Kladně, jak jsme jeli ze zápasu z Košic. Cestovalo se vlakem a starší hráči byli tak nějak v uvolněné náladě. Všichni jsme si mysleli, že ráno přijedeme na Kladno a budeme mít volno. Trenéři se ale rozhodli, že když jsme se tak dobře bavili, že půjdeme rovnou na led a vybruslíme to. Fungovala metoda cukru a biče.

Jak to bylo s vykáním a tykáním s trenéry?

Vím, že jsme tykali Zdíšovi Tabarovi ve Vsetíně. Byl to poměrně mladý trenér a všichni kromě úplně mladých kluků mu tykali. Po zápasech a po oslavách to ve Vsetíně byla jedna rodina. Vždy to ale bylo k trenérovi s úctou.

Je pro tebe překvapením, že před novou sezonu změnily jen čtyři kluby v extralize trenéra?

Moc mě to nepřekvapilo. Čtyři trenéři není úplně moc. Jsem každopádně rád, že čtyři hodně kvalitní trenéři přišli. V Pardubicích budou mít s Václavem Varaďou velké očekávání a Pavel Gross ve Spartě to bude to samé. Za mě došlo ke skvělému posílení na trenérských postech.

Bude fungovat spojení Pardubic a trenéra Václava Varadi?

Venca Varaďa dostal volnou ruku, podobně jako to měl v Třinci. Má před sebou skvělou příležitost dokázat, že tituly umí udělat i s jiným klubem, než je Třinec. Extraliga bude ještě mnohem vyrovnanější než loni, tak jsem na to sám zvědavý.

Myslíš si, že to ve Spartě bude Miloslavovi Hořavovi klapat s Pavlem Grossem?

Moc nevím, co můžeme očekávat od Pavla Grosse, ale zatím jsem zaregistroval reakce, že je ve skvělé spolupráci s Milošem Hořavou i hráči. Reaguje s nadhledem a myslím, že to bude s Hořavou fungovat.

Co říkáš na návrat Filipa Pešána do Liberce?

Filip Pešán si to zkusil u národního týmu a na mezinárodním poli neuspěl. Liberec mu sedí, protože starší hráči za ním jdou, navíc on může dávat prostor i mladým hokejistům. Prostředí pod Ještědem zná a i kluci budou rádi, protože ho dobře znají.

Jaký dres současných extraligových klubů se líbí Petrovi Tomáškovi a Martinovi Procházkovi? Co se dělo kolem trenéra Columbusu Mike Babcocka? Zažil během kariéry Procházka trenéra tzv. „lidumila“? Poslechněte si celou Čistou hru.

Také v příštím extraligovém kole nabídneme fanouškům, kteří se na stadiony nedostanou, všechny zápasy v přímém přenosu, a to na webech iROZHLAS.cz a sport.rozhlas.cz nebo v aplikaci mujRozhlas.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík