Tenista Bohdan Ulihrach: Povrch na Wimbledonu mi k srdci nikdy nepřirostl

7. září 2022

Ve středeční sportovní talkshow Na place si s moderátorem Davidem Novotným povídá tenista Bohdan Ulihrach. Jak vzpomíná na legendární tenisty v čele se Samprasem nebo Agassim? Proč si neoblíbil prestižní grandslam Wimbledon? Měl při cestování po turnajích čas i na putování po památkách ve světových metropolích? Nejen to prozradil v pravidelném sportovním pořadu. Poslechněte si celý rozhovor.  

Jak jste se dostal ke sportu?

Můj táta dělal atletiku v Kolíně a chtěl, abych také sportoval. Moje o čtyři roky starší sestra začala s tenisem v klubu, ale skončila v pubertálním věku, já se tam tak poflakoval, nakonec zůstal a vydržel.

Bohdane, momentálně máte i nějaké trenérské povinnosti. Je to tak?

Snažím se, občas si s někým i zahraju. Většinou to ale ztroskotá na tom, že se mi nechce moc cestovat. Toho bylo za kariéry hodně. Příležitostně tady v Praze ale hraju a něco dělám i pro Český tenisový svaz.

Věnoval jste se tedy někdy mladým tenistům?

Jen půl roku jsem cestoval se sestrami Plíškovými. Paradoxně to bylo ještě rok předtím než se obě dostaly do stovky ve světovém žebříčku.

Pojďme k vašim dětem. Jak se jim vede?

Klukovi je sedmnáct a nesportuje. Zkoušeli jsme s ním několik sportů, ale vždy se kousnul a neklaplo to. Figuru má výbornou, je vysoký a hubený, asi geny po dědovi, takže mílař by mohl být. Občas ho vytáhnu na běh, kde mi utíká, ale nebaví ho to. Holčičce je jedenáct let a ta chuť má, tak snad u toho vydrží. Hraje už i tenisové turnaje. 

Tenis jste hrál za Spartu, ale velkou lásku máte na druhé straně řeky. Kde se stalo, že jste „čuchnul“ ke Slavii?

Vzniklo to už v mládí. Bývalý fotbalista Jarda Němec je „Kolíňák“. Byl to náš rodinný známý, hrál za Bohemku, pak přestoupil do Slavie. V té době mi bylo pět, šest let, a když on skončil, tak už jsem u fandění Slavii zůstal.

Na tenisových kurtech jste se potkával s osobnostmi jako Pete Sampras, Andre Agassi nebo Boris Becker. Teď už sleduji tenis jen zběžně a vím jen o Federerovi, Nadalovi a Djokovičovi. S těmi jste se také potkával?

S Federerem jsem hrál čtyřikrát. Proti Nadalovi už jsem nenastoupil, ale párkrát jsme spolu trénovali. A Djokovice mi tenkrát na turnaji v Amsterdamu představoval Marián Vajda a zrovna to byl první vyhraný turnaj Novaka. Z té generace předtím si vybavuji třeba, že Becker si při příjezdu na turnaje vybookoval celé patro a tam kromě jeho týmu nikdo nesměl.

Bavilo vás v době aktivní kariéry cestovat po hezkých městech, hotelech, kurtech?

Když se na to člověk podívá zpětně, tak určitě. Byl to opravdu skvělý servis. Vždy na letiště dorazil řidič, zeptal se, kdy chci odvézt na trénink a další věci. Hotely byly většinou zarezervované ty nejlepší ve městě. Na druhou stranu z měst toho člověk úplně moc neměl, protože když hraje, tak není čas chodit po památkách. Třeba jsem byl dvanáctkrát v New Yorku a ani jednou jsem se nezašel podívat na Sochu svobody.   

Bohdane, dočetl jsem se, že před Wimbledonem jste měl skoro i exzémy. Bylo to o nervech nebo tam byla plesnivá tráva?

O nervech to vůbec nebylo. Já byl trochu arogantní na trávu, v roce 1995 jsem hrál můj první Wimbledon. Ty podmínky teď tam jsou úplně jiné. Víc to tam stříhají, válcují a hraje se i s jinými míči. Tenkrát to bylo strašný „mejdlo“, kdy to vůbec neodskakovalo. Mě to tam prostě k srdci nepřirostlo.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: David Novotný , rej

Související