Spousta lidí si uvědomí až na kopci, že tam nechce být, popisuje himálajský lezec

Honzo, jak ses k tomu chození po horách dostal?

Klasicky jsem začal v nižších horách. Měl jsem štěstí, že když jsem byl ve věku, kdy jsem chtěl jezdit na hory, tak se otevřely hranice. Začali jsme jezdit s partou do Dolomit. Začínal jsem na ferátách s tím, že se to začalo pod univerzitou kombinovat i na lezení. Potom se to zvyšovalo. Myslím, že jsem ještě nebyl ani plnoletý a byl jsem na vrcholu Mont Blancu.

Pokud někdy chcete vyrážet do osmitisícovek, tak doporučuji zkušenosti nasbírané na nižších horách. Touto cestou jsem postupoval i já. V roce 2009 mi Mára Holeček nabídl účast na expedici na Gasherbrum. Tehdy tam jeli poprvé. Za tu příležitost jsem strašně vděčný. Není to jen o tom, že se mi podařilo vystoupit až na vršek, ale rád vzpomínám na ty večery a na tu dobu, kterou jsem s nimi trávil. Nasbíral jsem zkušenosti a naslouchal tomu, co mi vyprávějí. 

Byl jsi tam takový zajíc, který naslouchá a nechá si radit?

Kluky jsem tam nepoučoval, byl jsme rád za každou radu, ale mám vlastnost, že mám pocit, že to, co dělám, dělám nejlépe. Už se to projevilo i tenkrát. 

Čtěte také

Tlak na olympiádě byl největší, jaký jsem kdy zažil. Na můj neúspěch ale vliv neměl, říká Adam Ondra

To byl tvůj první pokus na osmitisícovce? Ty máš celkem unikátní úspěch, protože jsi z pěti pokusů vystoupil na pět osmitisícovek.

Měl jsem neuvěřitelné štěstí. První výstup na Gasherbrum nemám spojený s vrcholem. Vím, že jsme tam byli, ale intenzitu přebil můj pád, který následoval několik hodin po tom, co jsem byl na vršku. Neopatrností a zbytečnou chutí někoho obcházet došlo k pádu. Byl jsem hodně šťastný, že jsem to přežil. Zřítil jsem se asi 300 výškových metrů. Urval jsem si přední křížový vaz, což jsem se dozvěděl až dole. Následující dva dny, kdy jsem se potřeboval dostat do civilizace, byly tak silné, že pro mě je Gasherbrum spojený s tou partou a s tímto zážitkem.

Ty máš agenturu, která zprostředkovává možnost dostat se do takových kopců. Co je před tou expedicí? Jak náročná je příprava?

Je tam spousta věcí. Samotná expedice a příprava ve spolupráci s nepálskou agenturou trvá krátkou dobu. Vyřešíme povolení, letenky a je to. V České republice je to ale dlouhodobá záležitost. To se měsíc před tím nedá dohnat. 

A jaká jsou kritéria pro toho, koho si vezmeš s sebou na expedici?

Mám jedno zásadní kritérium – ten člověk musí být v pohodě. Jestli na to fyzicky má, odhadnu dopředu, ale říkám jim, aby si to šli zkusit. Bez zkušeností nemají šanci se tam sami vyhrabat. Já jim pomůžu, připravím logistiku, řeknu jim v základním táboře co a jak. To, že má někdo svůj sen a chce se na svět podívat z vrcholu osmitisícovky, já jim to ale zaručit nemůžu. Každý výšku vnímá jinak, někdo psychicky neunese ledopád, což není nic zlého, ale spousta lidí si na tom kopci uvědomí, že tam nechtějí být a že míra rizika je na ně moc vysoká. Je to naprosto legitimní, ale ve chvíli, kdy si to nevyzkoušíš, tak je ta zkušenost nepředatelná.

Co pro Jana Trávníčka zanemná Nepál? Proč se tam rád vrací? A jakou tam mají čeští lezci pověst? Poslechněte si celý rozhovor!

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík