Možná trochu bez rozumu, ale s jasným cílem splnit si sen, vzpomíná Beránek na první cestu do NHL

Martine, co se ti jako první vybaví, když se řekne Josef Beránek?

Vynikající útočník. Musím uznat, že když jsem se díval na nějaké statistiky, tak mě překvapilo, že má přes 500 startů v NHL. Každopádně to byl útočník, který se nepříjemně bránil a měl výborný pohyb.

Čtěte také

Šéf, hokejový táta, lídr, ale i velký bavič. Jak na Ivana Hlinku vzpomínají Lener se Šlégrem?

Pane Beránku, působíte na mě jako kliďas, který by neublížil mouše. Jaký jste byl na ledě?

Jiný. Mně se u hokeje líbila psychologie fyzické hry Kanaďanů, která mi v současném hokeji trochu chybí. V devadesátých letech se to hodně uplatňovalo. Byl to mix agresivní hry se šikovností a evropským pojetím. Teď se vše globalizuje a přebírá od Švédů, Finů nebo Kanaďanů.

Jak to bylo s vaším prvním odchodem do NHL, bylo to přes nesouhlas Ivana Hlinky?

Nesouhlas to byl všude, kromě mě a Martina Ručinského. My už jsme se na kanadském poháru v Torontu rozhodli, že bychom to chtěli vyzkoušet. Svaz v té době udělal sv..árnu, kdy odvezl všechny mladé hráče do Itálie na soustředění. A když jsme byli v Itálii, tak podepsal smlouvu s NHL, že kdo nepodepíše smlouvu do 30. června, tak nesmí v té sezoně nastoupit. V té době existovaly pouze faxy, neměli jsme podepsaného ani agenta. Někteří lidé v zahraničí toho zneužili, napsali nám nějaké zastoupení, poslali nám nějaký kontrakt, který bychom podepsali a nakonec byl stejně jiný. Nemám na to dobré vzpomínky. Hlinka tehdy řekl, že nás nepustí, my jsme se s „Růčou“ ale tak rozhodli a než jsme s letadlem přistáli v Edmontonu, tak jsme na sobě měli asi čtyři soudy. (smích) Soudil nás svaz, agent, Litvínov a nevím, kdo ještě. Nebylo to lehké. Bylo nám dvacet let a chtěli jsme si plnit sny a úplně jsme to třeba neřešili s rozumem. Občas je to ale takhle třeba.

Byl na vás Ivan Hlinka hodně naštvaný?

Byl a tu zlobu odnesl můj táta, protože spolu trénovali. Trochu se dohadovali..

Martine, co ti oproti Josefovi Beránkovi chybělo, když jsi se v NHL neprosadil a on tam odehrál přes 500 zápasů?

Chybělo mi asi to, že jsem se rozhodl jet na olympiádu a nejít na farmu. (smích) Už jsem pak další prostor nedostal a vezlo se se mnou to, že jsem dal přednost národnímu týmu.

Čtěte také

Josef Beránek starší: Když se v Litvínově porazila Sparta, tak to byl vždy velký svátek

Pane Beránku, vy jste se nemusel složitě protloukat nižšími soutěžemi v zámoří, že?

Byl jsem tam jen chvíli. Když jsem přišel do Edmontonu, tak tam byl rebel Petr Klíma. Vždy to řešil po svém a trenér s ním vedl určité války. Tenkrát jsem tam přišel a trenér mi říkal, že pokud se budu s Klímou kamarádit, tak v týmu nebudu. Říkal jsem, že je to jediný Čech vedle mě a že potřebuji pomoc. Tak mě poslali na farmu, abych si začal vážit toho, že NHL je lepší soutěž. (smích)

V sezoně 1994/1995 jste měl krátké intermezzo ve Vsetíně, jak to vzniklo?

Poprvé jsem se do Vsetína dostal, když byla v NHL stávka. Táta tehdy trénoval v Brně, kde se hrála druhá liga, což jsem ale nechtěl. Udělal jsem to tak, že půjdu co nejblíž Brnu, abych mu pomáhal tím, že budu hrát i za ně. Tak to bylo domluvené. Vše, co se pak ve Vsetíně dělo, vzniklo z nadšení místních lidí.

Proč jste si po posledním návratu z NHL vybral Slavii?

Chtěl jsem jít žít do Prahy a v té době se mi nelíbilo, kam to v Litvínově směřovalo. V Litvínově se změnilo hodně lidí a změnil se i charakter klubu, filozofii jsem tam moc neviděl. Naopak ve Slavii jsem viděl, že se chtějí posouvat. Zároveň chci říct, že dokud Slavii vedl finanční ředitel, tak to byl nejlépe fungující klub, který jsem zažil. Jakmile skončil ředitel, tak automaticky skončil i klub. Podle mě by vedení klubu mělo být postavené na jiné bázi, než je dnes.

Se Slavií jste zažil velké úspěchy. Není vám trochu smutno ze současného stavu klubu?

Smutno ne, ale určitě to sleduji. Teď budu určitě fandit Standovi Tichému, aby Slavii zvednul. Nevím, zda se mu to povede, protože to není nic jednoduchého. Každopádně je to člověk s velkým nadšením. 

Kde se vám v zámoří nejlépe žilo?

Asi tím, že jsem tam přišel poprvé a mám k tomu nějaký vztah, tak Edmonton. Byla tam suchá zima. Když je v Edmontonu minus deset nebo minus patnáct stupňů, tak je to příjemnější, než když je v Česku plus pět a vlhko. Jinak polohou a podobou města byla nejlepší Philadelphia. Je to staré město a kousek do New Yorku nebo Atlantic City. Pak mě vyměnili do Vancouveru, což se mi nelíbilo, navíc tam pořád pršelo. Jinak je to nádherné město, ale jak mě vyměnili, tak jsem k tomu měl prostě pachuť. 

Říkal jste, že už nyní nejste u hokeje. Proč?

V Litvínově jsem zkoušel být sportovním ředitelem. Už se teď ale neslučuji s morálkou, která ve sportu je. Přijde mi to jako takové veksláctví a já mám rád sport.

Pak tu byl covid, který sport trochu utlumil, dostali jsme se domů. Navíc jsem potkal úžasnou ženu, která lyžuje atd. Začal jsem tak dělat věci, na které během hokejové kariéry nebyl čas. Tak trochu teď doháním život, který mi před tím utíkal. Dostal jsem ještě dvě pěkné nabídky, ale už jsem nechtěl vyskočit z toho života, který mám teď. Hokej mě ohromně bavil jako hráče, pak by mě bavil i jako funkcionáře, ale to by muselo fungovat tak, že by sport byl číslem jedna.

Český hokej by ale možná potřeboval Josefa Beránka na střídačce jako trenéra..

On potřebuje hlavně lidi ve vedení, protože když budou tam, tak za nimi přijdou i správní spolupracovníci. Třeba v devadesátých letech si plno materiálu odvezli Američané a Kanaďané z Česka, když zjišťovali, jak se vyšvihl Jágr nebo Hašek.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík