Novotný: Příchod Červenky do Pardubic je přínosem pro celou extraligu. Přitáhne lidi na stadiony

Romane, jaké jste měl pocity, když váš syn Jáchym letos v květnu pozvedl pohár mistrů světa nad hlavu?

Pocity rodičů jsou asi nezapomenutelné. Ještě zvlášť, když loni v době mistrovství světa byl na operaci se zády a nikdo nevěděl jestli ještě bude hrát hokej. I když jsme byli všichni překvapení, když se rozhodl zrušit smlouvu s Nashvillem, tak se to nakonec ukázalo jako správný krok. Samozřejmě letošní mistrovství světa bylo skvělým zážitkem.

Radíte vy jako bývalý brankář synovi Jáchymovi, jak na některé gólmany vyzrát?

Jednu dobu jsem to i zkoušel, ale Jáchym vždy říkal, že jak chtěl být gólmanem, tak k nim mám obrovský respekt a občas jim nerad dává góly. Občas se mu nějakou radu snažím dát, ale ten hokej je tak rychlej, že na zakončení je třeba jen setina. Není moc času na přemýšlení, kde má brankář slabinu.

Čtěte také

Chtěl jsem mít větší klid na rodinu a i hokejově to dávalo smysl, vysvětluje Chlapík návrat ze Švýcarska do Sparty

Za rok Jáchym Kondelík zamíří do Pardubic. Diskutoval jste tento jeho přesun z jižních Čech na východ?

Nepletu se mu do toho. Málokdo ví, co bude za rok. Já žiju přítomností a uvidí se.

Máte doma mistra světa. Co nejvíc přejete Jáchymovi do další kariéry?

Všichni rodiče jsou asi nejvíc spokojení, když se zápas dohraje, všichni jsou zdraví a můžou jít do dalšího zápasu.

Novotný o Motoru

Jak jako sportovní ředitel Motoru České Budějovice nahlížíte na přestup Romana Červenky do Pardubic, nebude to znamenat, že si plno hráčů bude říkat o větší peníze?

Příchod Romana Červenky do extraligy je velkým přínosem, ‚Červus‘ je obrovský fenomén a lídr národního týmu. Když budou hrát Pardubice kdekoliv, tak to přiláká plno lidí. Je to rozdílový hráč, který dokáže tým posunout na další level. Pardubice budou s ním daleko silnější. 

Baví vás právě i finanční stránka při vyjednávání jednotlivých smluv atd.?

Bavilo by mě to víc, kdybych měl rozpočet Pardubic. (smích) Musím ale pochválit práci vedení v Budějovicích, jak se tady funguje. Jinak trh je neuvěřitelně našponovaný ve srovnání s dvěma lety zpátky. Teď záleží na majitelích klubů a sponzorech, aby se rozpočty navyšovaly. Je pochopitelné, že hráči jdou za penězi, protože ví, že je to jejich práce a není na celý život. Vždy to tak bylo a bude. Proto hráči odcházeli do KHL, NHL už je úplně jiná písnička a teď chodí do Švýcarska, kde jsou lepší peníze. Důležité je i vychovávat mladé hráče, o což se v Budějovicích snažíme.

Čtěte také

Čistá hra Martina Procházky na cestách. Za Viktorem Hüblem v Chomutově

Jak složité je skládat kádr už na nadcházející sezonu?

Už teď je pozdě. Opravdu s klukama, o kterých jsme přesvědčený, tak jednáme s agenty na další sezony už nyní. Jednání už probíhaly nějaký měscí zpět.

Je pro vás lepší dělat krátkodobé nebo dlouhodobé smlouvy?

Jde hodně o věk hráče. Třeba u Jáchyma Kondelíka, kde víme, jaké jsou jeho kvality a co má za sebou, tak se hodí dlouholetý kontrakt, u starších hráčů to moc cenu nemá. Třeba u Milana Gulaše to máme za rok, ale nemám problém si s nim sednout někdy kolem Vánoc a řešit s ním smlouvu na další rok. U kluků středního věku bych se nebál dlouhodobých kontraktů. Adekvátní jsou třeba tři až čtyři roky.

Jak vzpomínáte na působení v Českých Budějovicích jako hráč? Motor dává dost šancí mladým hráčům...

Devátou třídu jsem ještě odchodil v Jindřichově Hradci, kdy jsem hrál dorost první ligu. Rozhodnutí bylo dobré, protože v té době tu byl vynikající ročník 82-81. Naši měli strach, že nedostanu tolik prostoru, ale já ho dostával kvantum. Když jsem pak přišel, tak nás měl na starosti pan trenér Tlačil, se kterým jsme vyhráli dva tituly. Měli jsme silný ročník a i v juniorech jsme bojovali a byli jsme stříbrní a bronzoví.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl hrát za reprezentaci na mistrovství světa?

Jezdil jsem s reprezentačními výběry do 16, 18 i do 20 let, tak tam jsem o tom začal uvažovat. V osmnácti nebo devatenácti letech mě poprvé pozvali na sraz seniorské reprezentace. Tehdy to trénovali pan Augusta s panem Martincem. Myslím si, že jsem si zahrál za reprezentaci jako docela mladý kluk.

Štace v NHL i ve Švýcarsku

Jak těžké bylo se prosadit do NHL?

První dva roky byly šílené. Až třetí rok v Rochesteru byl průlomový, když jsem vyhrál bodování. Pak až jsem byl teprve zvaný nahoru. Byl to pro mě obrovský skok. Nebyl jsem na tom dobře silově, neuměl jsem ani slovíčko anglicky. Zažil jsem i těžší zranění ramena, otřesy mozku, takže mi ten postup trval déle, než ostatní klukům. Byl jsem draftovaný v prvním kole, takže očekávaní na mě byla velká. První sezony pro mě nebyly dobré. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, co mi říká trenér. Naštěstí nás tam bylo hodně Čechů a Slováků pohromadě, kteří mi pomohli. Nějakým způsobem se to zlomilo, získal jsem sebevědomí a nakonec jsem si vybojoval místo v silném týmu Buffala, kdy jsme došli až do finále konference, kde jsme podlehli Carolině. To pak bylo super období.

Čtěte také

Špaček o synovi Davidovi: V zámoří získal pořádnou dávku sebevědomí. Když se něco nepovede, tak to neřeší

Buffalo je pro vás pořád srdeční záležitostí?

Jednoznačně. Ze tří klubů to bylo v Buffalu nejlepší.

Máte nějakou historku s Jaroslavem Špačkem?

Jednu úsměvnou mám. Pamatuji si, že jsme jednou přiletěli ze zápasu a v Buffalu byla sněhová bouře. Jarda Špaček bydlel s rodinou v nádherném velkém baráku blízko letiště. V té době jsme tam působili já, Aleš Kotalík a Thomas Vanek. Přijeli jsme ke „Špágrovi“ domů a klasika, červené víno, pivo a míchačka. Kotalík šel spát a my s Thomasem jsme vydrželi. „Špágr“ měl v tu dobu malého Davídka, takže šel s manželkou Lenkou spát. My vydrželi do dvou ráno a došlo nám pivo. Jelikož jsme byli už trochu picnutí, tak jsme dětem ukradli chůvičku a říkali jsme do chůvičky, že už nemáme pivo. Z druhé strany se ozvalo, ať už jdeme do.....

Jak vzpomínáte na působení v KHL v dresu Lva Praha, kde jste patřil mezi oblíbence trenéra Kariho Jalonena?

Chtěl mít všechny informace, takže z pozice kapitána a zástupce kapitána jsem s ním hodně komunikoval. Vzpomínám na něj hodně rád. Byl to hodně tvrdý, ale úspěšný trenér. Také jsme to i díky němu dotáhli až do finále, kde jsme v sedmém zápase prohráli s Magnitogorskem. Do teď mě ta prohra mrzí. V Ambri bylo pár chalup, ale na stadion chodilo pořád šest, sedm tisíc lidí.

Kde se vám hrálo během kariéry nejlépe?

Všude to byl fajn. Ve švýcarském Ambri-Piotta to byly skvělé tři roky. Škoda, že jsem se po druhém roce zranil, kdy jsem šel na operaci s kolenem. Ve třetí sezoně jsem pak naskočil až po Vánocích, což mi hodně ubralo. Zažil jsem tam nejlepší fanoušky, ještě tedy společně tady s Motorem. I česká extraliga měla kouzlo. Do Budějovic jsem se vracel už v době, kdy jsem končil s hokejem. Nějaký kluci centři ale byli zranění, tak jsem zkusil trénink. Domluva byla na jeden, dva zápasy a nakonec z toho byla celá sezona a byl jsem šťastný, že jsme brali bronz.

Prohlásil jste, že chce budovat tým, ve kterém budou maximálně tři cizinci. Zůstane u této strategie?

Není to jen moje filozofie. Je to filozofie celého klubu. Letos tedy máme čtyři, protože máme v týmu Slováka. Já ale Slováky jako cizince neberu. Je to správná cesta. A co se týče mladých hráčů, tak jim určitě chceme dávat šanci, ale musí mít kvalitu. Extraliga se za poslední roky zkvalitnila a pro mladší hráče je těžší se prosadit. Mladší kluci to mají těžší než jsme to měli my. Každopádně musí mít nějaký cíl a podřídit tomu vše. Když bude mít mladší hráč stejnou výkonnost jako starší hráč, tak určitě dáme přednost mladšímu. Je to ale podmíněno pílí. Já budu jedině rád, když bude hrát v základu patnáct hráčů ve věku do 23 let, ale musí mít výkonnost.

Hodilo by se českobudějovickému Motoru, aby se na jich Čech vrátila i druhá nejvyšší hokejová soutěž?

Byli by jsme rádi. Jsme v komunikaci třeba s vedením hokejového Tábora. Když nasednete do auta, tak jste v Táboře za 35 nebo 40 minut, což je super. Mají krásný stadion, krásné město a přejeme jim, aby se jim podařilo postoupit do druhé nejvyšší soutěže. To by pro nás bylo top.

Co otec Jáchyma Kondelíka říkal na jeho brzký odchod do NCAA? Jak dopadl tenisový zápas mezi Jiřím Novotným a Jáchymem Kondelíkem? V čem byl nadčasovým trenérem Tlačil pro Novotného? Jaké pocity zažíval odchovanec jihočeského hokeje po nejdelším zápase, který prohrál? Poslechněte si Čistou hru Martina Procházky.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík