Pavel hokej vždy miloval. Někdy trénoval i čtyřikrát denně, musel jsem to ukočírovat, přiznává Zacha starší

Jak jste vnímal každoroční kritiku, která se snášela na vašeho syna, že nepřijel reprezentovat český národní tým na světový šampionát?

Dohromady reprezentoval šestkrát na mistrovství světa hráčů do 18 a do 20 let. Tu následnou historii nechci moc probírat. Chci ale vyzdvihnout skvělou komunikaci se současným trenérem národního týmu Radimem Rulíkem. I to sehrálo roli, že mohl Pavel letos přijet na šampionát a přičíst si tento úžasný zážitek.

Jaký to byl pocit, když Pavel Zacha mladší rozhodl jediným gólem letošní čtvrtfinále mistrovství světa proti Američanům?

Byl to skvělý pocit. V ten moment jsem se podíval na časomíru, abych zjistil, zda to udržíme nebo jak dlouhé drama ještě bude. Zápas proti Americe pro mě byl psychicky nejnáročnější. Závislost na výsledku byla enormní, cítil jsem to všude kolem sebe, když jsem se podíval na nervózní fanoušky v hale. Prožíval jsem to hodně a na víkendové zápasy o medaile už jsem jel s radostí a uvolněním, že to nemůže dopadnout špatně.

Měl někdy váš syn období, kdy ho hokej opravdu nebavil?

Je zajímavé, jak jsem dřív slýchával, že toho bude mít tolik, že už bude v šesté třídě otrávený sportem. Ono se to ale nikdy nestalo, což je pro mě potvrzení správné cesty. On sám měl tendenci to přehánět. Přestoupil do Komety, měl tam v pondělí dva tréninky a když jsme se vraceli zpátky do Meziříčí, tak mi říkal, že by si dal ještě trénink s klukama. Takže měl čtyři tréninky za den, které si naordinoval. Já mu to ale rozmlouval. Absolvoval obrovské množství tréninků a zápasů, ale vždy ho hokej bavil.

Ani v pubertě se nestalo, že by nechtěl jít na trénink. Dokonce i v současnosti, když je mu 27 let, tak si večer po zápase voláme a když se ho ptám, co tak dělal, tak říkal, že si dal posilovnu a ještě dobrovolný trénink. Hokej je součást jeho života a nepřejedl se mu ani nyní.

Jak jste zvládl ukočírovat to, že se třeba už na dospívajícího chlapce snášela taková kritika?

Neřešil jsem to hned po utkání, ale spíše s odstupem času. Fakticky jsem se to snažil shrnout a postupem věku už jsem ze své role ustupoval, protože jako dospělý člověk už sám moc dobře věděl, co udělal špatně. Dnes už do toho nezasahuji vůbec, a v těch jeho sedmnácti, osmnácti jsem se spíš staral o to, aby měl navařeno a abych ho dovezl, kam bylo potřeba.

Kde se vzal název Kamevéda, což je přístup, kterým jste vedl vašeho syna?

Když jsem to někomu vysvětloval, tak jsem se to snažil pojmout jako komplexní multi rozvojová výchova dětí. Prolíná se tam několik činností, ať už pohyb, kreslení nebo intelektuální dovednosti. Pohltilo mě to a byl to každodenní proces, který jsem se snažil vždy večer vyhodnocovat. Viděl jsem, že to dítě baví a navíc manželka byla spokojená, protože dítě bylo usměvavé a zdravé.

Čtěte také

Čeští hokejisté porazili ve čtvrtfinále mistrovství světa USA, zápas rozhodl gólem Zacha. V bitvě o finále vyzvou Švédsko

Nechybělo ale synovi soupeření s kamarády?

To byla také častá kritika, zda mu někdo nesebral mládí a jestli nepřišel o kamarády. Líbilo se mi, když se o to zajímali v Bostonu a Pavel řekl, že zažil skvělé mládí oproti jeho vrstevníkům, kteří takové štěstí neměli. Do školy nechodil úplně na plný úvazek, ale chodil už od tří, čtyř let do různých sportovních klubů a setkával se tam s kamarády, kteří měli stejný zájem. Chodil do kolektivu, kam se těšil. Už v devíti letech poprvé odcestoval na čtrnáct dní na turnaj do Kanady. Každý rok si to pak zopakoval a má tak spoustu zážitků. Připadá mi to jako úžasná dobrodružná jízda, kdy jsme pořád byli na nějaké akci a na cestách.

Kdy jste si poprvé řekl, že z vašeho syna by mohl být vynikající profesionální hokejista a dáte tomu sto procent?

Věřili jsme tomu už od začátku, ale vždy s respektem. Člověk musel mít na paměti, že vždy může přijít zranění a nemusí se to povést. Musel si přiznat, že třeba talent a veškerá snaha nemusí stačit k tomu, aby dospěl do úrovně, kterou jsme si vysnili. NHL jsme vždy měli jako metu.

Čtěte také

Chtěl jsem mít větší klid na rodinu a i hokejově to dávalo smysl, vysvětluje Chlapík návrat ze Švýcarska do Sparty

Pohádali jste se někdy?

Vždy jsme vše komunikovali. Ke klasické hádce snad nikdy ani nedošlo.

Jak vzpomínáte na období, když Pavel v dresu Liberce v šestnácti letech při extraligovém debutu při prvním střídání hned z první střely skóroval?

Byl to skvělý zážitek. Hokej nás tím krásně odměnil, bylo to ještě na starém stadionu v Třinci.

Nepociťoval jste určité prázdno, když jste v minulosti Pavla vypiplal a vyšel draft do NHL?

Bylo to obrovský zlom. Ani ne tolik v tom, když začal hrát v NHL, ale když jsme se rozloučili na letišti. Najednou byl pryč a všechno skončilo. Dával jsem tomu hodně energie. Po šestnácti letech to bylo rázem jinak. Nebyl ale problém se přenastavit a věnovat se jiným věcem. Rodič s tím musí počítat, že jednou to nastane. Snažili jsme se na to připravit, ale stejně zjistíte, že připravení nejste. Těžce to nesou matky hráčů, kteří odcházejí do Kanady. Manželka plakala ještě půl roku po odchodu Pavla. Nebylo to jednoduché období, ale patří to k tomu.

Jaké další sporty měl Pavel Zacha starší vytipované, než začal vést syna k hokeji? Jak reagoval, když se jeho syn místo večeře, kterou měl doma připravenou, zastavil ve fastfoodu? Uslyšíte v Čisté hře Martina Procházky.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík