Šéf, hokejový táta, lídr, ale i velký bavič. Jak na Ivana Hlinku vzpomínají Lener se Šlégrem?

Pane Šlégr, co by jste dnes neuměl, kdyby jste Ivana Hlinku nepoznal?

Člověk se nejdřív musí naučit prohrávat a z proher se poučit. On to uměl. Uměl najít v tom špatném, to dobré a najít cestu k vítězství. Pořád se chtěl o něco vsázet. Dokud nevyhrál, tak chtěl pořád hrát. Byla to úžasná vlastnost, kterou dal i do mě.

Byl by Ivan Hlinka tak úspěšným trenérem, kdyby za sebou neměl úspěšnou hráčskou kariéru?

Slavomír Lener (SL): Dalo mu to přidanou hodnotu a přehled. Stejně si myslím, že by byl skvělým trenérem i tak, protože tím žil, měl to v sobě a uměl kluky namotivovat a dát dohromady. Byl velký šéf v tom, že to uměl poskládat. Kabina v Naganu za ním šla.

Jiří Šlégr (JŠ): Jo, říkali jsme mu šéfe. Měl to přirozeně v sobě, ale zároveň byl naším parťákem.

Čtěte také

Olympijští vítězové z Nagana se podělili s hokejovými fanoušky o zážitky z turnaje století

Kdy jste dostal od Ivana Hlinky největší „fén“, kdy jste ho nejvíc nazlobil?

JŠ: Když jsem chtěl útočit. Vždy se hrozně divil, co jako pravý obránce dělám v levém útočném rohu. Ptal se mě, jestli tam mám fotografa, u kterého se chci nechat vyfotit. (smích)

Pane Lenere, jak moc si od vás nechal mluvit do práce?

Naslouchal a pořád jsme se bavili o jménech. Devadesát procent sestavy bylo jasné, ten zbytek si pak prosadil sám. Třeba si prosadili Vláďu Růžičku nebo Petra Svobodu do týmu.

Když před dvaceti lety Ivan Hlinka zemřel, tak jste to okomentoval ve smyslu, že máte pocit, jako by jste přišel o vlastního otce..

JŠ: Nejen pro mě to byl hokejový táta. Vyrůstal jsem s jeho synem Ivanem, s kterým jsem chodil do školy od první třídy. Vždy jsem Ivana Hlinku staršího navštěvoval. S panem Hlinkou jsem si nikdy netykal, vždy jsem ho plně respektoval.

Ivan byl profík. Když se jeden den bavil, tak ten druhý už byl zase naplno připravený do práce.

Pověrčivý a nervózní legendární kouč

Byl by Ivan Hlinka v roce 2024 stejně úspěšným trenérem jako na přelomu tisíciletí?

SL: Je to hodně o citu. V dnešní době je pozice hlavního trenéra více manažerská než trenérská. Podle mě by mu to teď vyhovovalo. Je to pořád o vztazích, komunikaci a sestavování mužstva, což by ho bavilo. Jsem přesvědčený o tom, že by to dělal skvěle i dnes. Možná to hodně lidí neví, ale on byl strašný nervák, před zápasem se třeba chodil před stadion vyzvracet, jak byl nervózní. Uměl to skrývat, ale uvnitř to v něm neskutečně vřelo.

Opravdu byl Hlinka takový? Navenek tak nepůsobil..

JŠ: Ano, viděl jsem ho několikrát brečet. V Naganu, kde to nechtěl dát najevo, tak při tom vítězství se vyplakal Slávovi do ramene. Všechno ohromně prožíval. Třeba, když se na turnaji nepovedlo vyhrát zlato a hrálo se o bronzovou medaili, tak to ohromně chtěl.

Jak se u Hlinky projevovala pověrčivost?

SL: Za celý turnaj si nevyměnil nic z oblečení. Spodky, tričko, tílko, košile...Košili jste mohli postavit na stůl, ta nebyla na věšáku. Ta stála, jak byla prosolená. Já měl na každý zápas jinou košili a měl starost, kde mi jí na hotelu vyperou. Ivan měl pořád jednu a tu samou. Pořád vykračoval stejnou nohou a musel si dát svoje cigárko. Samozřejmě mohl jít na cigaretu ven, ale on si jí z pověrčivosti musel dát v trenérské kabině. Přijeli jsme na nový stadion a tam byly kouřové senzory, takže maséři všechno oblepili izolačkou, aby si to mohl dát. (smích)

Dojímá vás ještě Nagano?

JŠ: Vždy, když je mi ouvej, tak si to pouštím. Nebylo to jen sportovní vítězství, ale i lidské vítězství. Vždy mě to namotivuje. Pro nás to byl obrovský šok a zažili jsme něco, co do té doby nikdy. Bylo natřískané letiště, lidé s námi běželi až na Staromák. Jak to ten národ semklo, tak na to nejde zapomenout.

Prosadil se Ivan Hlinka v zámoří?

SL: Myslím si, že ano. Byl ještě s jedním trenérem prvním hlavním koučem jako Evropan v NHL. On sázel trošku na tu lehkost, která se tam ale tolik nenosí. Trochu ho podrazili asistenti, které on nechal v kabině dost mluvit. Podle mě jim nevoněl jeho lidový přístup a vtípky. Bohužel jen čekali na nějakou šňůru porážek, která vždy přijde. Hned na začátku sezony Pittsburgh čtyřikrát prohrál a Ivan skončil. Ivan tam měl první sezonu úžasnou, nechtěl se ale změnit, před čímž je potřeba smeknout klobouk, ale pak to skončilo.

Jakou měl angličtinu?

JŠ: V pohodě. Měl tvrdý srandovní přízvuk. Byl to studovaný člověk, rozuměl a mluvil anglicky. I když se mluvilo o tom, že „dojel“ na svoji angličtinu, tak o tom já rozhodně nejsem přesvědčený.

SL: Rozebrat taktiku a nějaké klíčové situace v kabině, to pro něj nebyl problém. Nerad ale chodil na tiskové konference. Rád tam posílal mě.

Kolik tiskových konferencí jste místo Ivana Hlinky absolvoval?

SL: U národního týmu všechny. Vždy říkal, ať si to tam jdu odříkat. On si chtěl vybírat mužstvo, koučovat a tohle ho nezajímalo.

Čistá hra Martina Procházky každé úterý na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík