Martin Fuksa: Bráchovi už neradím, ale oba chceme být nejlepší. Každý k tomu jdeme jinou cestou
Pozvání do studia Radiožurnálu Sport přijali rychlostní kanoisté bratři Martin a Petr Fuksovi. Moderátorce pořadu Páteční finiš Kateřině Neumannové prozradili, jak funguje jejich spolupráce na lodi, ale i mimo ni. Proč se na soustředění vrací do Kolumbie? Baví oba v rámci přípravy běžky? Jaké kouzlo má jejich tréninkové místo v rodném Nymburku? Jak vidí šance na olympijskou účast v Paříži v deblu? Užijte si celý rozhovor s českými reprezentanty.
Pánové, první letošní závod Světového poháru byl ovlivněn významnou událostí. Martine, o co šlo?
S Aničkou se nám narodila dcera, i proto jsem s reprezentací neodcestoval do Szegedu a vynechal jsem singlový závod, abych mohl být v porodnici. Na závody jsem se vydal až později a jel tam s bráchou jen debla.
Martine, jak se ti závodilo jako čerstvému otci?
Martin Fuksa (MF): Upřímně se mi na závody nechtělo vůbec odjet, protože jsem chtěl být s holkama a pomáhat jim. V nemocnici o ně bylo postaráno, ale spíše jsem je nechtěl opouštět, protože to bylo i pro mě něco nového. Za pár dní se mi to rozleželo a jsem rád, že jsem do Szegedu ještě stihl odcestovat a střihnout si závod v mezinárodní konkurenci.
Jak se jelo Petrovi v roli strýce?
Petr Fuksa (PF): Byl jsem připravený, že singl pojedu. Pětistovku jsem dal z voleje, protože brácha byl přihlášenej a já jí musel jet za něj. Semifinále jsem lehce vypustil, abych pošetřil síly na C2. Jinak jsem si Szeged užil, závodiště tam mam rád, jenom tentokrát moc nepřály podmínky, snad příště to bude lepší a předvedeme i lepší výsledek.
Jaký byl start do sezony?
MF: Já se vždy po přípravě těším na závody, stejně tak to bylo i letos. Přiznám se, že v hlavě jsem teď měl víc rodinné události než kanoistiku. Byl jsem v klidu i s tím, že Světový pohár nemusí úplně vyjít, protože vrchol sezony bude až koncem srpna na mistrovství světa. Už za týden ale odjíždíme do Poznaně, kde se chceme představit v lepším světle. Pojedu tam olympijskou disciplínu kilometr a zase s bráchou společně debla, tak doufám, že to bude lepší. Sport už jde zase v prioritách dopředu.
Petře, co ty děláš, když jezdí bratr singlové závody?
Vyhovuje mi to, protože když jsem na závodech a jedu více disciplín, tak mi přijde, že se mi ztrácí koncentrace. Když mám dva, tři závody a můžu se soustředit jen na ně, tak je to pro mě lepší. Brácha je super v tom, že dá pět, šest závodů a pořád hýří energií. Já když dám tři, čtyři, tak už mi energie odchází a druhý den to pocítím. Vyhovuje mi, když je závodů pár a dám do nich sto procent.
Kdo má v rodině rozhodující slovo při plánování závodů?
PF: Vše se řídí podle bráchy. On vše zařizuje a co řekne, tak je svaté.
Martine, je to tak?
Není to na sto procent. Nekecám vyloženě do tréninkového plánu, ale snažím se pořád objevovat něco nového. Zkušenosti už nějaké mám, ale vymýšlením plánu se zabývají především taťka s dědou. Zároveň jsou vždy vstřícní ke komunikaci.
Jakou roli ve vašem týmu mají dámy?
MF: Když jsme začínali profesionální kariéru a bydleli u rodičů, tak nám mamka připravovala obědy a večeře, stejně tak i babička. Teď už se o nás starají manželky, teď hovořím o sobě. Dělají nám doma tu pohodu, nevyčítají nám, že odjíždíme na měsíc a půl na soustředění. Doufám v to, že nám přejí úspěch a vytváří pohodu, že když přijdeme domů, tak se nemusíme bavit o kanoistice. Řešíme i jiné věci.
Petře, během zimní přípravy jezdíte do Kolumbie. Jak jste toto exotické místo objevili?
Brácha chtěl změnit destinaci a někdo se mu ozval na instagramu s nápadem Kolumbie, kde je i vysoká nadmořská výška. Sedli jsme si nad tím, před třemi roky jsme tam byli poprvé, zalíbilo se nám to ohledně jídla, počasí i nadmořské výšky a od té doby tam jezdíme.
Jak to řešíte s lodí? Půjčíte si jí na místě?
MF: V městečku Guatapé je kanoistický oddíl, kde nám lodě půjčili. Nyní spolupracujeme s jednou značkou z Polska, která nám do Kolumbie lodě dopravila a od příštího roku už tam na nás budou čekat.
Jak velký rozdíl je trénovat na vypůjčené lodi?
MF: Skoro žádný rozdíl není. Oni umí vyrobit lodě na míru, jenom mají jiný design, než mám doma. Typ lodě je stejný a rozdíl je nerozeznatelný.
Petře, musíš staršího bratra pořád poslouchat?
Povahové vlastnosti máme každý jiný. Brácha potřebuje mít poslední slovo, já jsem schopen ustoupit. Radši poslouchám, než aby jsme se dostali do rozepří.
MF: Ze začátku jsem zkoušel mu radit, jak to dělám já. Zjistil jsem, že tudy cesta nevede, naučil jsem se, že každý jsme jiný. Doufám, že oba chceme být nejlepší, ale každý tomu jdeme jinou cestou.
Martine, vnímáš, že v lodi jsi s bratrem nebo vztah je znát spíše mimo vodu?
Já bych asi nikdy s nikým jiným v deblu neklečel. Kdyby brácha nejezdil, tak bych se soustředil jen na singla. Je to prostě jiné, když jezdíte s bráchou, tak si k sobě víc dovolíte. Někdy je to na nože a zvláštní, ale na druhou stranu, jak jsme bráchové, tak by to mohlo být v lodi lepší, co se týče synchronizace.
Nedílnou součástí vaší přípravy jsou i běžky.. Baví vás hodně?
MF: Promiň, ze začátku mě vůbec nebavilo běžkovat. Bylo to asi tím, že jsem měl špatné vybavení a vůbec mi to nejezdilo. V roce 2015 jsem dostal vybavení od Radima Nyče a od té doby se to změnilo, hrozně mě to chytlo a zkusil jsem si i Jizerskou padesátku. V horách trávíme víc a víc týdnů a říkal jsem si, že zkusím i závod. Poslední dva roky, co jezdíme na soustředění do Švýcarska, tak jsem jel i La Diagonelu. Zkouším laufové závody i díky tomu, že to jedu soupaž, protože mám docela sílu.
Petře, také máš rád běžky?
Mám je rád. Většinou jezdíme bruslením, když už jedu soupaž, tak jen na Jizerské. Brácha mě přemluvil a po tom, co jsem dojel do cíle, tak jsem řekl, že už to nikdy nepojedu. Nakonec jsem to jel ještě dvakrát. Letos bohužel ne, protože jsme oba byli nemocní. Jinak si lyžování na horách vždy hodně užívám.
Martine, ty jsi vyhlášený perfekcionista, naopak bratr to někdy bere volnějším stylem. Co bráchovi vyčítáš, že by mohl dělat lépe?
Už mu nevyčítám nic, protože se podle mě mění k lepšímu. Už to není mladé tele a dostává rozum. Prošel vojenským výcvikem, tak se z něj stal chlap (smích). Já vše dávám kanoistice, když přijdu z tréninku tak odpočívám, regeneruji, využívám masáže a fyzioterapeuta a nikam moc nejezdím. Brácha si rád někam zajede, s kamarády někam zajde. Říkám mu, že by se měl víc věnovat regeneraci a strečinku po tréninku, to mu moc nechutná.
Petře, v čem jste jiní?
Jak říká brácha v tom přístupu k regeneraci. Samozřejmě využívám masáže a fyzioterapeuta, ale já si opravdu občas rád zajdu s kamarády ven, což Martin nedělá. Stejní jsme v zápalu na vodě, oba jsme hodně soutěživí. Cokoliv děláme, tak chceme být lepší než ten druhý. Jde o běhání, běžky, ale i jakýkoliv jiný sport.
Musíte si od sebe někdy odpočinout?
PF: Určitě. Máťa má někdy náladu, že se nerad baví. Já nemám moc rád, když je dusno. Občas máme od sebe týden klid, ale pak se zase bavíme a je to v pohodě.
MF: Většinou si odpočineme po sezoně, kdy se každý rozprchneme na dovolenou. Pak se zase po pauze vrátíme do tréninku a jsme připraveni makat.
Trénink v Nymburku
Co vás tak táhne k Nymburku, kde neustále trénujete?
MF: Máme tam celou rodinu a to stačí k tomu, aby jsme měli Nymburk tak rádi. Nic jiného neznáme, nic špatného se tam neděje. Jsme moc rádi, že nám Dukla umožňuje se připravovat v našem rodném městě a oddíle, kde jsou i mladší kluci. Ideálním scénářem pro mě je, když trénujeme v Nymburku, pak přijedeme na závody a porazíme všechny Dukláky.
Petře, nepotřebuješ občas k tréninku i větší partu?
Radši trénuji, když je nás víc, než jen já a brácha. Je to dobré i kvůli rozptýlení, pokud se třeba zrovna s bráchou nebavíme, že tam jen někdo, kdo to rozbourá a trénink si užijeme víc.
Kolik vás je v tréninkové skupině v Nymburku?
MF: Šest Dukláků. Samozřejmě občas se k nám přidají teenageři z Nymburka, kteří se někdy zapojí.
Čtěte také
Oba už jste v uniformách. Dokážete si představit, že by jste s ní spojili život i po ukončení profesionální kariéry?
PF: Když jsem byl na vojně a byla tam přednáška o vojenských speciálních silách, tak jsem si říkal, že ve speciálních jednotkách bych chtěl být. Nejsem si ale jistý, zda bych byl schopný to po skončení kariéry dělat.
Sezona vyvrcholí mistrovstvím světa v Duisburgu. Na jakých tratích vás tam uvidíme?
MF: Sami to ještě nevíme a musíme splnit nominační kritéria a dokázat, že jsme nejlepší v České republice. Rád bych reprezentoval v singlu na kilometru a společně pak s bráchou na deblu na pětistovce. Brácha si do toho střihne ještě možná dvoustovku, ale nevíme to na sto procent.
Jak složitá jsou nominační kritéria pro olympijský závod do Paříže?
PF: Nominaci si letos můžeme vyjet jen na mistrovství světa v Duisburgu. Obtížnost je velká, protože dřív byl olympijský kilák, teď je to pětistovka. Dostat se na olympijské hry nebude vůbec jednoduché, ale děláme všechno pro to, aby nám to vyšlo.
Martine, je pro tebe výrazný rozdíl v tréninku na pětistovku a kilometr?
V Tokiu byl pro debl i singl olympijskou disciplínou kilák. Teď se to v deblu z kilometru změnilo na pětistovku, což je lepší. Největší úspěchy mám na trati 500 metrů a jsem rád, že se schyluje i k tomu, že v Los Angeles by mohla být olympijskou disciplínou pětistovka i na singlu. Trénink je pro mě lepší, než když byl kilometr na deblu.
Jak moc lákavé je, že se olympijské hry konečně uskuteční v evropských podmínkách?
MF: Byl jsem zatím na dvou olympiádách v Riu a Tokiu, což bylo daleko. Olympiáda v Evropě je skvělá zpráva i pro fanoušky a příbuzné, kteří by se na nás chtěli přijet podívat. My musíme ale nejdřív splnit nejdůležitější krok, kterým je samotná nominace.
Související
-
Olympiáda byla highlight letošního roku. Výsledek ale nebyl takový, jaký bych chtěl, popisuje Fuksa
„Co se týče sportovního výkonu, tak jsem spokojený, protože jsem v Tokiu předvedl to největší maximum,“ říká rychlostní kanoista Martin Fuksa.
-
Prskavec v Troji kraloval i mezi kanoisty. Před nominačními závody nakoukával video
Aktuálně nejlepší český kanoista podle výsledků nominačních závodů. Jak to Jiřímu Prskavcovi zní? To prozradil v rozhovoru pro Radiožurnál Sport v pražské Troji.
-
Rychlobruslařka Sáblíková: Na olympiádě v Itálii bych si ještě ráda zazávodila
Jaké novinky přidává do tréninku, aby byla stále plně nabuzená na další závody? Děsí se okamžiku, kdy skončí s profesionální kariérou? Co jí motivuje do další práce?