Mám jedny z nejlepších nohou na světě, pochvaluje si paralympijský plavec Kešnar. Pracuje s bionickou rukou

Jak sis užil paralympiádu v Paříži?

Bylo to krásné. Atmosféra na bazénu byla skvělá, oproti Tokiu, kde žádní fanoušci nebyli. Fanoušci ve Francii byli boží a co dokázali vytvořit, když jsem plaval proti Francouzovi, tak to bylo neskutečné.

Kolik lidí bylo v hale?

Kapacita haly byla podle mě asi 17 000 diváků. Bylo narváno i při rozplavbách.

Čtěte také

Pořád se mi nechce věřit tomu, že mám doma paralympijskou medaili. Je to úžasné, přiznává Brandtlová

Nejčastěji plaveš před prázdným nebo méně zaplněným hledištěm a nyní je v ochozech 17 tisíc fanoušků. Co to s tebou dělá?

Byl to šok, protože jsem to nečekal. Nikdy dřív jsem to nezažil. Byl jsem nervózní, ale motivovalo mě to a určitě mi to při výkonu neuškodilo. Když už jsem na startu, tak se soustředím jen na svoji dráhu a na sebe. 

Jak hodnotíš výkony z paralympiády?

Měl jsem na paralympiádě tři starty. Při štafetě nás diskvalifikovali a bylo to kvůli mně. Bylo to kvůli pravidlu, o kterém ale ani nevěděli soupeři nebo tak. Tým na mě ale nebyl naštvaný. Navíc mi před startem ještě praskly plavky, to je taková moje tradice. (smích)

Individuální starty pak nevyšly podle mých představ na to, co jsem měl natrénováno. Byl jsem z toho zklamaný, protože jsem se v závodě na 200 metrů polohovým startem nedostal do finále. Do té doby se mi nestalo, abych se na velké akci jako je mistrovství Evropy, světa nebo paralympiáda nedostal do finále na 200 metrů polohovce. Udělal jsem si osobák v první půlce závodu, ale druhá stála za nic. Psychicky jsem byl v pohodě, ale fyzicky jsem odešel. Asi jsem to přepálil a možná jsem byl i přetrénovaný, protože měsíc před závodem mě bolela ruka. Těžko říct, až s odstupem času se asi přijde na problém.

Určitě to neberu jako vyhoření a s trenérem už koukáme dopředu a myslíme na další čtyřletý cyklus do další paralympiády. Budeme se snažit vyzkoušet nové tréninkové metody a také podívat do jiných států, jak to dělají tam. Přemýšlel jsem o Americe, Polsku nebo Nizozemsku. Třeba jen na měsíc si tam vyzkoušet trénovat s jinou tréninkovou skupinou.

Měl jsi možnost se při paralympiádě podívat i na jiná sportoviště?

Vzhledem k tomu, že jsem na to neměli akreditaci, tak jsme to neměli povolené. Jinak po Paříži jsem se podíval poslední den, než jsme odjížděli. Hodně pršelo, bylo hnusně, protože šlo o bouřku, která pak přišla sem do Česka.

Jak funguješ s bionickou rukou, bez které se neobejdeš?

Musel jsem se naučit používat svaly. Dřív jsem používal kosmetickou protézu, která zabraňuje skolióze a vyrovnává záda. Nikdy jsem tu ruku ale nepoužíval a nebyla elektronická. Díky nadaci Konto bariéry jsem dostal bionickou ruku. Musel jsem se naučit, jak ty svaly napínat, abych zjistil, zda vůbec mám svalový potenciál. Jsou tam dvě kontrakce, silná a slabá. Slabá otevírá a zavírá ruku, silná ji otáčí. Musel jsem si vybudovat motoriku a spojit si to s mozkem. Potřebuji to mít zautomatizované, abych když ti třeba podávám ruku, tak abych se nemusel koukat, jak moc ruku zavírám nebo tak. Člověk si na to musí zvyknout. Oproti ampuťákovi, kterému se to stane během života, tak tam nemám žádnou citlivost.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík