V reprezentaci máme skvělou partu. Díky tomu vydržím až do Los Angeles, přiznává paraplavec Petráček
Rio zlato, Tokio stříbro, Paříž bronz. Taková je bilance třiatřicetiletého handicapovaného plavce Arnošta Petráčka z Českých Budějovic. Pro reprezentaci je dlouholetou oporou, ale na olympijských hrách ve Francii letos zůstal ve stínu šestnáctiletého nevidomého Davida Kratochvíla.
„Byli jsme ve velkém očekávání a David je prostě naše torpédo. Na první paralympiádě to tam hezky poslal a máme z něj velkou radost. Jsem na něj hrdý, protože jet na první paralympiádu a mít takové úspěchy, tak to se jen tak nevidí,“ chválil Arnošt Petráček studenta tachovského gymnázia a hned trojnásobného medailistu z Paříže Davida Kratochvíla.
Čtěte také
„David to zvládl na jedničku s hvězdičkou. Jsem za něj ohromně šťastný a těší mě, že má velkou podporu rodiny, což je hodně důležité. Přál bych si, aby pokračoval dál a viděli jsme se v Los Angeles,“ přiznal Petráček.
Oba plavci se znají poměrně dlouho. Na bazénu v přípravě i při nejrůznějších závodech se pochopitelně pravidelně potkávají. „Znám ho docela dlouho, už takových pět let. Už od začátku jsem věděl, že je velmi dobrý plavec. Má výhodu, že má dobrou postavu. Je dlouhý, má dlouhé ruce a také sílu, což je pro paraplavce obrovskou výhodou. Přeji mu, aby pořád nabíral na síle,“ říkal Petráček.
Los Angeles jako motivace
V bazénu se Petráček musí vypořádat s absencí pažních kostí i s luxací dolních končetin. Ani to mu nebrání v tom, aby na znakařské padesátce atakoval stupně vítězů. V Paříži bral bronz. Měl pro něj příchuť zlata. V první chvíli prý vůbec nevěděl, jestli na medaili dosáhl.
„Neviděl jsem na výsledky, ale viděl jsem, že mi svítí blok, což ve finále znamená, že člověk má medaili. Byl jsem rád, že jsem viděl světlo a bylo mi jedno o jakou medaili se jedná. Každá medaile je cenná a stojí za tím hodně dřiny. Jsme šťastní, že se to tak povedlo, a máme velkou radost,“ popisoval Petráček.
V červenci oslavil třiatřicáté narozeniny. Přiznává, že s přibývajícími roky je trénink těžší a těžší. Stačí se pro něj vrátit o tři roky zpět a přípravu porovnat s Tokiem. „Bylo to těžší. Únava je znát, takže se rychleji vybouchám. Zároveň jsem si ale přípravu nesmírně užil. Máme skvělou partu. Pomáháme si, což je super. I díky tomu chci pokračovat až do Los Angeles. Kvůli partě v reprezentaci to chci prodloužit až do příští paralympiády,“ říkal Petráček.
Pro olympijské hry v Los Angeles má vedle týmu ještě jednu motivaci – právě tu bronzovou medaili z Paříže. „Jsou to dva největší hnací motory, které mě ženou dál. Jestli se tam dohrabeme, tak to nikdo neví. Vizi máme a uvidíme. Konkurence nespí a je čim dál tím tvrdší. Jsem zvědavý, co za soupeře mě čeká v Los Angeles,“ dodal.
Po návratu z paralympiády se pak těšil možná ze všechno nejvíc na volno a odpočinek. Po něm už začne spřádat další plány. Třeba ty na rok 2025. „Mistrovství světa v Singapuru, které bude v první polovině v září,“ nastínil plavec a v současnosti už trojnásobný medailista z paralympiád Arnošt Petráček.
Související
-
Pořád se mi nechce věřit tomu, že mám doma paralympijskou medaili. Je to úžasné, přiznává Brandtlová
„O účasti na další paralympiádě určitě přemýšlím. Letos v Paříži to bylo fakt skvělé, hlavně když jsme se Šárkou Musilovou byly spolu na stupních vítězů,“ říká Brandtlová.
-
Mám jedny z nejlepších nohou na světě, chválí si paralympionik Kešnar. Funguje s bionickou rukou
Jak je Kešnar spokojený s výkony, které předvedl na paralympijských hrách v Paříži? Co říká na atmosféru, která panovala v Paříži? Poslechněte si v pořadu Na place.