Lukostřelkyně Horáčková: Olympijský závod v Tokiu beru jako velkou zkušenost a čerpám z ní i teď
Hostem pořadu Na síti s Andreou Sestini Hlaváčkovou byla historicky první česká medailistka z mistrovství světa v lukostřelbě Marie Horáčková. Jak vzpomíná na vystoupení na olympijských hrách v Tokiu? Co je nejlepší průpravou, než se člověk začne věnovat lukostřelbě? Jak funguje její spolupráce s otcem a zároveň trenérem? Kde jsou ve světě nejlepší podmínky pro takto specifický sport? Poslechněte si sportovní talkshow Na síti.
Marie, jsi historicky první českou medailistkou z mistrovství světa v lukostřelbě. Už ti došlo, čeho jsi dosáhla?
Je to krásné. Udržuji si v sobě to, že jsem dokázala porazit tu mystérii, ten oblak nad Korejkami, že jsou neporazitelné. Začala jsem zjišťovat, že tím tréninkem na ně mám. Takže proč si nedovolit mít medaili.
Popiš mi systém turnaje, je to vyřazovací systém?
Ano, přesně tak. Je to hodně podobné tenisu, jen nám to trvá kratší dobu. Vše začíná první den kvalifikací, kdy všichni střílejí svých 72 šípů a sečte se ti skóre. Z toho se pak udělá pořadí a pavouk turnaje. V eliminaci pak každý střílí tři šípy. Součet šípů na jednu sadu pak udává, kdo vyhraje. Minimálně se střílí tři sety, maximálně pět setů, když to skončí pět pět, tak se jde na jeden šíp do rozstřelu.
Kdy na tebe během mistrovství světa padla nervozita?
Nejtěžší bylo dostat se do top osm. To vlastně není vidět a cesta během celého týdne je nejtěžší. Na to pódium se chci vždy dostat, protože mě to tam hodně baví.
Co je speciálního při tom střílení na podium?
Jsou tam jiné podmínky, je to výjimečné. Všichni kolem tebe už o tobě vědí a je to i lépe sledované pro oko diváka. Co se děje před tím nikdo neví. Tam je to o tom, že jsou všichni na lajně ve stejný čas, střílí nastejno, ale jen proti jednomu člověku. Na tý stage to má svoje kouzlo, je to show.
První střelou na šampionátu si minula terč. Co to pro tebe znamenalo?
Bylo to v eliminační soutěži. Foukal tam silný vítr, kdy padaly dalekohledy a člověk byl rád, že vůbec stojí. Měla jsem jen devět šípů na to, abych se zkamarádila se závodní střelnicí. Dřív mě tam nepustili. To nestačilo, protože jsem byla překvapená, jak tam fouká. Na tréninkové střelnici to totiž nebylo takové. Stane se to, ale nebylo to tak neobvyklé. Stalo se mi to i při kvalifikaci na olympijské hry do Tokia. Člověk se musí rychle resetnout a jít dál, protože jedna chyba nic neznamená.
Související
-
Za trénink spálím i 2500 kalorií, říká taekwondistka Štolbová. Nikdy nechce vědět, s kým jde zápasit
Stříbrná medailistka z Evropských her v Krakově povídala o tom, kolik za trénink spálí kalorií nebo proč ji od dětství vždy přitahovaly spíše bojové sporty.
-
Raftařka Vandasová: Týmové závody jsou pro mě důležitější. Snad se zadaří na mistrovství Evropy
Jak se dostala ke sjezdu na divoké vodě? Kdy u Vandasové přišel první impuls, že vyzkouší rafting? Co znamená okno, škvíra a schody ve vodáckém slangu? Dozvíte se.
-
V planku bych vydržel i jedenáct hodin, je to o mentálním nastavení, říká světový rekordman Šálek
Andrea Hlaváčová si do pořadu Na síti tentokrát vybrala světového rekordmana v planku Josefa Šálka, který se dostal do Guinnessovy knihy rekordů.
