Hokejistka Kaltounková: Ženský hokej by sklidil daleko víc úspěchů, když by se hrálo víc do těla
Vzácného hosta přivítal ve studiu Radiožurnálu Sport náš hokejový expert Martin Procházka. Do pořadu Čistá hra si pozval jedničku draftu PWHL Kristýnu Kaltounkovou. Česká hokejistka se v rozhovoru vrátila k domácím šampionátu, který v dubnu hostily České Budějovice. Jak se jí daří kloubit studium a hraní hokeje v zámoří? Proč by byla radši, kdyby se i u žen hrálo víc do těla a důrazněji? Jaké všechny doplňkové sporty zařazuje během léta? Poslechněte si celý rozhovor.
Pocházíte z Vlašimi, tak jak jste se dostala k hokeji?
Sportů jsem dělala několik, věnovala jsem se kajaku, jezdila jsem na koni, hrála stolní tenis. Nejvíc mě to ale táhlo k hokejbalu a k hokeji. Rodiče u mě viděli potenciál v hokeji, já chtěla být brankářem všude, ale naši všude chodili po zimních stadionech a říkali všem, že do brány to nepůjde. V hokejbale jsem si tak chytala, v hokeji jsem byla hráčka. Ve Vlašimi to bylo hodně kamarádské.
Jaké hokejové vzory jste měla?
Hodně jsem hrála počítačovou hru NHL, takže Michálek nebo Rozsíval. Spíše u mužů tedy.
Draft PWHL
Co nyní jako jednička draftu PWHL nyní cítíte? Je to velký závazek do další práce?
Vím, že jistota v hokeji není nikdy. Proto jsem ráda, že mám vzdělání a i proto nyní dodělávám magisterský titul. Jinak po hokejové stránce je to pro mě fajn, protože univerzitní etapa pro mě skončila. Teď už koncem srpna vůbec nebudu student a už to bude všechno na profesionální bázi. Jako jednička draftu budu muset dokázat něco, protože se ode mě bude očekávat. Zatím to tak moc neberu, protože by pak na mě byl zbytečně velký tlak.
U žen není spodní hranice při draftu. Čím to je, že holky jdou do draftu až třeba kolem 22, 23. roku života?
Soutěž PWHL vznikla dva, tři roky zpátky, takže jsem dřív tu možnost neměla. Je to většinou situované tak, že vystudujete vysokou školu a pak se přihlásíte na draft. Jinak zpátky už to nejde. Starší hráčky se hlásí třeba teď na draft, protože fungovaly ve Švédsku a vidí novou šanci.
Do Severní Ameriky jste odešla už v patnácti letech. Jaké to bylo se takto osamostatnit?
Už jsem se otestovala trochu jeden rok, kdy jsem bydlela na ubytovně s klukama v Jihlavě. Mamka říkala, že to bude takový test. Odlet do zámoří byl těžší spíše pro rodiče, já v tom viděla výzvu. Mamka měla velký strach, můj jediný stres byl asi to, jak zapnout pračku. S odstupem času si říkám, že bylo fajn, že jsem tam byla hozená a musela si to vybojovat.
Dívají se na Evropanky v zámoří jinak?
Jak už jsem devátým rokem v zámoří, tak už si myslím, že jsem trochu americká. Aklimatizace nebude tak těžká. Už se na mě nebude koukat tak, jako že bych tam byla Evropanka druhým nebo třetím rokem. Už se s holkama znám z vysoké školy, takže to dělá svoje.
Čtěte také
Jak se kombinuje studium a hraní hokeje v zámoří?
Je to těžké. Máme třeba 45 zápasů od září do března. Do toho chodíme do školy, kde máme denně dva až tři předměty. K tomu se přidává trénink v posilovně, ale musím uznat, že je to tam uzpůsobené tak, aby to šlo. Každopádně je složité to vybalancovat. V sobotu večer byly velké párty, to se musí nechat. (smích)
MS v Česku a tvrdá hra
Jakou máte hlavní vzpomínku na dubnové mistrovství světa v Českých Budějovicích?
Hořkost, že jsme nedosáhly na medaile, je tam pořád. Každopádně jsme si to všechny holky, včetně realizačního týmu, ohromně užily. Že jsem byla tak bodově produktivní je zapříčiněno tím, že kolem mě stály ohromně talentované holky. Byla to povedená akce, protože svaz do toho dal ohromně moc. Jsme za to vděčné. Celkové provedení bylo na špičce, říkaly nám to i hráčky z Ameriky a Kanady, že to v životě nezažily. Byl to nezapomenutelný turnaj. Mrzí mě kvůli lidem, že jsme to k medaili nedotáhly.
Co si myslíte o jinak nastavených pravidlech ohledně mužského a ženského hokeje, že se v ženském nesmí hrát tolik do těla?
Až se všechny ligy i ve spojenm s IIHF spojí na jednom levelu o hře do těla, tak to bude lepší. Přes léto chodím třikrát týdně do posilovny, a pak to nemůžu při hře využít. Když už to využiji, tak sedím na trestné lavici. My bychom chtěly hrát důrazně, ale nedohoda mezi ligovými soutěžemi a rozhodčí tomu brání. Mrzí mě to vůči fanouškům. Ženský hokej by sklidil daleko víc úspěchů, kdyby se hrálo víc do těla. Hodně holek je zvyklá hrát do těla od kluků, protože s nimi hrály. Já také do patnácti let hrála proti klukům. U kluků, u kterých řádila puberta, to občas nebylo jednoduché.
V jaké fázi přípravy právě teď jste?
Většinou jsem pondělí, středa a pátek v posilovně. Ke konci každého tréninku v posilovně si dávám airbike, což mě hodně nebaví. (smích) Airbike je takové kolo s turbínou vepředu, kde pádlujete i rukama. Je to hodně i o psychických silách, protože i na ledě si pak řeknete, že máte kondičku díky této aktivitě. Je to nutná část letní přípravy, která tolik nebaví, ale je nutná.
Jaké doplňkové sporty si přes léto zahrajete?
Občas si zahraju hokejbal, což ale směrem k hokeji moc kompenzační není. Ráda si zajdu na tenis a golf. Moje mamka z toho má teď chudák tenisový loket, protože jsem ji vytáhla na tenis. Snad na nadcházejícím mistrovství světa v hokejbale bych měla být, je to také na domluvě s agentem, ale hokejbal mám moc ráda.
Proč čeští hokejoví fanoušci znají vaše jméno víc až v poslední době?
Jako sportovec na nejvyšší úrovni potřebujete být v psychické pohodě, což dřív při působení v reprezentaci třeba tolik nebylo. I z toho důvodu jsem si musela dát pauzu, odstoupit a vrátila jsem se až jsem se znovu cítila stoprocentně připravená.
V ženské reprezentaci teď působí jako trenéři Carla MacLeodová a Dušan Andrašovský. Od koho si berete víc?
S Dušanem pilujeme třeba střelbu a různé detaily, Carla se zaměřuje celkově na hru. Snažím si hrát svoje a případně mi k tomu něco řeknou. Jsem za ně vděčná a beru si od nich hodně zkušeností, které mohou předávát.
Jak moc máte v hlavě olympijské hry, které se konají v roce 2026?
Hodně. Pořád se ale snažím být nohama na zemi. Nechci se extra dívat do budoucnosti a teď se chci primárně připravit na listopad, kdy nám začínají nějaké kempy. Pak se uvidí dál. Je důležité vědět, že je červenec a hlavně neuspěchat proces, který je nutný.
