Hašek: Musí se nastavit pravidla pro ruské sportovce, aby nežili s pocitem, že napomáhají válce

Kde vzniklo označení „Dominátor“?

Domnívám se, že to bylo během druhé sezony v Buffalu. Začalo se mi dařit, odchytal jsem 29 zápasů v kuse bez střídání a šlo o sezonu 1993/1994. Sportovní komentátor Rick Jeanneret v Buffalu mě při některém zákroku nazval Dominátorem a chytlo se to.

Jak jsi se dostal k chytání?

Nikdy mě nenapadlo, že bych vzal tenisák a plácnul do něj, nebo vzít fotbalový míč a kopnout si. Úplně první začátky byly u dveří v kuchyni, kde po levé straně byl sporák a děda měl takový pahýl z hokejčičky, dal jsem mu tenisák a musel na mě kopat nebo střílet hokejčičkou. Klečel jsem ve dveřích a pokud rána šla na moji levou nohu, tak měla babička okopané kotníky. S tatínkem mám fotky, kdy mi bylo 4,5 let na jezeru v Pardubicích, kde už jsem se snažil chytat na ledě. Na první trénink mi tatínek vyrobil vyrážečku, koupil hokejku, lapačku, dětské betony a brusle jsem měl na klíče. Neměl jsem masku, ale jen helmu. Mám krásnou fotku, jak tam jsem v postoji, a za mnou na mantinelu je nápis sběrné suroviny. Od prvního tréninku jsem byl brankářem.

Je u gólmana nutný rozštěp?

Není to nutné, ale stoprocentně to je přednost. Znám plno brankářů, kteří neměli takový kloubní rozsah, ale šlo o světovou extratřídu. Určitě je to výhoda, protože dosáhnete dál, puk do vás spíše narazí v situacích, když nevidíte. To jsem měl od boha, a i když mi mezi patnáctým až devatenáctým rokem kolena trochu srostly k sobě, tak pořád jsem dosáhl od tyčky k tyčce, v té době asi jako jediný.

Čtěte také

Sedmdesát zákroků v jednom zápase a vychytaná nula? Dominik Hašek to umí

Máš na kontě plno ocenění, netočí se ti z nich už hlava?

Na každou trofej mám nějakou vzpomínku a musím ji někam zařadit. Nejkrásnější trofeje jsou ty, které vyhraješ s týmem. Nejvíc je rozhodně Nagano, Stanleyův pohár s Detroitem a potěšil mě i titul s Pardubicemi, který jsem vyhrál jako mladík ve dvaceti letech a pak se mi to podařilo, když jsem se tam ještě vrátil. Prožívá to člověk s týmem a s tisíci fanoušky a je to nádhera.

Individuálních trofejí si člověk nesmírně váží a v Buffalu musím říct, že jsem se stal světovou hvězdou. V organizaci to musí být vždy nastaveno tak, že ani nejlepší hráč nikdy není víc než tým.

Není ti jako brankáři v brance smutno?

Já to miloval, ale rozhodně mě štvalo, že za stavu dva dva jsem to nemohl být já, kdo dá rozhodující gól. Líbila se mi ale zodpovědnost za výsledek a výkon, protože když se vedlo dva jedna nebo tři dva, tak už všichni spoléhali na to, že už žádný gól nepustím. Miloval jsem to, když se o mě mohl tým opřít.

Vyznačoval jsi se brankářským stylem, kdy jsi chytal opravdu vším možným..

Šlo o situace, do kterých jsem se dostal a správně bych v nich neměl vůbec být. Musel jsem proto vytáhnout zázračné zákroky a byla to věc intuice, ale i tréninku. Brankář musí být hlavně bojovník a v těch situacích by už to možná někdo vzdal, ale já třeba pustil hokejku a zkusil rukavici ještě natáhnout o dva centimetry dál. Třeba se to padesátkrát nepovede, ale pak ano, rázem o tom mluví tvoje manželky, ty a ukazuje se to ve videích na YouTube.

Většinou to u hokejistů bývá tak, že mají deset měsíců sezonu, následuje třeba měsíc volna, ale už po pěti dnech odpočinku si říkají, co tak budou dělat. Máš to podobně?

Sezona končila většinou v květnu, takže tam byly třeba čtyři volnější měsíce. Pokud ale víte, že vás zase čeká další sezona, tak máte v hlavě vše nařízené tak, že zase budete chtít uspět. Když člověk skončí kariéru, tak má několik variant. Já se snažil vždy najít nějaké činnosti, které mě naplňovaly. Vždy jsem si něco našel, víceméně to hledám pořád.

Po hokejové kariéře jsi toho zkusil hodně, ale moc projektů nevyšlo. Nelituješ toho?

Ne. Zkoušel jsem to dělat naplno, ale sny, které jsem v daných projektech měl, se mi nepodařily realizovat. Po určité době jsem to předal jiným lidem a nyní se chci ubírat trochu jiným směrem. Brzy se dozvím, jak to dopadne.

Co říkáš na letošní mistrovství světa ve Finsku a Lotyšsku?

Bylo to jedno z mistrovství světa, které mě vůbec nebavilo. Byl jsem namlsaný z minulého roku, kdy hra byla velmi dobrá a první pětka předváděla fantastické výkony. Naopak výsledky a výkony letos byly zklamáním pro všechny fanoušky. Je třeba uznat, že se nám zranili klíčoví hráči a nedorazili ani Krejčí s Pastrňákem, sestava nebyla ideální a bylo to pro mě zklamání.

Byla správně zvolená nominace v podání trenéra Jalonena?

Už se nepovažuji za hokejového experta, hokej nesleduji tak pravidelně. Sleduji ho, když běží mistrovství světa a výkony českých hráčů na něm byly zklamáním.

Dominiku, pojedeš do Evropského parlamentu, kde budeš apelovat na poslance, aby zakázali start ruských a běloruských sportovců. Myslíš si, že tvoje návštěva v Evropském parlamentu bude mít nějaký dopad?

Jsem přesvědčený, že ano.  Nedokážu říct, jak to ovlivní chování politiků a funkcionářů. Záleží mi na tom, abych svoje myšlenky předal co nejlépe, aby to lidé dobře pochopili. Dostal jsem tu šanci, takže záleží na mně, jak se připravím a jak to dokážu vysvětlit lidem na daných místech. Jak s tím bude dál naloženo, nedokážu odhadnout.

Čtěte také

Ruští sportovci na olympiádě znamenají tisíce mrtvých Ukrajinců, kritizuje Dominik Hašek

Nemáš pocit, že je kvůli tomu postoji směrem k ruským sportovcům ve společnosti příliš velký rozkol a nedochází ke kádrování?

Jsme občané České republiky a cokoliv děláme, tak ukazuje reprezentaci naší republiky. I když si to lidé neuvědomují, tak nejlepší značkou pro Českou republiku byl ve své době pan Havel, pak Jaromír Jágr, dejme tomu i já. Nedovedou si představit, co třeba nyní znamená David Pastrňák pro naší zemi.

Všichni víme, že tenistka Sabalenková je reprezentantka Běloruska a nemusí tam mít tu vlajku. Každopádně reprezentuje postoje a činy své země, ať už něco říká nebo ne, tak vždy to tak je. Tvrdím, že každý člověk své země ji reprezentuje a dělá reklamu na její činy.

Když budu někde jako Dominik Hašek mluvit, vystupovat, tak dělám reklamu činům české země. Bohužel když nastoupí ruský tenista na kurt, tak reprezentuje činy Ruska. Činy té země jsou válka, zabíjení a zločiny. Pravidla jsou tak blbě nastavená a o tom chci mluvit v Evropském parlamentu. Nechci Rusům zakazovat něco hrát, ale chci pomoci ruským a běloruským sportovcům umožnit hrát proti nám, ale aby nereprezentovali svůj režim. Teď jsou pravidla taková, že víceméně kluk vyjede na led a pomáhá tomu, že se zabíjí lidé. Pravidla se musí změnit a musí reprezentovat mír. Chci, aby nemuseli sportovci žít s pocitem, že napomáhali válce a zločinům.

Čím se momentálně nejvíc bavíš?

Číslo jedna je můj syn Honzík, kterému je dvacet měsíců. Snažím se mu předávat zkušenosti. Jinak politika je věc, která mě poslední dobou hodně zajímá a chtěl bych se i tam prosadit.

Občas si jdeš zahrát i hokej, ne?

Baví mě chodit si ještě zahrát, ale do obrany. Reprezentuji město, kde bydlím, Ševce Nový Knín. To je moje zábava. Jinak jezdím na kole, zahraju si nohejbálek a život bez sportu si nedovedu představit, snad v tom budu ještě pár let pokračovat.

Na place|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock