Fotbalový trenér Jan Suchopárek: Sílu soupeřů na mistrovství Evropy známe, nebudeme za otloukánky

26. říjen 2022

Pozvání do studia Radiožurnálu Sport přijal trenér české fotbalové reprezentace do 21 let Jan Suchopárek. V pořadu Na place si s moderátorem Davidem Novotným povídal nejen o jeho trenérských štacích, ale i fotbalových začátcích na Kladně nebo v Dukle. Má ambice se stát koučem seniorské reprezentace? Jak se mu pracuje se stále se měnícím kádrem? Užijte si celý rozhovor s bývalým reprezentačním obráncem.

Honzo, vy jako slávista jste určitě nadšený z nedělního výsledku derby, že? 

Bylo to pěkné, historické vítězství Slavie nad Spartou se určitě počítá.  

Můžete se ohlédnout za svými fotbalovými působeními?

Byl jsem reprezentantem Československa, což pro mě byla velká zkušenost. Působil jsem vedle legend jako byli Ján Kocián nebo Lubomír Moravčík. Jinak jsem začínal na Kladně,  jako jeden z mála hráčů co nehrál v Praze. Pak jsem z toho ale trochu vypadl a zlom přišel až na vojně, kdy jsem šel v roce 1989 do Dukly Praha hrát ligu. To mě posunulo i do reprezentační jednadvacítky a v reprezentaci jsem vydržel až do roku 2000.

Jak to v tehdejší době fungovalo, že si vybrali zrovna vás z Kladna?

Kladno v mládežnických soutěžích hrálo dorosteneckou ligu a já hned po půlroce po přechodu ze žáků mohl nastoupit v nejvyšší soutěži, což moc hráčů tehdy nemělo. V tom věku patnácti let už jsem i se štěstím vstřelil dva, tři góly, jeden dokonce Spartě. Asi i díky tomu jsem byl v hledáčku.

Dával jste góly i z pozice stopera?

Vůbec. V té době jsem byl střední záložník a po příchodu z dorostu do áčka Kladna, které hrálo třetí lígu, jsem nastupoval dokonce jako křídlo. Začínal jsem jako ofenzivní hráč, až v Dukle mi přibyly defenzivní povinnosti a z defenzivního záložníka jsem putoval na post stopera, protože se bohužel zranil Dušan Fitzel, kterého jsem nahradil.

Jak se to stalo, že se Jan Suchopárek dostal k roli trenéra u reprezentace?

Trošku jsem zdědil organizačně pracovní geny, protože neustále hledám nějakou práci někde mimo. Už v mládí jsem si hrál na brankáře, komentoval si sestavy a vždy to, co jsem slyšel, tak jsem si vsugeroval. Nejdůležitějším impulsem bylo období, kdy jsem hrál za Slavii a proběhlo stěhování do vesnice kousek od Kladna. Probíhal tam sportovní den, kde se sešlo čtyřicet dětí, holky, kluci, různého vzrůstu a všechny to bavilo. Tak jsme udělali dvě, tři družstva, nastolili nějaký režim a vydrželi u toho deset let. Mě to s dětmi bavilo.

Pochlubte se, co momentálně reprezentační jednadvacítka dokázala a co jí čeká v nejbližší době?

Povedlo se nám z baráže postoupit na mistrovství Evropy. Po úvodním vítězství na Islandu nás v odvetě nečekala lehká práce, což se potvrdilo. Zaplaťpánbů, že v brance nás podržel Matěj Kovář a také při nás stálo štěstí. Ale štěstí přeje připraveným. Po losu, který proběhl minulý týden, máme na červnovém mistrovství Evropy ve skupině za soupeře Anglii, Německo a Izrael. Čeká nás půlrok přípravy, teď odcestujeme do Portugalska na přípravný kemp a v listopadovém termínu se střetneme s Norskem. Následně nás čeká poměrně dlouhá pauza do března, kdy ty kluky uvidíme po delší době. Tým se vyvíjí, kluci se mění, dochází ke zraněním i výkyvům formy. Máme i skvělý realizační tým a většinou u nás panuje dobrá nálada.

Zahrají si na evropském šampionátu ti hráči, kteří si účast vybojovali v kvalifikaci a baráži?

Ročník běží až do finále cyklu, to znamená, že jednadvacítka má mistrovství Evropy a nadstavbou je ještě kvalifikace na olympijské hry do Paříže. Takže, pokud se to povede, i když postupový klíč je hodně náročný, tak si hráči mohou zahrát ještě v roce 2024. 

Cílem na mistrovství Evropy je postup ze základní skupiny?

Samozřejmě nejsme favoritem skupiny, sílu Angličanů známe a Němci jsou obhájci titulu, takže to jsou topové mužstva. Máme se na co těšit, ale rozhodně nechceme být za otloukánky a chceme se dobře připravit.

Jak těžký je výběr hráčů pro reprezentaci?

Kádr čítá nějakých šedesát hráčů, ale v průběhu roku se v kvalifikaci objevili i hráči, kteří vyskočili z nižších kategorií, ale i na základě výkonů z menších klubů si zasloužili nominaci. Hráči jsou každý půl rok jiní, takže se snažím naživo vidět poměrně dost zápasů, ale když mám možnost vidět ještě tři, čtyři utkání na streamu, tak toho taky využívám. Komunikuji hodně s hráči, trenéry a vedením klubu, protože fotbalistu vidíte jednou za čas a potřebujete vědět, jak se hráč chová v krizových situacích nebo mimo hřiště. Stane se prostě, že vám přijde kluk a řekne, že má za dva dny maturitu a potřebuje odjet z Brna na Kladno. Fotbalisté mají plno individuálních plánů, píšou jen referáty. Já jsem zodpovědný za to, aby to klapalo hlavně na hřišti. Přišel za mnou třeba jeden nejmenovaný hráč, který teď patřil i v derby k lídrům. Byl to náhradník a zeptal se mě, co dělá špatně. A to je perfektní, protože se vyhrávalo, on na sobě pracoval stále důkladně a já mu mohl slíbit, že jeho šance přijde. U mladých je to o trpělivosti

Jak dlouho plánujete ještě trénovat reprezentační mladíky? Netáhne vás to k seniorské reprezentaci?

K seniorům mě to táhne věkem (smích). Nikdy jsem neplánoval extra dlouhodobě. Momentálně se cítím dobře a jako mládežnický trenér. Fotbal i život se vyvíjí a my musíme být připravení na to, že chceme zachytit současný trend, který nás dostane mezi nejlepší. 

Kdo určuje trendy, kam se bude ubírat trenéřina?

Úspěšné mužstva, trenéři a hráči, kteří dokážou situace vyhodnocovat správně, rychle a hlavně přesně. Člověk se musí pořád určit a stoupat postupně po schodech do dalšího patra. Stojí to spoustu času a trpělivosti. Líbí se mi tvrzení Jurgena Kloppa, který tvrdí, že se musíte stát z těch co pochybují v ty co věří. 

Strháváte na sebe jako trenér rád pozornost, aby nebyla tak upřená na hráče? Po vzoru Mourinha nebo Kloppa...

To je úplně jiná úroveň, tam se pracuje s hotovými dospělými hráči. My rozhodně nepracujeme s úplně hotovými hráči a pořád je to o nějaké výchově. Pro nás je momentální výsledek důležitý, ale možná ještě důležitější, aby se hráči dostali do A-týmu. Nejsem žádný svatoušek, to rozhodně ne, ale hráčům se určitě nesnažím uškodit. Kluky, s kterými spolupracuji, si vybírám i podle svého naturelu. 

Na které trenéry si vzpomenete nejraději?

Stěžejní pro mě byly můj děda, táta, pan Vosyka, pod kterým jsem byl od přípravky do dorostu. Následně jsem potkal trenéry jako Vlasta Petržela, pan Jareš, Ivo Viktor, Franta Cipro a nechtěl bych na nikoho zapomenout. Každopádně jedno měli stejné, hráče měli rádi, nedělali to primárně pro sebe, ale pro fotbalisty. Každé naše setkání v současné době si moc užívám. 

Hraje bývalý reprezentační obránce Jan Suchopárek ještě fotbal na amatérské úrovni? Jak se těší ne evropský šampionát v roli kouče? Užijte si celý rozhovor s trenérem české fotbalové reprezentace do 21 let.

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport
autoři: David Novotný , rej

Související