Dakar je o touze pokořit ho. Je tam svoboda, sláva na místě nic neznamená, popisuje Martin Prokop

Jeden z našich nejúspěšnějších reprezentantů v motorsportu Martin Prokop se vrátil před pár dny z pouští Saudské Arábie. Co je první věc, kterou udělá, když se vrátí z Dakaru domů? „Krásně načepované plzeňské pivo,to je něco, co v Saudské Arábii opravdu chybí,“ říká v talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem.  

Martin Prokop a Vavřinec Hradilek ve studiu Radiožurnálu Sport

Jaký byl letošní Dakar?

Letos to bylo o rychlosti, ze které šla až hrůza. Strávili jsme hodiny na plném plynu na nejvyšším převodovém stupni. Je to samozřejmě náročné pro auto – bojíš se, že ti každou chvíli bouchne motor. Navíc to jako sportovec nemůžeš nijak ovlivnit. Dostáváš jen pokyny – řeknou ti, abys změnil směr o dvacet stupňů, a ty jen poslechneš. Což mě trochu mrzelo, protože loni byl Dakar úžasně těžkej, možná pro kluky na motorkách až moc.

Nestěžuje si někdo, že kvůli motorkám je trať lehčí?

Duch Dakaru je ten, že to je amatérský sport, a nacpali se tam profíci. Je tam třeba Audi, Toyota, a do toho tam jsou kluci, kteří mají jednu ušmudlanou dodávku. Jsou tam profíci, a pak starý chlapi, kteří si plní sny. Na druhou stranu – to je to pěkné. Je tam zvláštní svoboda, sláva na místě nic neznamená.

A jak letošní závod hodnotíš ze sportovního hlediska?

Měli jsme šanci na hezký výsledek, byli jsme připravení na rychlost, která mi v posledních letech nedělala moc dobře. Není rychlost jako rychlost. Když jedeš na plný plyn, kdy vidíš věci na poslední chvíli, tak je spíš na intuici, jestli se rozhodneš, zda ubereš, nebo ne. Tento typ rychlosti nemám rád.

Jak funguje řešení situací, kdy máte technickou závadu?

Nikdo nám nepomůže. Musíš se zklidnit, protože nic nevyřešíš stresem, vyndáš si telefony. Ale nebyl tam žádný signál, takže jsme byli na rozhodnutí sami. Představ si, že máš rozbitou převodovku: buď vzdáš Dakar, nebo to zkusíš vyřešit. Jediné, co nám zbývalo, zkusit to provizorně opravit. Bylo jasné, že to budou hodiny práce. Ale dali jsme to.

Čtěte také

Co je na Dakaru ještě specifické?

Je to aura toho, že to je nejtěžší závod na světě. A za chvilku zjistíš, že to je pravda. Je jedno, zda to je v Africe, Jižní Americe nebo Saudské Arábii, ten koncept závodu je těžký. Bojuješ s něčím, co je dlouhý, nevyzpytatelný a nebezpečný – s něčím, co chceš pokořit. A to spousta chlapů v životě hledá. Chytneš to do krve a chceš to pravidelně prožívat, je to droga.

Spousta lidí to takhle má, že chce něco pokořit, něco těžkýho, za co ti v podstatě nikdo nic nedá, ale ty se tam chceš vyhrabat. Je to jako lézt na osmitisícovku: strašně to bolí, můžeš u toho umřít, vylezeš nahoru, a když budeš mít štěstí, tak se tam vyfotíš. To je jediný, co ti zbude. Ale ta touha to pokořit, tam je. Takže takhle to mám s Dakarem.

Kdy začneš plánovat další ročník?

Nejhorší je, že další ročník plánuješ už na trati. Uvědomuješ si chyby a říkáš si – tohle musím zlepšit. Rok je fakt krátká doba. Technologie potřebuje čas, proto plánování musí být dlouhodobější.

Jak funguje tvůj tým a kolik má lidí?

Na Dakaru nás je 15. Kvůli dvěma závodníkům je dalších 13 lidí. To je neskutečný. Na druhou stranu třeba Audi má víc jak 200 lidí v týmu. Potkáváš tam lidi, pro které je to práce. Jezdí tam mechanici, kteří byli na Le Mans, a najednou jsou na Dakaru. Ale třeba lidi v mém týmu mají přes rok normálně svá zaměstnání a pak mě jedou ze své vůle podpořit na Dakar.

Ta koncentrace musí být šílená. Trénuješ hlavu? Kdy ti je nejhůř při etapě?

Hlavu netrénuju. Polohu jsem si už za ty roky našel. Zamknu se do svého světa a soustředím se na něj. Při samotném výkonu mi špatně není. Ano, bolí to, ale je to věc, kterou dělám rád. Často si říkám: vydrž čtyři hodiny a pak si lehneš do obytňáku. Fakt je ten, že závodní auto se neřídí jednoduše.

Na letošním Dakaru už závodily elektromobily. Jaký na to máš pohled?

Osobně mám rád benzín, zvuk motoru je alfa omega adrenalinu. Z této strany mě to mrzí. Z té druhé ale jde o technologický zázrak. Samotní jezdci říkají, že nikdy neřídili lepší auto. Myslím si, že je to něco, co nás všechny čeká. I do motosportu bude elektro zasahovat. Tak to prostě je.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport
autoři: Vavřinec Hradilek , prh

Související