Bývalý fotbalista Petr Švancara: Staré gardě Zbrojovky Brno dělám manažera. Záleží mi na tom, aby se kluci scházeli

Máš hlad?

Tuhle otázku slýchám často, protože teď o mně většina ví, že jsem byl v televizi a nejedl. Dva měsíce nejíst bylo nepříjemné, ale už to dávám dohromady. Nechci zase přibrat, takže se snažím trochu hlídat, ale je to těžké. Mám totiž rád požitkářství – vínečko, pivečko a něco dobrého k tomu. Nemůžeš přijít na raut, kde máš kolena a žebra, a dát si tam Caesar salát. Hlad nemám, protože už jsem nějakou dobu doma a kromě vás mi všichni dají najíst (smích).

Podezírám tě, že jsi do Survivoru šel pro to, abys zhubnul a dostal se do šatů…

Vrátil jsem se z XL do M, což znamená, že jsem dvě kategorie přeletěl. Udělal jsem totální inventuru šatníku, dal to vše na jednu hromadu a ženě řekl, že všechny XL velikosti může někam odvézt. Dozvěděl jsem se, že to radši někam schovala. Nevěří mi, že to bude trvat dlouho, takže já musím dělat všechno pro to, aby se neotevřela skříň, kde jsou XL hadry.

Zastavme se u soutěže Survivor, je tam opravdu tak strašný hlad?

Jde o to, že si jídlo můžeš vyhrát jen v soubojích proti ostatním. Ze začátku se navíc nesoutěžilo o jídlo, protože když to Ondra vyhlásil a odkryl, tak tam byly dvě brambory. To za minutu a půl sníš a nemáš k tomu sůl ani nic jiného. Když víš, že to bude tvoje jediné jídlo na delší dobu, tak zvažuješ, zda si dát jednu, druhou si nechat, anebo se „přejíst“ a dát rovnou dvě. Je to strašný. V televizi to vypadá relativně v pohodě, oproti tomu, co tam doopravdy zažíváš. Hlad je velký problém, protože nemáš potřebnou energii. Problémem je i spánek, protože se spalo v buši, kde se pořád něco ozývalo. Vždy jsem si udělal takový kebab, že jsem se zabalil do jedné deky, protože tam lezli různí pavouci, myši a jiné potvory.

Co hygiena na Survivoru?

Hygiena je absolutně nulová. Jediné „koupaliště“ je Karibik. Umyješ si zadek, zuby si vyčistíš kokosovým vláknem, které se používalo. Čištění zubů jsem ale po měsíci vzdal, protože se mi to dostávalo všude. Samozřejmě ze mě měl pak zubař velkou radost (smích). Je tam víc věcí, které člověka štvou, ale my jsme si to vybrali a šli jsme do toho. Moře bylo jediný záchod. Není to úplně ideální, když potřebuješ v noci na záchod, tak nevíš, co tě cestou potká, navíc ta zima v noci tomu také nepřidává. V televizi je to sestříhané tak, že vypadáme až moc dobře. Realita je jiná.

Jsi odchovancem Brna, ale prošel jsi i Uherským Hradištěm, Slavií, Žižkovem, Příbramí a konec v Královo Dvoře.

Králův Dvůr byl B-tým Příbrami, já chtěl dodělat 300 ligových startů a pomoci Příbrami k záchraně. Do Příbrami přišel trenér Tobiáš, který se mnou ale nepočítal, takže jsem ke konci sezony šel hrát za Králův Dvůr, abych se udržoval. Nakonec jsem kariéru skončil v Příbrami na nějakých 320 ligových startech.

Fotbal v Brně

Zbrojovka Brno má po 27. odehraných kolech 30 bodů a drží se na 12. místě prvoligové tabulky. Není to málo?

Je to málo, vzhledem k tomu, kolik bodů jsme přivezli z venku. Chyba je, že neděláme body doma. Chybí nám deset bodů pro větší klid, jinak se mohlo útočit na nějaké šesté, sedmé místo. Liga je vyrovnaná, což je pro fanoušky jen dobře. V Brně je to zakleté kvůli několika faktorům, rozpočet nemáme až tak vysoký. Nemůžeš přivést dva, tři nadstandardní hráče, kteří ostatním klukům pomůžou. Bojujeme i s tím, že náš stadion není úplně komfortní.

Zároveň super je, že se nyní daří Kubovi Řezníčkovi, který na hřišti opravdu řádí. Zbrojovka bude vždy moje srdcovka, teď jim tam pomáhám na marketingu. Láká mě klubu pomáhat, pokud tam nebudu zaměstnaný, tak budu na tribuně fandit. Baví mě to tam celou dobu, ale už několik desítek let čekáme na lepší umístění. Hodně bych Brnu přál, aby se někdy dostalo na příčky, které zajišťují účast v pohárech. Snad to převezme za mě mladej, který v šestnácti letech podepsal se Zbrojovkou profesionální smlouvu.

Proč Brno nemá dostatek financí na to, aby zasponzorovalo fotbalový klub?

Firmy, které ty peníze mají, jedou jiným směrem a podporují jiné sporty. Město ani kraj nemají větší možnosti podpory. Partneři se v regionu hledají složitě. Myslím si, že jsme na tom podobně jako dalších deset klubů v české lize. Máš pana Tvrdíka nebo Křetínského, kteří umí sehnat peníze a bohužel nastavují i zrcadlo směrem k výplatám. My si pak nemůžeme dovolit hráče na hostování ze Sparty a Slavie, protože už i mladí kluci mají statisícové platy. Bereme tak odchovance nebo kluky z druhé a třetí ligy. Proto nejlepší hráči jsou buď venku, nebo v nejlepších třech týmech. O to větší radost mám, když vidím, že se Bohemka drží na čtvrtém místě tabulky.

Rozhodně na tom finančně katastrofálně nejsme, protože se pohybujeme na rozpočtu někde na 80 milionech korun ročně. Máme skvělou základnu mládeže, konfrontace se Spartou a Slavií je výborná, devatenáctka o víkendu porazila Spartu. Jsou to výsledky, které ti ukazují, že to děláš dobře. Mládež je v pohodě, ale chtělo by to ještě třeba sto milionů korun navíc do A-týmu. Přivedli by se kvalitní hráči a také se pak nemusí prodávat kvalitní mladí fotbalisté, kteří v devatenácti letech vyletí a hned si je vyhlédne třeba Sparta a vzhledem k tomu, že jako klub potřebuješ peníze, tak toho hráče prodáš. Je to třeba příklad Ládi Krejčího nebo Ševčíka, kteří takto odešli.

Co ty a fotbalový stadion Za Lužánkami. V jaké jsme fázi realizace tohoto snu, přání nebo cíle?

Jsme ve fázi, že jsem se sešel s vedením města v čele s primátorkou. Když jsem se vrátil z ostrova, tak jsem zjistil, že projekt, který počítal s vybudováním tréninkového centra pro mládež v podobě dvou až tří tréninkových ploch, byl zrušen. Respektive peníze, které jsme sehnali od města, nám škrtli. Od města mi bylo nabídnuto, že celý projekt se přesune do současného tréninkového centra, kde vedle umělých trávníků se vybudují další dvě travnaté plochy. S tímhle „kšeftem“ jsem souhlasil, protože mi jde hlavně o tréninkové plochy. Tři miliony korun, které jsem dostal od města, mi zanechali. Můžu vymyslet další projekt, kde by se daly finance využít pro vybudování travnaté plochy. Čeká mě nyní jednání s jedním fotbalovým klubem, který má pozemky na území Města Brna. Budeme řešit různé možnosti. Jsem celkem spokojený, jak se to nakonec „vykšeftovalo“, protože děti budou mít kde trénovat.

Co konkrétně se děje se stadionem Za Lužánkami?

Teď proběhne statický posudek, který zjistí stav tribun. Na základě toho se rozhodne, zda si to znovu můžu vzít pod sebe do podnájmu a pořádat tam různé akce. Snažíme se tím stadion udržet na živu. Sekáme tam trávu, stromy a relativně se tomu věnujeme. Na schůzce mi nebylo napřímo řečeno, co se stadionem bude, ale o jediné, co jsem je prosil, bylo to, aby mi nelhali. Vznikl poradní tým, který to má nyní ve svých rukou. Budoucnost fotbalového a hokejového stadionu v Brně je otevřená, ale tuším, že Lužánky se stanou místem, kde sport zanikne. Možná se mýlím, ale mám takový pocit. Nelíbí se mi to, protože pak bude historie smazána.

Nerozumím tomu, že město nechce zachovat fotbalový svatostánek, když Brno si to určitě zaslouží, že?

Jsem na tom stejně. Zároveň ale říkám, ať nám aspoň řeknou pravdu. Potřebujeme vědět, jestli se s tím máme rozloučit nebo ne. Iniciativa v rámci rozlučky i všeho kolem, co se stalo, daleko víc vzrostla ještě po soudním sporu, který dotyčný člověk prohrál. To blokovalo výstavbu nového stadionu, je to otevřené i v tom, že to není soudně zaseklé místo. Uvidíme, jak to dopadne.

Mercedes

Jak vznikla tvoje přezdívka Mercedes?

V roce 2000 jsem přešel do Slavie, pak v roce 2003 jsem se vrátil do Brna a dostal jsem otázku, proč jsem v Praze víc nehrál. Říkal jsem, že jsem se o to mohl určitě víc poprat, ale také mohl dostat víc příležitostí, když jsem stál tolik peněz, které mi pořád omílali dokola. Nazval jsem to jako, když si koupíš nové auto a necháš ho v garáži. Prostě Mercedes, který zůstal v garáži. O víkendu po tom rozhovoru už na mě lidi řvali „Mercedes“, takže tak to vzniklo.

Během covidového období jsi jezdil s Mercedesem, ve kterém jsi měl hosty a dělal talkshow. Funguje to?

Byl to dobrý koncept, v autě jsi s člověkem napřímo, můžeš si tam dobře povídat. Mělo to skvělé čísla a dosahy, ale spolupráce nakonec i díky covidu skončila, protože auta nebyly. Auta se musely prodat. Nikde není napsáno, že se k tomu nikdy nevrátím. Díky i tobě, že jsi dorazil, protože to bylo hodně fajn, navíc jedna z mála možností, jak se s lidmi během covidu potkat. Byla to zkušenost, která mě může v životě posunout dál.

Ty máš i díky vtipné povaze herecké vlohy..

Nebude to trvat dlouho a budu mít i TikTok (smích). Hodně si vážím toho, že dostávám nabídky do různých show, ale všude se snažím být svůj. Baví mě to a myslím si, že lidé mají během dne dost starostí s prací a chtějí si večer zapnout televizi a bavit se. Proto mě baví třeba pořad Na lovu. Hodně chodím i do Inkognita. Dospělo to do fáze, že jsme si s Luďou Zelenkou založili talkshow, nyní začínáme vyrážet. Už teď máme některá divadla vyprodaná, z čehož mám velkou radost.

Je to podobný koncept, jako má pan Kraus nebo pan Šíp. Nelezeme jim do zelí, ale chlapci jednou zestárnou a musíme je vystřídat. Zveme si hosty, i tebe to čeká, protože jsi vtipnej a vypadáš blbě. Takový host je pro nás ideální. Funguje to tak, že si v nějakém městě pronajmeme sál, pozveme si hosty a děláme zábavu. Nejde ani tak o výplaty, ale hlavně o lidi, které to bude bavit. Když jsem teď zhubnul, tak ve fórech budu Luďkovi Zelenkovi asi trochu nakládat. Chlapec se má na co těšit. Za hodinu a půl dokážeme lidi pobavit za pár korun. Když říkáš, že se na mě hezky dívá, tak teď si zkusím jinou roli a paradoxně úplně jinou, než by se čekala. Nebudu trenér ani manažer, ale moderátor talkshow.

Čtěte také

Bylo mi líto, že jsem Schickův gól neviděl přímo na stadionu. Byl to geniální kop, říká Zelenka

S Luďkem Zelenkou jste se někdy potkali na hřišti?

V roce 2000 jsme se seznámili ve Slavii. Známe se 23 let a jsme už jako bráchové. Máme stejný humor a jezdíme spolu i na dovolené, on má pět dětí, já tři. Rozumíme si lidsky, dobře se doplňujeme, i proto vznikla naše talkshow.

Neorganizovali jste společně i koncerty?

Ano, ale i hokeje a různé další sportovní akce. Na Luďkovi se mi líbí to, že nežijeme z fotbalové slávy, ale stále se snažíme dělat produkt, který baví lidi. Samozřejmě na tom vyděláme peníze a myslíme i na charitu. Máme za sebou asi šest nebo sedm projektů, na kterých jsme sice nevydělali, ale skončili jsme aspoň na nule. Někdy to tak je, že uděláš dva kroky dozadu, ale pak uděláš dva dopředu.

Luděk pořád jede dál a nežije z toho, že kdysi hrával za Slavii. I v televizi mluví dobře, i když to má složitější, protože tam nemůže dát takový prostor humoru. Vážím si ho, že je poctivý. Vždy k sobě v rámci projektů potřebuji takového člověka, protože nesnáším papírování. Email a počítač je pro mě něco, co úplně nemusím. V tom mi zase pomůže Luděk, já se zase zaměřím na to, když potřebujeme oslovit partnera, tam jsem zase já větší dravec. Vše nám to zapadá, vlastně jsme se nikdy nepohádali. Děláme si ze sebe srandu snad každou minutu, to je naše plus.

Angažuješ se nějak ve Staré gardě Zbrojovky Brno?

Vždy tam musí být jeden, který to dává do kupy. Roli „manažera“ jsem tam převzal já. Starou gardu děláme pro to, aby kluby na Jižní Moravě, které mají Brno v srdci, nás mohli při oslavách výročí klubu vyzvat. Je to samozřejmě těžší, protože kluci jako Hron nebo Jarůšek stárnou. Pepa Hron pořád chytá, ale Karel Jarůšek třeba provede slavnostní výkop a hraje pět, šest minut. Je to poskládané z hráčů, kteří vybojovali titul až po mojí generaci s Milanem Pacandou.

Mám to na starosti a chci, aby se kluci vídali. Jednou za rok máme vždy slezinu ve vinném sklípku. Zahrajeme si za honorář – tisíc, dva tísíce korun, protože kluci v důchodu těch peněz nemají tolik, tak jim někdy někdo dá honorář i z těch mladších hráčů. Zabije se nějaký čuník, zahrajeme si fotbal, uděláme důstojnou oslavu vesničky nebo městečka. Je to příjemně strávená sobota. Mnohdy to končí nad ránem, kdy Pepa Hron nebo Karel Jarůšek vypráví místním „šakalům“ historky z minulosti. Máme čas se vyfotit s fanoušky, je to jiné než v 1. B třídě, kde ještě hraji. Tady vám všichni fandí a chtějí vás vidět.

Čtěte také

‚Nebudu skrývat, že jsem byl dojatý.‘ Krejčího přemohly emoce, Slávisté si vlastní gól nevyčítají

O víkendu proběhlo 305. derby mezi Spartou a Slavií, jak se ti líbilo?

Bylo to kvalitní utkání nahoru dolů s výbornou atmosférou. Šlo o velkou pozvánku na nadstavbu, která nás čeká. Škoda, že zaváhala Plzeň, která už se do toho boje o titul bude těžko dostávat. Mezi Spartou a Slavií to jede zase tak, jak jsme byli zvyklí v minulosti. Musí to být produkt, který lidí baví, což se teď podařilo. Byla tam velká kvalita, jen mi tam chyběla červená karta, která by to udělala ještě vyhecovanější. Stejně tak mě těší, že na zápas Brna proti Pardubicím přišlo pět tisíc diváků. S přicházejícím lepším počasím věřím, že návštěva na stadionech bude zase vyšší.

V těchto dnech probíhá soud s Romanem Berbrem ohledně kauzy s rozhodčími. Zbaví se někdy fotbal ošklivé nálepky, že je ovlivněný?

Bojím se, že to není ani o fotbale, ale spíše o lidech, kteří jsou u nás v republice. Máme rádi svoje pohodlí a prospěch. Každopádně je to ve fázi, že lidé, kteří chtějí ovlivňovat zápasy, tak to mají čím dál tím těžší. Rozhodčím nestojí za to, aby udělali nějakou hloupou chybu a pak byli dva, tři dny „natíraní“ v médiích. Odnášela by to zbytečně i jejich rodina. Za ten velký trest jim to podle mě nestojí.

Petře, ty jsi hrál za reprezentaci jediný zápas v kategorii do 21 let. Jak to, že od té doby nic?

Asi jsem tomu nedával tolik, abych to dal. Zároveň jsem bojoval s velkou konkurencí, protože jsem zažil generaci Baroše a Kollera, kteří mě tam nepustili. Můj mladej tam naskočil už v patnácti letech. Je dobrej a je jinak nastavený, než jsem byl já. Dělá maximum pro to, aby se prosadil. Jsem rád, že ho v týmu berou a dělá dobré jméno už tak dobrému jménu (smích).

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík